V prostorách klubu Belfast proběhla 26. března vernisáž výstavy dvou mladých místních tvůrců – Kryštofa Vrby a Hynka Sýkory. Ti zde vystavili svá aktuální díla a společný počin zastřešili názvem Dream Of Ambition. V případě Kryštofa Vrby to byly koláže a grafiky, Hynek Sýkora zde měl plakáty, které vytvořil ke koncertům v jeho domovské zkušebně U Toutatise, v níž burácí do mikrofonu s hardcorovými Hyacinth. Krom vizuálního potěšení ale skýtala vernisáž i to zvukové. Během večera se objevilo několik kapel a na závěr dvojka DJs.
Hudební produkci načali Headhaunters, což je instrumentální a experimentální těleso kolem původního člena plzeňských Marcel Gidote’s Holy Crab. Tento jazz rockový objev je sympatickým retro pokloněním starým muzikálním vzorům. Objevila se i nová kapela Marie Fišerové, kterou znáte coby tvůrkyni osobitého zinu Mazinerie nebo bývalou zpěvačku Lakka. Tentokráte se s Levag pustila do vod osmdesátkového hardcore punku. Znělo to zajímavě, ovšem kvůli zvukové chybě nebyl zpěv a řev Marie téměř vůbec slyšet, což byla velká škoda.
Místy roztomile rozpačité Lonely Shredder And The Heavy Smokers je radost na koncertě sledovat. Ač nehrají dlouho a chce to ještě se sehrát, jde z nich slyšet zajímavý potenciál. Zpěvák (a skejťák) Hyrosh dodává hudebnímu uskupení kombinaci nespoutané energie a na druhé straně skromného a upřímného jednání s publikem. Jeho kytara zní občas jako kombinace Hot Snakes a Vaguess. Díky klávesistce a jejím synťákům jsem si zas vzpomněl na milované Epoxies. A malá gesta, jako bylo Hyroshovo křepčení pod pódiem i s kytarou mezi lidmi, nebo to, jak pověsil kšiltovku na svůj mikrofon před zuřivým závěrečným instrumentálním jamem, mě dostala do kolen a připomněla mi, že v rock’n’rollu by to mělo sakra žít.
Jak jsem si užíval Lonely Shreddera a jeho Heavy Smokers, zběsilou dvojku LILIxELBE, složenou ze členů Hyacinth, jsem ani pořádně nestihl. Možná proto, že jejich o překot hraný powerviolence – fastcore mívá set o délce tak deseti minut. Ovšem i tento projekt má potenciál. Navzdory šuškání o rozpadu garážově osmdesátkových šílenců Leather Unit musím říci, že jim to hraje lépe než kdy předtím. Navztekaný a uřvaný projev zpěváka a kytaristy Vládi (krásná kytara, mimochodem!), oblečeného ve fešný crop top, doplňuje se svým zpěvem a „dwyerovským“ výskáním basák Jacob a záda jim kryje vražedně přesný bubeník Karel. Je to hardcore punk z na troud vysušených ulic města andělů s popraskaným asfaltem, z časů X nebo The Germs, je to parádně špinavá garáž se špetkou surfu a šmrncem multiinstrumentalisty Johna Dwyera a jeho stále název měnících Oh Sees.
Po kapelách přišel čas na DJ party pod vedením Tony Rocky Horror Vinyl Show, což jsem já s kolegou Horrorem. Už satanžel silně prořídlé publikum jsme zasypávali songy od půlnoci do páté ranní, přičemž nás ve dvě hodiny nepříjemně překvapil posun času a rázem byly tři. A později i čas odebrat se domů s pestrými zážitky z vernisáže a koncertů.
