Dva roky po vydání své první dlouhohrající desky se rožnovští Chorobopop vrací s druhým LP. Druhá alba kapel, co mají na kontě fenomenální debut, jsou vždy prubířským kamenem toho, zda vysoko nasazená laťka nespadne a bude tím tak nějak potvrzen status a kreativní potenciál nebyl vystřílen příliš záhy. Nicméně, vzhledem k současné situaci gramofonového průmyslu se síla části zde prezentovaného materiálu již stihla ověřit v živém provedení.
Desku rozjíždí dynamická a pop-punkovou chytlavostí refrénu neodolatelně poháněná skladba Napapanej pán se signifikantně frackovským zpěvem. Slibný rozjezd, který člověka pohltí v několika taktech, je následovaný hymnou krize středního věku jménem Zuby. Ta operuje s melancholickým punkovým základem, aby opisovala mnohdy nevalné pocity, jakožto generační výpověď čtyřicátníků. Jedním z vrcholů je třetí Furt chybí Love, kde silná melodie, protkaná pestrou aranží nástrojů, doplňuje sžíraný komentář nelichotivého stavu místní společnosti, z něhož by se nejeden rým měl tesat do kamene. Bezprostředně následuje post punková Jen sen, kde kytara vykresluje doslova snový melodický konstrukt. Ostatně tak jako na předchozí desce je naprosto geniálním aspektem pestrost celku, do nějž se zjevně odráží síla autorských individualit, zde vecpaných do jednoho hudebního uskupení. Oproti první desce je zde bicí automat nastaven tak, že ho posluchač téměř nerozezná od klasických bicích a přirozeně pohání jednotlivé písňové celky.
„Jak slaví listopad, ten, kdo nedopad, a pad až na dno. Je vážně svoboda, ždímat ho co to dá a nechat padnout?“ Tohle je jeden z nejsilnějších veršů, komentujících uplynulých 30 let, který ve mně navíc rezonuje od okamžiku, kdy jsem ho poprvé slyšel na koncertě. Píseň Mimo, podobně jako Furt chybí love, nabízí nevlídný písňový komentář společnosti, kde je sdírání a vykořisťování společenskou normou a tzv. svoboda je deklasována na možnost bezuzdného profitu několika bezohledných vykutálenců na úkor většiny.
Má chuť na krev pro změnu ukazuje čisto čistý klasický hardcore punk. Ten ostatně servírují i další skladby na druhé půli desky, titulní Odrazit od dna a předposlední Střílet. Ty jsou proleženy klidnějšími melodickými kompozicemi, kde se hraje jak s atmosférou postpunkových kytar, tak s výrazně melodickým vokálem. Jedna taková ostatně obstarává i samotný závěr alba.
Chorobopop svou druhou deskou stvrdili svůj svébytný šarm, co víc, možná ho posunuli ještě dál. Odrazit od dna je oproti debutu ještě o poznání pestřejší a trio je rozkročeno do šíře spektra od new wave po klasický hardcore punk, aby pak splynulo v naprosto kompaktní celek silného a sevřeného alba, jehož vyznění je vlastně ale navýsost punkové. Zvláště pak pokud punk vnímáte v celé jeho kreativně stylové šíři. Pro mě se tu ode dna odráží nezpochybnitelný adept na místní album roku 22.
Rok vydání: 2022
Label: Malárie Records / Culburger Records / Burina Records
- Napapanej pán
- Zuby
- Furt chybí love
- Jen sen
- Mimo
- Má chuť na krev
- Midas
- Odrazit od dna
- Břehy
- Střílet
- Názor
