Úhel pohledu: Punk v plamenech. Syn manažera Sex Pistols spálil stamilionovou sbírku

Výročí jako taková často svádí k tomu být nostalgický a sentimentální. Ne ale v případě Joea Corréa, syna manažera Sex Pistols Malcolma McLarena a módní návrhářky Vivienne Westwoodové. Ten se rozhodl „oslavit“ 40 let od vydání singlu Anarchy in the UK protestním spálením punkových artefaktů z té doby v hodnotě 5 milionů liber. Punk podle něj nikdy neměl být nostalgický a řadit se do mainstreamu. Souhlasíte?

Banán (Kovadlina, I am Pentagon, Lahar…)

Joe Córre, Malcolm McLaren, Vivienne Westwoodová, jakýkoliv punkový artefakt a potažmo i cokoliv podobného související se Sex Pistols je mi v roce 2016 úplně, ale úplně fuk.

Bart (Staré pušky, Baby Secondhand, Proti Směru)

Pro punkrock jsem se nadchnul, protože jsem nechtěl být součástí mainstreamového stáda, na druhou stranu, kdo z nás by znal punkrock nebo by se k němu dostal, kdyby se některé kapely nestaly slavnými nebo spíše známými. Kdyby punk zůstal totálním undergroundem, tak se týká pár lidí, většinou magorů, narkomanů a ztracených duší, někde v zapadlým městě v Americe a nikdo by o něm nevěděl, což by byla škoda. Myslím, že když si kapela vybuduje kariéru poctivě, srdcem a dostaví se přirozený úspěch, tak ať se třebas hudbou živí a vyprodává stadiony, ale pokud se někdo nazývá punkrockovou kapelou, a pak si platí hrací čas v televizi nebo rádiích, chce slávu a být obdivován, ohýbá hřbet podle toho, jak někdo píská, tak to si myslím, že úplně v pořádku není. Ale on už stejně punk v globalu dávno mainstreamem je, záleží na jedinci, jak ho bere a jak se k němu staví.

Kejkla (BOY, Voltage Records)

Myslím, že to Joe trošku přepálil a byl zbytečně zbrklej… Spíš měl ty cetky střelit na Ebay a za tu raketu to věnovat na dobročinný účely právě k těm 40 letům punku. Myslím, že pár lidí ze scény by ocenilo free liposukci, nástřel vysypanýho hára nebo trošku pročistit krevní oběh od toho hnoja za čtyřicet let huntování se na akcích. Ve zkratce, je mi to jedno, protože v době, kdy budou děcka nosit trika Sex Pistols a pak ze svýho Iphone 6plus na Facebook účtu moralizovat začínající kapely za komerci/neautenticitu, tak má pan Corré pravdu v tom, že punk je dnes něco jako McDonald’s vlastněný státem a korporacemi a je na čase si přiznat, že je něco jinak…

Kozel (Thalidomide)

Já nevím, tohle jsou (legitimní) performance, u kterých je asi zároveň chtěný, aby se staly součástí popkulturního odkazu a pak si to teda v určitém ohledu odporuje. Ale kdo ví. Formálně mi to připomnělo „hození KLF miliónu liber do krbu“, ale tam je asi cílený mediální přetřes celkem pochopitelný. Ideje by se měly vhodně komunikovat, proč ne. Zde tápu. Ale to co k tomu „agent provocateur“ prohlásil, je zase třeba určitě respektovat. Ona by skutečně měla hlavně přežívat ta původní podvratná a nepříjemné otázky kladoucí idea punku. Ta totiž nyní v mnoha případech za svojí kolegyní ‚formou‘ klopýtá ve fatální vzdálenosti. Ale na druhou stranu k tomu ty artefakty taky patří, protože lidé rychle (rádi) zapomínají a když na něco existují důkazy, velice špatně se ta která doba a události s ní spojené relativizují a tendenčně zpětně vykládají. A určitě body navíc za plápolající figuríny zběsilých britských politiků.

