Nad Kabinetem se stále drží tmavě šedá mračna a po propršeném sobotním odpoledni se pomalu schyluje k závěrečné bouři. Statická elektřina bzučí, vzduch mírně elektrizuje a z beden na podiu začíná hřmít. Už chybí jen blesky – ty budou na příchozí posluchače dneska metat texasští milovníci všeho temného Portrayal of Guilt, kansaští Müscle Wörship a domácí sXe Protijed.
Portrayal of Guilt jsou na pódiu téměř stejně statičtí, jako ta elektřina. Intenzivní salva zvuků, která se valí z beden za třemi nehybnými postavami by ale rozvibrovala i kosti, které jsou už dlouho na odpočinku. Set téhle zaoceánské trojice nemá nejmenší ambici tvářit se jako nějaká zábavná show. Pár červených světel, tři černé siluety postavy a nepolevující tlak na ušní bubínky, který si pro svou ofenzivu vybírá to nejlepší z hardcoru, extrémních metalových žánrů nebo grindu. A vzhledem ke své síle vybírá dobře.
Z toho, jak zní Portrayal of Guilt na svých nahrávkách, by se v živém podání snadno mohlo stát nepřehledné audio-bahno. To by si ale kapela nesměla pro svou českou zastávku vybrat Kabinet Múz – tady je totiž zvuk opět bezchybný. Í díky tomu mohou texasané svou čtyřicetiminutovku využít na maximum a utopit publikum v přívalovém dešti extrémní avšak podmanivé hudby.
S mnohem menší časovou dotací si vystačili domácí zástupci Protijed. Jen pár slov díků a desetiminutová salva hardcore, ve kterém se v akurátní míře potkává chaotičnost a chytlavý groove. Protijed na podium vtrhli v podstatě bez zkoušení, na jejich výkonu to ale vůbec nebylo poznat. A sílu intenzivní setu neubral ani záskok za chybějícího Šamana. Tady to pořád všechno je – radost z hraní a hardcorové řemeslo v malíku.
A zatímco na Portrayal of Guilt a Protijed jsem si potěšeně podupával, u Müscle Wörship spíš nervózně přešlapuju. Trojice hraje takový fotrovský post-punk doplněný proslovy o tom, jak shání trávu – což úsměvně kontrastuje s předcházejícím setem Protijedu. Chvílemi mám chuť odejít, chvílemi si mě kytarová práce, která je alfou a omegou kansaské kapely, zase přitáhne zpátky. Přijde mi, že Müscle Wörship příliš trvá, než se v hudbě dostanou k pointě. A i když takový přístup někde nemusí být na škodu, tak tady mě to čekání na Godota příliš nebaví.
