Dělat festival je těžká věc, to není jako práce s buzolou, děti. Papíry a zase papíry. Teď to vypadá, že ani letos o oslavu již tradičně netradičního svátku nekonvenční hudby Dřemfest nepřijdeme. O tom, jaké to je dělat jednodenní hudební festival plný nekompromisní hudby za cedulí Okres Plzeň město, nám povyprávěl Jarda Čech. Sympaťák, který se nebojí pořádat festival uprostřed apokalypsy. Služba je služba.
Dřemfest je jeden z mála festivalů, které se v loňském pandemickém roce uskutečnily a dost pravděpodobně se uskuteční i letos. Prozraď mi, co za tím stojí. Výběr termínu, nezlomná vůle to dotáhnout do konce?
Přípravy na loňský ročník probíhaly jako každý jiný rok, samozřejmě nikdo nevěděl, co bude, ale nedávalo by smysl to předem odpískat. Postupem času bylo jasné, že za určitých podmínek akce proběhne, takže nebylo co řešit. Hodně pomohl náš srpnový termín, na konci prázdnin vládní opatření nebyla tak přísná. Vyjma omezení kapacity nebyly v podstatě žádný, takže jsme se tak nějak svezli na té vlně rozvolnění, která tehdy byla. Lidé byli hladoví po koncertech a malé akce jako právě Dřemfest na odložení velkých festivalů jenom vydělali. V podobný scénář doufáme i letos.
Kde a kdy vznikla myšlenka udělat Dřemfest a vidíš nějaké zásadní rozdíly mezi pořádáním prvního ročníku a toho aktuálního?
Tak tohle musím hned uvést na pravou míru, protože já nejsem tak úplně zakladatelem – Dřemfest jsem začal dělat až od 3. ročníku v roce 2015. První ročník pořádala parta kolem Caymana (ex-Canaima, Chuť, Y?) a myšlenka byla udělat anti-festival na už tehdy velkou akci Třem-Fest. Jakej k tomu byl důvod, by ti určitě pověděl Cayman, nicméně ta akce byl punk nejhrubšího zrna – lineup složený z místních kapel, ozvučení i světla DIY, nebylo to nahlášené na městě, takže po 22. hodině přijela policie a koncert rozehnala. Nicméně se sešlo docela dost lidí – většinou kámošů a mělo to skvělej rodinnej vibe.
Druhej ročník byl opět moc povedenej, ten už organizovali kluci z AMek a zase se sešlo ranec známejch – to byl rok 2013. Následující rok od toho dali kluci ruce pryč a všem to přišlo jako děsná škoda, a tak jsme si jednou s Chosém (ex-Cox&Vox) řekli, že to prostě spolu zorganizujeme. Dali jsme se do toho, já sehnal sponzory, potřebný povolení, catering… Chosé zase řešil spíš technický věci s kapelama. Velkej dík patří AMkam, který nám tehdy předali základní know-how! No a v roce 2015 se povedlo přivézt do Třemošný u Plzně kluky ze Skywalker. Přišlo tenkrát asi 120 lidí, vybralo se tak akorát, aby se zaplatily kapely, a byla to pro nás naprostá bomba, nadšený jsme do toho chtěli jít znova.
To pro mě byl první ročník. Od tý doby uteklo 6 let a Dřemfest se dostal do úplně jiný pozice. Začalo nás podporovat město, celá akce se rozrostla a už to není taková sranda ukočírovat jako tenkrát. Což je ale dobře, asi bych to dávno nedělal, kdybych za sebou neviděl nějaký progres. Moc rád ale na ty začátky vzpomínám. Jinak bych rád zmínil, že za dobu pořádání jsem s Třem-Festem nikdy neměl problém a místo nějaký rivality naopak příležitostně spolupracujeme (zdravím Vencu Vaňka!).
Nastala během historie festivalu situace, kdy sis řekl, že tentokrát to nezvládneme?
Vybavuju si jeden rok, kdy přišlo viditelně málo lidí a celá akce byla prodělečná. To jsem byl hodně otrávenej a uvažoval jsem, jestli to nezabalit. Teď to ale beru jako zkušenost, ze který jsem se poučil a za kterou jsem vlastně rád. No, a jinak každej rok mám obavy z toho, že lidi nepřijdou kvůli počasí. Jenom když si vzpomenu na loňskej ročník, kdy ještě ve 4 hodiny odpoledne pršelo a v areálu skoro nikdo nebyl… Navečer se ale vyjasnilo, lidi přišli a nakonec z toho byl nejúspěšnější ročník vůbec.
Co na celé organizaci děláš nejraději a co bys nejraději nedělal?
Na tom přípravným procesu mě nejvíc baví ta spolupráce s kreativníma lidma. A získávání nových zkušeností a úhlů pohledu, který pak tu akci posouvají dál. Naopak mě nebaví to papírování okolo, a čím jsem starší, tím míň mě baví věci jako rozlepování plakátů a sklízení areálu po akci. Nemám rád opilý manažery kapely!
Kolik času sežere taková jednodenní festivalová šelma?
Řekl bych, že intenzivní práce začíná cca 4 měsíce před akcí a končí 2 měsíce po akci. Poptávat kapely začínám vlastně hned po proběhlém ročníku a začátkem roku už většinou máme potvrzený headlinery. To je základ. Další interpreti se přidávají postupně podle finančních možností. Zároveň mě baví dávat šanci mladým nebo ne moc známým kapelám, takže pokud si tohle někdo takový čte, určitě zkus napsat DM na facebook Dřemfestu. Jinak průběžně během roku je třeba zařídit spoustu nezbytných věcí, který tady snad ani nemá cenu vypisovat. Je to takovej koloběh, kterej vrcholí v den akce. V samotnej den D probíhají přípravy od rána, takže člověk je už večer docela vyšťavenej a nakonec je rád, když už je po všem.