Martin Tvrdý / Bonus

Nerad bych byl škarohlíd, ale podle mě to měl pálit bez pozornosti médií. Opravdovej punk by byl ty věci prodat a peníze věnovat těm, na který se nejvíc kašle.

Martin Suicide (Kids and Heroes, Bad Taste)

V principu s celou tou performancí naprosto souhlasím a je zcela v duchu původního punkového ikonoklastického postoje roku 1976. Je o to relevantnější za situace, kdy si celé to velkohubé výročí bere za své establishment, proti kterému se sedmdesátková punková generace radikálně vymezovala a se kterým vedla svou teenagerskou válku. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, nakolik je něco podobného autentické z rukou zazobaného chlápka ve středním věku, nicméně jeho názory mi přijdou vnitřně konzistentní a oproti tomu, co vypouští z úst mnozí dnešní místní „punkáči“, i progresivní. Punk ve smyslu boomu let 76/77 je již dávno vyždímaná a bezduchá zombie mrtvá od roku 78 a hromadění jeho artefaktů zazobanými páprdy je v podstatě naprostá blbost, není ničím jiným než kupením nostalgického haraburdí s nižší relevancí než klasické sbírání poštovních známek. Můžeme si klást otázku i nad tím, co jako na tom má mít vlastně cenu milionů liber. Nakonec všechny ty „artefakty“ jsou jen tisíckrát okoukaná a přetištěná trička, fotky, co každý viděl, a milionkrát dokola ohrané pár akordové písničky. Desky jsou k poslouchání a mají být dostupné všem, trička jsou konfekce na nošení, nic víc nic méně. Rozhodně nebyly stvořeny k potěše a zhodnocení majetků pár snobů, to ať raději shoří. Je spíš smutné a zarážející, že na takový akt člověk musel čekat od prošedivělého snoba z lepší společnosti, protože stále čekám, že přijde nová generace rebelujících teenagerů, kteří budou pálit ikony zkostnatělé minulosti, aby na spáleništi stvořily svou vlastní revoltu a nežili pouze v cyklicky opakovaných záchvatech nostalgie. Jenže on je tu i konflikt dvou navzájem tak trochu si protiřečících punků. Toho výkřiku z léta 76, který si zaslouží být pohlcen plameny, neb již dávno není ničím, byl zkonzumován popkulturou a nemá nejmenší relevanci. Ten druhý je pak duchem rebelské pouliční hudby, vzpourou proti konformitě i zaťatou pěstí vůči establishmentu. Ten tu ovšem byl dávno před rokem 76, není limitován akordy zkreslených kytar, tímto označením ani rozježeným účesem a pevně věřím, že přežije i dnešní chmurné časy neoliberálního běsnění a na ten bude mít nějaké pálení artefaktů roku 76 vliv asi tak jako na funkci rostlináře.

Skleník (SPS)

Těžko říct. O Sex Pistols se toho navyprávělo a napsalo už fakt hodně. Pro mě osobně to byla zásadní kapela, která mě přivedla k punku. Deska Never Mind the Bollocks je pro mě Top album. A jestli se punk zařadil do mainstreamu? Nevím, spíš hodně popových kapel začalo používat rebelské označení pop-punk, takže to může svádět k tomu, že se stal pro společnost tolerantní a vymazlenej. V tuzemských podmínkách mi to přijde směšné to nazývat mainstream, jelikož všichni (až na pár výjimek) chodí do práce a flákaj se o víkendech po klubech. A Joe Corré? To by musel zapálit celej Camden. Když srovnám návštěvu Camdenu před 13 lety, kdy nás tam provázel Tim (dnes zpěvák Sham69) a ukazoval nám, kde zkoušeli The Clash atd., s tím, co jsem tam viděl minulý rok, tak to byl rozdíl. Po Camdenu chodil komparz pankáčů, fotili se s Japonci a vinyly tam prodávali Vietnamci.

