Léto, bazén, přátelé a muzika. Asi nejsem jediný, komu zní tahle kombinace víc než skvěle. A když se najde festival, který za svou vstupní branou nabízí tohle všechno na jednom místě, je recept na povedenou akci z poloviny hotový. A stejně jako loni a předloni, kdy jsem na Summer Punk Party do Volyně zavítal, se ten recept nakonec podařilo proměnit ve vydatné dvoudenní menu. Tak se do toho pojďme zakousnout.
Summer punk party nabízí už řadu let za směšnou cenu silně výbušný line-up, kde nechybí domácí lahůdky ani zvučná zahraniční jména. Zatímco první večer tak na prvorepublikovém koupališti kralovali stále zářivější kanadské hvězdy Get the Shot, v sobotu pódium patřilo především americkým Total Chaos, a to jsou jen špičky ledovce.
U mě osobně o několik kroků vyhráli první zmínění, kteří ve Volyni nastolili dost nevybíravý diktát a svým ostrým a agresivním pojetím hardcore otloukli při nekončících breakdownech nejedno koleno, loket či hlavu. I v takové divočině ale Kanaďani nezapomněli na techniku a set měl dost vysokou úroveň, stejně jako měl svou jasnou message. We will always stand on the side of the opressed!
Z pátku nemůžu vynechat ani Punk Floid. Stálice domácího punku pódium pro Get the Shot zahřívala a odvedla víc než dobrou práci. Deska Tvůj Boj je něco, co mě jako kinder-punkáče oslovilo šíleným způsobem, a dodnes ji znám odpředu dozadu a nazpět. Naživo to Floidi pořád zvládají s grácií a já se chtě nechtě při jejich setu vracím back in time a dobře se bavím.
Zavíračku prvního dne si pak dávají Kung-Fu Girlz alias Jakub Krčín Hooligans a je to zase punk a rock’n‘roll jak víno. O nacismu se nediskutuje, nacismus se potírá. Se stejnou nekompromisností se Kung-Fu holky pouští i do svého setu, který pocuchá poslední pozůstalé pod pódiem. Pak světlice, které celý večer doprovází, zhasnou, a přichází čas after party. Tu někdo prožívá pod světly v doprovodu ukulele, někdo ve tmě v doprovodu alkoholu.
Začátek druhého dne vyplňuje nekonečné válení se u bazénu nebo mezi stany nebo vlastně kdekoliv jinde. Na stage je stejně vidět skoro odevšud a slyšet je kompletně všude. Kouzlo tohohle festivalu. Program pak po druhé odpoledne zahajují téměř domácí Problems, uši ale nakonec zvládám zapnout až o hodinu později na Brighter Days. Tahle kapela mi doposud nějak protékala mezi prsty. Teď je slyším naživo druhý víkend po sobě a vrním blahem. Trocha punkové syrovosti přemožená pořádnou náloží emocí ve stylu Touché Amoré mi příjemně propíná kolena. Kapela je navíc dost bezprostřední a dokáže si viditelně užít i ještě trochu ospalé odpolední prostředí.
Mezi prsty mi nakonec namísto Brighter Days protékají i další kapely, a tak třeba s Exni!to jen v rychlosti a s úsměvem vzpomenu na to, jaký to je nebýt Ideální syn nebo jezdit na kole Ukrajina, a že Analýza dokázala hovno na mě Slobodná Európa křičí k vodnici do stanu.
Do pozoru mě vrací až Skywalker, kteří si plnou pozornost zaslouží. Kluci jsou kapelou, která by mohla trhat prkna z velkých sálů, ale když se postaví na malou dřevěnou stage, nejsou nijak umělí. Ta emocemi napěchovaná muzika na pomezí melohardcore/metalcore je jim věřit na sto procent. Pogo se zase mění v mosh pit a kapela si mě spolu s dalšími lidmi podmaňuje.
Před nočním odjezdem domů ještě hodím očkem po zběsilých Hentai Corporation, jejichž stage presence se obvykle nemůžu nabažit. Tentokrát to ale nějak skřípe, a lidi, stejně jako kapela, se nějak ne a ne dostat do té správně nechutné a oplzlé nálady.
Každý rok tu při odjezdu v hlavě polemizuju nad tím, jak taková akce může existovat. A letos tomu není jinak – perfektní organizace, perfektní prostředí, profesionální přístup, a zároveň domácí přátelská atmosféra. A je vlastně jedno, co hraje, nebo co bude hrát. Stejně si z tohohle dvoudenního menu za rok zas přijedu ukousnout pořádně velký, zábavný sousto.
