…s Orchestrem Berg, nutno dodat. Divadlo Archa letos po třech dekádách fungování v původní podobě končí a loučí se s obecenstvem bohatým programem. V prostorách Archy bude pokračovat jiný tým a původní osazenstvo si dalo záležet, aby se v posledním roce objevila řada divadelních i hudebních uskupení, vracejících se během historie divadla pravidelně. Proto mezi vystupujícími nesměli chybět ďábelští kazatelé temného kabaretu, legendární The Tiger Lillies.
Tiger Lillies se letos do Archy vrátili dokonce dvakrát. Na jaře jsme z nich byli nadšení, když přijeli pouze ve třech v rámci tour The Best of The Tiger Lillies – From The Circus To The Cemetery. Během koncertu stihli zahrát spoustu zásadních skladeb a představit i některé novinky. Jejich neodolatelné rouhačství, smysl pro černý humor a neuvěřitelně morbidní historky v kombinaci s hudební stránkou, zahrnující příchutě cirkusu, kabaretu, folkové hudby, punkové divokosti i námořnických písní z nich dělají nezapomenutelné umělecké těleso. K hudbě přidejme jejich realizace konceptuálních alb – rádi si přibírají ke spolupráci orchestry nebo přímo tvoří divadelní představení se vším všudy.
Druhý návrat Tiger Lillies byl koncertnější v klidnějším smyslu slova, pro návštěvníky a návštěvnice s mnoha místy převážně na sezení. Záda pekelné trojce kryl Orchestr Berg, s nímž už Martyn Jacques a jeho kumpáni spolupracovali několikrát. Tématem koncertu bylo „pražské album“ Devil’s Fairground a koncert měl podtitul „Bohemian Nights“. Večer uvedl ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab s akcentem na přátelské spojení divadelní instituce s osobností Martyna Jacquese a jeho kapely. Zavzpomínal a vyjádřil vděk za soubory, které se celá léta do Archy vracely.
Orchestr Berg ladí a tváře části jeho osazenstva se skrývají pod vrstvou děsivého make-upu. Posluchačstvo se postupně trousí do sálu. Ti původní nalíčení zločinci přicházejí vzápětí – Martyn Jacques, Adrian Stout a Budi Butenop. The Tiger Lillies. První ze jmenovaných usedá s akordeonem ke klavíru, aby nástrojů nebylo málo.
S první skladbou alba se přesouváme v čase do divokých devadesátek a pošmourné Prahy těch časů. Devil’s Fairground je nostalgická a opírá se o ve vlnách útočící orchestr. Špínu a temná zákoutí tehdejší Prahy cítíte okamžitě. Že bylo štěstí tu dobu přežít jen dokazuje navazující Lucky To Get Out Of Here Alive. Skladba má cirkusovou příchuť a uhání od jednoho průšvihu k druhému. Tempo zpomaluje s Dead Souls‘ Day, kde dominuje klavír a pila. Orchestr jen jemně přikyvuje a podkresluje tajemnou atmosféru. Následuje kočovná óda Gypsies. Nervy napnuté jako struny přicházejí se songem Free, vystihujícím předrevoluční realitu v zemích takzvaného východního bloku. Paranoia, tajné služby, mučení, vězení nebo vyhnanství na Sibiři. „You know what it’s like not to be free…“
Strašidelná píseň Destruction má noirový kabát a výhrůžnou detektivní atmosféru. Ve skutečnosti jde o zachycení sebedestruktivních až sebevražedných sklonů člověka. Orchestr tu má roli hrozícího elementu a zní břeskně. Naopak zasněná Tombstones plyne jako Vltava Prahou – nějak takhle znějí zhudebněné Olšanské hřbitovy, hudba jako sametová stuha na smutečním věnci zemřelého. V pomalém tempu navazuje i melancholická Lillies Are Her Home. Někdy v polovině desky je čas přestávky.
Tiger Lillies rádi podřezané krky, řezání a krájení obecně. Ani na „pražském albu“ tedy nechybí trocha ostrých předmětů v podobě songu Cut. Komorní teskná kompozice Kiss You Quick nahání strach a jde z ní mráz po zádech. Ještě hlouběji do temnoty ale klesá následující, valčíkově kráčející a houkající Don’t See The Sun, podpořená vybuchujícím orchestrem. V těchto chvílích je slyšet, jak přesně je kapela s Orchestrem Berg sehraná a jak dobře je také celý koncert nazvučen, protože zvuk se nijak nebije a vychutnáte si jak klavír nebo akordeon Martyna Jacquese, kontrabas či pilu Adriana Stouta i bicí Budiho Butenopa, tak i celý bohatý zvuk orchestru. King Of The Gutter je klenotem, za nějž by se nemusel stydět ani soundtrack velkofilmu formátu Doktora Živaga. Tematicky je tu až na dřeň hmatatelná atmosféra večírků a bezuzdného hedónismu, za což v životě satanžel většinou tvrdě platíme.
Podobně jako Tiger Lillies vesele zpívají o tom, jak všichni přijdeme do pekla, tak také velmi zvesela vyprávějí o drogách. Při zvolání v rozpustilé skladbě Drugs a následné orchestrální mezihře už bezděčně nadskakuje celý sál. Je mistrovství hudbou působit na širokou paletu ostatních smyslů a hýbat pocity posluchačů. Tiger Lillies toto umění ovládají naprosto bezproblémově. Blížíme se do finále Devil’s Fairground. Golden Brown je operním číslem, na rozdíl od slavného songu od The Stranglers, což bylo spíše takové Egypt-a-billy. Vzpomínky na roztouženou letní Prahu shrnuje předposlední položka alba, Summertime In Prague. Na mysli vám vytanou noci, prohýřené v metropoli, propité a zapomenuté. Vybaví se vám zavšivené hotely, noci plné slz a levné víno… Vyčítavý opus Is That All There Is? vypráví, pitvoří se a rýpavě se vyptává. Zároveň burcuje k reakcím i publikum.
A protože nám ani celé album nestačilo, Tiger Lillies zahráli ještě dva klasické songy a to Crack Of Doom a Banging In The Nails. Opět nechyběly taškařice při druhém ze jmenovaných, včetně rekvizit a bubenického sóla. Nadšené publikum během večera nešetřilo potlesky. Ty dva poslední, po přehrání alba a po přídavkových skladbách, byly bouřlivé a odehrály se vestoje. Po koncertě následovalo, stejně jako minule, davové setkávání s kapelou u stánku s merchem. Neodolatelní ďáblové a miláčci publika byli přátelští jako vždy. Odcházeli jsme s úsměvem na rtech a ke mně se konečně dostala i zcestovalá deska The Worst Of Tiger Lillies, ale to je příběh na jiné vyprávění. Tímto každopádně děkuji Chrisovi z oddělení merche a i když ještě nevíme, kdy a kde se potkáme s Tiger Lillies příště, už teď si můžeme být jistí, že se nemůžeme dočkat.
