Reporty

Vernisáž v plzeňském Belfastu obohatil koncert i pouštěčka

V prostorách klubu Belfast proběhla 26. března vernisáž výstavy dvou mladých místních tvůrců – Kryštofa Vrby a Hynka Sýkory. Ti zde vystavili svá aktuální díla a společný počin zastřešili názvem Dream Of Ambition. V případě Kryštofa Vrby to byly koláže a grafiky, Hynek Sýkora zde měl plakáty, které vytvořil ke koncertům v jeho domovské zkušebně U Toutatise, v níž burácí do mikrofonu s hardcorovými Hyacinth. Krom vizuálního potěšení ale skýtala vernisáž i to zvukové. Během večera se objevilo několik kapel a na závěr dvojka DJs.

Hudební produkci načali Headhaunters, což je instrumentální a experimentální těleso kolem původního člena plzeňských Marcel Gidote’s Holy Crab. Tento jazz rockový objev je sympatickým retro pokloněním starým muzikálním vzorům. Objevila se i nová kapela Marie Fišerové, kterou znáte coby tvůrkyni osobitého zinu Mazinerie nebo bývalou zpěvačku Lakka. Tentokráte se s Levag pustila do vod osmdesátkového hardcore punku. Znělo to zajímavě, ovšem kvůli zvukové chybě nebyl zpěv a řev Marie téměř vůbec slyšet, což byla velká škoda.

Místy roztomile rozpačité Lonely Shredder And The Heavy Smokers je radost na koncertě sledovat. Ač nehrají dlouho a chce to ještě se sehrát, jde z nich slyšet zajímavý potenciál. Zpěvák (a skejťák) Hyrosh dodává hudebnímu uskupení kombinaci nespoutané energie a na druhé straně skromného a upřímného jednání s publikem. Jeho kytara zní občas jako kombinace Hot Snakes a Vaguess. Díky klávesistce a jejím synťákům jsem si zas vzpomněl na milované Epoxies. A malá gesta, jako bylo Hyroshovo křepčení pod pódiem i s kytarou mezi lidmi, nebo to, jak pověsil kšiltovku na svůj mikrofon před zuřivým závěrečným instrumentálním jamem, mě dostala do kolen a připomněla mi, že v rock’n’rollu by to mělo sakra žít.

Jak jsem si užíval Lonely Shreddera a jeho Heavy Smokers, zběsilou dvojku LILIxELBE, složenou ze členů Hyacinth, jsem ani pořádně nestihl. Možná proto, že jejich o překot hraný powerviolence – fastcore mívá set o délce tak deseti minut. Ovšem i tento projekt má potenciál. Navzdory šuškání o rozpadu garážově osmdesátkových šílenců Leather Unit musím říci, že jim to hraje lépe než kdy předtím. Navztekaný a uřvaný projev zpěváka a kytaristy Vládi (krásná kytara, mimochodem!), oblečeného ve fešný crop top, doplňuje se svým zpěvem a „dwyerovským“ výskáním basák Jacob a záda jim kryje vražedně přesný bubeník Karel. Je to hardcore punk z na troud vysušených ulic města andělů s popraskaným asfaltem, z časů X nebo The Germs, je to parádně špinavá garáž se špetkou surfu a šmrncem multiinstrumentalisty Johna Dwyera a jeho stále název měnících Oh Sees.

Po kapelách přišel čas na DJ party pod vedením Tony Rocky Horror Vinyl Show, což jsem já s kolegou Horrorem. Už satanžel silně prořídlé publikum jsme zasypávali songy od půlnoci do páté ranní, přičemž nás ve dvě hodiny nepříjemně překvapil posun času a rázem byly tři. A později i čas odebrat se domů s pestrými zážitky z vernisáže a koncertů.

Tony Youngfield

Sometimes antisocial, always antifascist. Sailor of rock'n'roll since 2007, journalist since 2013. DJ Tony Looney Drill since 2018. You have no right to know anything more about me.

Související

Back to top button