Anti Nowhere League byli jednou z těch kapel, které rámovaly mou pubertu. Jejich We Are The League znělo na kdejakém punkovém mejdanu a mělo své nesporné kouzlo. Je to skvělá chytlavá deska, i přes to jsem nikdy nebyl vyloženým fanouškem.
První album mám rád dosud, ale ANL na mě zároveň byli ve své době asi málo apokalypticky temní a přemíra kožených kalhot se blížila někam na rozhraní fotek Judas Priest a sedmdesátkové gay estetiky, a, ač mám pro obojí slabost, ani jedno pro mé čtrnácti až patnáctileté já nebylo dostatečně punk. Mému duchu bylo nesrovnatelně blíže skandování o nukleárním soudném dnu než o tom, že je někdo sexual pervert. O pár let později vydali druhé album The Perfect Crime, pokoušejíc svézt se na komerční vlně, tím nad nimi prakticky každý, koho znám, zlomil hůl. Ostatně kapela se záhy odmlčela a zpět na scéně se zjevila až v devadesátých letech, v době, kdy začaly frčet ony lehce pofiderní festivaly plné zreformovaných kapel a publikem, kterému postupně ubývaly vlasy, zatímco bobtnal pivní břich. Nicméně Anti Nowhere League jsou jednou z těch kapel, které neztratily tvůrčího ducha a čas od času vysekly pakl nových písní.
Střihem skočme do roku 2016, kdy Anti Nowhere League vydali album The Cage u amerického vydavatelství Cleopatra Records. To se o šest let později dočkalo své evropské edice dík tuzemskému PHR Records. Kapela tu od úvodního songu servíruje svižný a poměrně tvrdý rocknroll s charakteristickým drsňáckým vokálem, který s věkem ještě zhrubl. S moderně tvrdým zvukem kapela nakládá vkusně a hudební motivy někdy lehce evokují motörheadovské pojetí rocku, jindy v podstatě rozvíjejí své klasické postupy, tak jako třeba v druhé Punkrock girl. Čtvrtá Uncle Charlie je vkusnou poctou nezdolnému Charlie Harperovi, jehož energii a entuziasmus mu mohou závidět i lidé o tři generace mladší.
Anti Nowhere League tu předvádí v podstatě své staré triky v novém kabátě, jen chybí svěže jednoduchá chytlavost jejich raných hitů, které při poslechu debutu mají i dnes své nezaměnitelné kouzlo. Leč není rok 82 a The Cage jsou tváří téže kapely i tři a půl dekády později. Nutno podotknout, že Anti Nowhere League dokázali dospět do seniorského věku se šarmem, a to i vizuálním. K tomu jim napomáhají i nahořklé reflexe světa, jako třeba v písni The Last Cowboys.
Pokud jsem od nějaké desky nečekal vlastně vůbec nic, byla to právě tato, a o to je její vyznění vlastně příjemnějším překvapením, ač ani dnes se Anti Nowhere League nestanou mou top oblíbenou kapelou. I o bezmála čtyři dekády později jsou pro mě málo apokalypticky temní nebo zdivočele rozhašení.
vRok vydání: 2022 / 2016
Label: PHR Records
- A Bad Storm
- Punk Rock Girl
- Sealed With A Kiss
- Uncle Charlie
- The Last Cowboys
- FIelds Of Yesterday
- Fix Me
- 13 Rat Theory
- God Bless Alcohol
- Time To Kill
- Ain’t We ‘avin‘ Fun
- Brick By Brick
