The Wilderness – III

Momentálně mě baví pozorovat sníh. Je to jak v životě, všechno je v jeden okamžik bílé, světlé a čisté, ale nevydrží to dlouho. Rychle se to přemění v šedé, černé, špinavé a beztvaré nic. Bezútěšnost a marasmus naší existence dokonale vystihují trnavští The Wilderness. Mám pro ně slabost. Jsou v záplavě kapel až nechutně rozpoznatelní a písničky, které jsou spíš anti-písničkami, stavějí na jiných principech než drtivá většina československého punku. Syrové riffy, neoposlouchané postupy, děsivě obnažená lyrika. The Wilderness nejsou pro každého, ale nikdy ani být nechtěli. Jejich album III z roku 2013 bylo zlomové a teď, o tři roky později, konečně vyšlo i na vinylu. Následuj černou kočku.

Pokud vás album III minulo a znáte sedmipalec z roku 2015 nebo stále aktuální singl Rešpekt, budete překvapení, jak garážově The Wilderness na III zní. Neotesaný sound kytary jen umocňuje dojem z perfektní úvodní skladby Mačky, jejíž první sloku neumím už pár let vytlačit z hlavy. III je prezentována jako koncepční album a pár témat se skutečně prolíná celou nahrávkou. Víra, rozčarování, sex, povrchnost, hledání a rozpolcenost. Pojmy, které každému projdou životem. The Wilderness autenticky reflektují odvrácenou stranu bytí, jejich texty dráždí představivost, jsou brilantní a stinné. Už vím, co myslel Nabokov tím, že přemýšlí v obrazech. To vše je ještě umocněno účelnými vulgarismy a ležérní trnavštinou, což z „trojky“ dělá desku, na kterou se nezapomíná.

Mačky jsou skutečně otvírákem, o kterém si drtivá většina kapel může nechat jen snít. A The Wilderness se k němu v průběhu desky ještě vrátí, to když zpívají, že nehrají pro malé nadržené pizdy. Kapela je bez nadsázky továrna na slogany, v Uličkách se dušují, že slepota je vzácný dar, v Popletený sumarizují, že jsme jen opuštěné samice a opuštění samci a vy jim pokaždé musíte dát za pravdu. Pokud tě nesdírá systém, sdíráš se sám chlastem, penězi, ženami. A především, když se velkolepé šlágrovité rozuzlení přelije do Epilogu, z kterého mrazí, zůstává v ústech nesnesitelná pachuť a tvář se stáhne do post-ironického šklebu. Otroci jsme a otroky zůstaneme. Je tohle pořád ještě jenom punkové album?

S reedicí, o kterou se postarali Haluzeum Produkt a Heavy Metal Vomit Party, by se mohlo třetí desce The Wilderness dostat zasloužené pozornosti. Uvěřitelnost kapely je totiž vysoko nad lokálním průměrem a album III je jak pád na dlažbu, jak dobrovolná účast při vlakovém neštěstí v kovovém a koženkovém pekle. Ale i když to fakt bolí, člověk je přirozeně zlý, a chce to podstoupit znovu a znovu s dalším poslechem.