Děláš akci sám, nebo je vás v týmu víc?
Dobrá otázka. Primárně to dělám sám, ale samozřejmě mám kolem sebe lidi, který s tim pomáhají. Po úplných začátcích s Chosém jsme spolupracovali s kamarádkou Týnou, potom s Víťou (AM) a taky Pájou (ex-Severals) a samozřejmě musim zmínit i Caymana, který pomáhá vždy se stavěním a bouráním areálu, ale akce samotné se kvůli svým koncertům snad nikdy osobně nezúčastnil. V současné době se situace ustálila tak, že dramaturgicky dělám Dřemfest úplně sám, a vznikl tady movement místních lidí, přátel, kteří každoročně pomáhají s přípravama areálu, ostrahou, vybíráním vstupného atd. To je nedocenitelná pomoc. Bez dobrovolníků by Dřemfest nebylo možný dát dohromady. A samozřejmě zvuk a světla, skvěle inovativní duo Filip a Filip z Divadla pod Lampou, který za léta spolupráce považuju za členy DF týmu.
Jaká je tvá kapela snů, kterou by si chtěl na festival zabookovat?
Terror, Knocked Loose, Fever 333… Takovou, kde by si lidi skákali po hlavách a z altánu by zbyla kůlnička na dříví. Ne, takhle já neuvažuju… Vím, kde má Dřemfest svoje limity a spíš než o plnění kapelních snů mi jde o udržitelnost. Třemošná si zaslouží akci, kam budou jezdit zajímavý interpreti, a jsem rád, že to město podporuje. Jasně, že mám nějaký svoje vysněný kapely, ale mnohem spíš usiluju o to, aby se na „scéně“ vědělo, že kousek za Plzní je jeden malej, ale kvalitní fesťák s přátelskou atmosférou, kam se kapely i lidi budou rádi vracet. Nicméně nepopírám, že velkou inspirací jsou pro mě akce jako Volyně nebo FajtFest, ale abychom dorostli do takového formátu a mohli bookovat podobné kapely, musela by podpora od města a sponzorů být daleko větší.
Byla někdy na line-upu kapela, u které si její angažování litoval?
Hele, jo, jednou se mi to stalo. Nemohla za to ona kapela, ale byla to spíš chyba nás jako pořadatelů, kdy jsme to špatně odhadli a nebyl to takovej tahák na lidi, jakej jsme očekávali. Upřímně, byl to průser a ročník jsem musel doplácet. A když ti takhle jednou nevyjde akce, tak to má pak vliv na celou organizaci ročníku dalšího. Stálo mě to tehdy velkou vůli jít do toho znova od nuly. Od tý doby si do výběru hlavních kapel nenechám moc mluvit. Říkám si, že když už by to náhodou nevyšlo, tak ať si za tím výběrem aspoň stojím. Pořádání akcí je velká škola.
Stačí tomuto jednodennímu festivalu třemošenské obecenstvo, nebo už cílíte i na zájem hudebních turistů?
Je to trend posledních let, kdy se na akci kromě známých tváří začali sjíždět skupinky lidí, který jsem tam nikdy dřív neviděl. Což je super a pro akci jenom dobře. Takže odpověď je ano, cílíme na širší publikum, ale zároveň se držíme v mezích toho, co nás osobně baví.
Festival probíhá v prostorách nízkoprahového centra Exodus, který se zabývá inkluzí tělesně postižených do běžného procesu, a to především formou uměleckou a kreativní. Jak jste se k tomu propojení dostali? Byl to záměr nebo shoda náhod?
Máš pravdu, tohle je na první pohled největší zvláštnost na celé akci. Ale když se na to podíváš z jiného úhlu, dává to smysl. Je tady koncertní prostor, kde probíhá Jazz festival a další akce pod hlavičkou Exodusu. V areálu je všechno potřebný technický zázemí pro akce naší velikosti. Stavět to někde na louce by stálo strašně peněz a jistě by se to ani nevyplatilo. Už tady byla „doporučení“ ze strany města, abychom to přesunuli do tradičních prostor v Luhu, ale s tím prostě nejde souhlasit, areál Exodusu k Dřemfestu už prostě patří.
Co na tuhle jednodenní nálož nevybíravé nejen kytarové hudby říkají starousedlíci?
I když jsou blízko rodinné domy, tak jsme se stížnostmi od obyvatel nikdy problém neměli. Paradoxně na rozdíl od Třem-Festu, který je daleko za zastavěnou oblastí a existují jedinci, kteří si neustále stěžují. Tady se znovu odráží podpora z vedení města, protože jak my, tak Třem-Fest máme na den konání akcí výjimku z rušení nočního klidu.
Přemýšlel jsi nad vícedenním festivalem, nebo je to věc, do které se nechceš pouštět?
Je to jeden z mých cílů do budoucna. Dovedu si představit scénář, kdy by se např. v současném jednodenním formátu povedlo vyprodat areál a vydělalo by se více peněz, ze kterých by se dal postavit kvalitní lineup na dva dny. Pak bych do toho určitě šel.
Je něco, co bys sám sobě popřál nejen do letošního DŘEMFESTU, ale i do následujících ročníků?
Vezmu otázku za jinej konec a řeknu jedno velký, ale důležitý klišé – přeju si, aby lidi chodili víc na koncerty a víc podporovali svoje oblíbený interprety. Bohužel i při stavění letošního lineupu se mi potvrdilo, že mladý lidi kapely nezakládají a celkově kapel strašně ubylo. Což je hrozná škoda.
DŘEMFEST 2021 – 21. 8. 2021
Line-up: BOOST, Glad For Today, John Wolfhooker, Severals a další
Foto: Jan Kantor
