„I’ve been riding my pain – on the open road – I’ve been going insane – on auto pilot mode…“ Cítíte se podobně? Máte talent na maléry? Pak by mohla vašim uším lahodit éterická senzace poslední doby, francouzský umělec Ryder The Eagle, v civilním životě Adrien. Právě ten se coby charismatický postmoderní kovboj objevil i v našich končinách. A zanechal nesmazatelnou stopu. Loni v Plzni vystoupil v kavárně Družba, letos zavítal do klubu Urbex. Kovboj zažil přerod v kazatele a konečně dovezl i vinyl.
Ale vezměme letošní koncert pěkně popořadě – stihnout v jednom setu vlastní tvorbu od začátku po nejnovější song a k tomu zahrát covery Screamin‘ Jay Hawkinse a Psích Vojáků, to se musí umět. Zuřivost talentovaného Davida Jirky a jeho Blue Chesterfieldů graduje, číhala a je vypuštěna na světlo potemnělých stagí. Polechtá struny nebo je trhá, zoufá si, bojuje o život. Od návykové skladby Businessman po nejčerstvější opus Sky Is Falling For You. Opilá radost i temný žal prosakují těžkou mlhou. Country punk se přelévá do shoegaze, noisových zvukových ploch i garážové zběsilosti.
Ryder The Eagle byl minule za kovboje a mariachiho, prošel bolestivou proměnou a tentokráte se představil jako pastor. Zatímco posledně se spoléhal výhradně na doprovod nahrávek hudby z repráků, nyní byl koncert živějšího charakteru. Sice nechyběly nějaké ty samply, ovšem Ryder se krom mikrofonu chopil foukací harmoniky, saxofonu a akustické kytary. Nakonec zasedl i k varhanám kolegy Alexe, který ho na klávesový nástroj doprovázel. Minule jsem jeho koncert stihl velmi těsně, unavený a po večerní cestě z práce. Tentokrát jsem si vyhradil čas a na koncert se s radostí chystal. Před rokem jsem byl rád, že jsem se na jeho show šel podívat, protože jsem si jeho tvorbu okamžitě zamiloval a Ryder se pro mě stal jedním z největších objevů poslední doby.
Pokud jste beznadějní romantici s duší v devadesátkách a necháváte se rádi unášet na vlnách představivosti s notnou dávkou melancholie, je pro vás tvorba Rydera to pravé. Jeho repertoár se stále rozrůstá a na zastávce v Plzni jsme slyšeli jak skladby z aktuálního alba Mega Church, tak i starší kousky. Ochutnávky z nové desky byly podobně návykové jako starší ultra hit Follymoon ze stejnojmenného alba. Ryder vyhrabal letitou tvorbu, některé songy byly ke konci show doslova vyždímány publikem. Polina Polka nebo Sweet Clementine byly skladby, u nichž musel Adrien i přemýšlet, co vlastně se tam hraje a zpívá. Jeho koncertům nechybí vtipné momenty, je to miláček. Vždy bezprostřední Ryder je na baru skromný a nepije, na pódiu se mění v živel a kazatele. Nestačila mu stage, proto vlezl mezi lidi a nakonec ho vidíte, jak stojí se saxofonem pod stropem klubu na vysoké barovce.
Živelná show je naprosto upřímná a Ryder dokáže rozdávat pozitivní energii po celých hrstech, i přes určitou smutnou notu, táhnoucí se celou tvorbou. Chcete znát týpka, jako je Adrien, neohroženého desperáta a postmoderního kovboje, posledního kazatele svého druhu.