Stanley (KRANG)

Hrom do čepice!!! Jediné v čem má tenhle člověk pravdu je, že by se punk neměl řadit do mainstreamu. Za zbytek bych mu přál práci v dolech, myslím, že spálit peníze (nebo věci) v jakékoliv hodnotě vypovídá o hodnotě toho člověka. Kolik prospěšného by se za ty peníze dalo udělat, kolik malých útulků, lidí bez domova, hendikepovaných, postižených válečným konfliktem by za část těch peněz bylo vděčných? Kolik životů tenhle spasitel „punku“ mohl zachránit? Tohle už není o punku, tohle je o soudnosti respektive nesoudnosti člověka. Punk, kterým on se ohání, je mrtvý, a tak by to mělo zůstat.

Štěpán Málek (NVÚ, Butterfly Killers)

Hranice mezi punkovou nevázaností a minstreamem je někdy značně neostrá, to, že se i z punku stal i dobrý kšeft, je také pravda, ale já myslím, že gesta tohoto typu jsou OK. Je pravda, že kdyby dotyčný žil na podpoře a existoval z minima, asi by toto gesto neučinil, nicméně vnímám to jako pochopitelný a chvályhodný počin. Prostě jak zpívají jistí němečtí klasici: „Punk ist keine religion.“ Ačkoli pokud by relikvie prodal, jistě by se stržené finance daly využít i na něco smysluplného, ale i tak to gesto vnímám jako logické a v pořádku. Takže za mne palec nahoru.

Zed Tchichiman (Topper Harley Booking, Prague city lovers djs)

Musím říct, že na to vlastně  žádný názor nemám. Když jsem začal poslouchat punk rock, nacházel se v období pohrdání majetkem a štepení na frakce straight edge hipíků a jednotky sebedestruktivních punx, a ani jedna z těchto skupin neoslavovala nic, co by mělo cokoliv společného s punkovou estetikou konce 70. let. Never Mind the Bollocks jsem si až léta později pořídil do sbírky, abych o něco nepřišel, u Šrouba v Emergency, a kdyby za ní chtěli víc než 250 korun, co tenkrát stála, ležela by tam po mém odchodu dál. Asi nechápu, co je to punková relikvie. Za nejdražší desku, co mám, jsem nedal ani 1000 korun, a spíš mě baví vyhrabat ve změti šuntu nějakou perličku za pár babek a drobných. Jestli několik triček a „raritních“ singlů mělo cenu 160 i víc miliónů, jenom to vypovídá o tom, jak je naše společnost zoufalá a debilní. Dneska jsem zachránil pro pár hladových krků lidí bez domova nějaké jídlo, co zbylo při větší produkci, kde jsem pracoval, a říkám si, že Joe Corré ty rarity mohl prodat a nasytit třeba půlku Líbye. Ale ne každý cítí odpovědnost za tu méně šťastnou polovinu planety a není to ani jeho povinnost. Dost možná je to celé úplně jinak, hra pro média a ve skutečnosti spálil jen to jedno tričko na fotce? Kdo ví… Vím já?

Marek Zefv Dočekal (Žižkovská noc)

Srát na nostalgii. Týpek to udělal dle mě moc dobře. Musel nasrat hodně lidí. No future neni jen prázdnej kec, ale je to popření toho, že se člověk babrá v minulosti a budoucnosti, vyjmenovává sestavy kapel a zná kdejakej pankovej artefakt. Jako jo – mohl ty peníze dát na dobrý účely. Ale to by nebylo šokující. Punk je o tom něco dělat a být aktivní. A to se stalo. Tohle je dobrá facka všem, který z punku a hardcore dělaj produkt, co jde dobře prodat. Jasný FUCK OFF každýmu, kdo by rád z punku měl zlatej důl. To gesto je silný a cenim. Mít co pálit, tak pálim taky. Ale jen pro inspiraci – často se v Praze konaj pankový a hardcore koncerty v místech, který normálně sloužej jako diskotéky, je tam drink za pade a v pátek musíš končit v devět, aby vod desíti mohla začít devadesátková party. To bych blil.

Ptali se: Michaela, Helmut a Johnny Násilník