Jihlavská Průmyslová smrt má za sebou bezmála dvě desetiletí existence a s tím spojenou i slušnou dávku zářezů v diskografii s adekvátním kreditem v podzemních vodách místní extrémní muziky. Tím nejaktuálnějším je album Pedagogika poražených.
Nebudu předstírat, že jsem na jejich tvorbu odborník. Pár nahrávek mi za ta léta přistálo na gramofonu nebo jsem je pro zajímavost prosvištěl někde v internetových vodách, ale to je asi tak vše. K poslechu novinky tak přistupuji de facto s čistým štítem.
Po obligátním „intru“ se rozjede metalový motiv, ten po několika taktech přejde v divoký blast beat, podkreslující rykot vokálu, evokující křížence tura s imitátorem japonského hardcore. V takto nastaveném konceptu jede vlastně celá nahrávka od úvodu až do konce. V kytarách se výrazně zrcadlí něco z odkazu kouzla pozdně osmdesátkového béčkového thrash metalu stejně jako archaických podob death metalu, jaký ve své době prezentovaly třeba kapely vydávající na Wild Rags Records. Ať už je to inspirace vědomá či jen prostá shoda náhodných okolností. Každopádně ji umocňuje i čistokrevně metalový zvuk kytar, který je, nutno podotknout při poslechu gramofonové desky „super heavy“. Výsledkem je něco, co by se dalo se špetkou nadhledu nazvat grindcorem s thrash metalovou kytarou nebo opačně metalem s grindcorovou rytmikou. Záleží na úhlu pohledu toho, kdo právě poslouchá.
Z mého pohledu je tu značný nesoulad metalových kytarových motivů s poměrně zajímavým potenciálem a poněkud překotně chrleného, značně monotónního vokálu spolu s nadužíváním blast beat temp. Tato dvojice aspektů dílem eliminuje jinak zabijácký potenciál kytarových rifů. Nadneseně se dá říci, že chcete-li zabít thrash metalový rif, šoupněte k němu blast beat. A ačkoliv chápu, že projev zpěvu je do značné míry osobitou poznávací značkou kapely, je z mého pohledu vyloženě škoda, že alespoň o trochu více nekoresponduje s rytmikou a vážně dobrou melodikou kytarových motivů, což by mohlo celku dodat ještě o poznání větší sílu. Na druhou stranu je tu onen věčný souboj písňové formy a textového obsahu, který je v češtině obtížnou řeholí. Samozřejmě fanoušek může namítnout, že od extrémního hardcore, nebo v tomto případě spíše metalu (především po stránce kytarové) se to mnohdy očekává, ale ruku na srdce, rozhodně to z mého posluchačského pohledu není k dobru vyznění skladeb. Zároveň by to bylo i k dobru srozumitelnosti sociálně kritického textového obsahu. Chápu ovšem, že pohled ortodoxního grindcoristy nebo extrémního metalheada může být značně odlišný. Toto je ale můj, vpravdě subjektivní, pohled na věc.
Zároveň nutno podotknout, že má nahrávka nespornou energii a sílu. To platí především u poslechu desky (až mě zaskočilo, o kolik vitálněji zní v tomto případě nahrávka z desky oproti skladbám prezentovaným ve virtuálnímu prostoru). Vlastně mě to přimělo, spolu s textovým obsahem, zcela revidovat původní podobu recenze, započatou ještě před doražením LP. Takže si dokáži představit, že fandové stylu i přímo kapely samotné si tu přijdou na své. Co víc, skladby jako Vazalové totality, Pitva vědomí nebo Hřbitov iluzí mají, bez ohledu na všechno to žehrání, efekt řítící se vichřice a mně připravily příjemné překvapení.
Rok vydání: 2022
Label: PHR Records
- Anihilace morálky
- Otcové a dějiny
- Před kolapsem
- Válka o komfortní zónu
- Znásilňování okolností
- Koložrouti
- Lobotomie konzumem
- Správce paradoxu
- Společnost úpadku
- Nukleární mlha za obzorem
- Diverzita
- Hřbitov iluzí
- Návrat kultu tmy a strachu
- Infiltrace
- Fuck TagBust
- Odkaz
- Vazalové totality
- Konstrukce boha
- Diktatura názoru
- Pitva vědomí
- Pád světa
