Zatímco o IDLES se hudební kritici vyjadřují jako o „poslední naději ostrovního punku“, ostatní hudebníci přece jen nezahálejí a vrhají se s novou energií do dalších kapel. Nejnovějším přírůstkem v anglickém arzenálu, rychle sbírajícím fanoušky a svými extrémně chytlavými songy lákajícím publikum na divokých koncertech, jsou londýnští Bad Nerves. Psalo se o nich, že zní jako kdyby spolu Ramones a The Strokes strávili divokou noc – museli jsme se jít přesvědčit na vlastní uši, co je na tom pravdy.
Rychlá výprava do smíchovských Underdogs‘ znamená pozdní příjezd chvíli poté, co dohrála předkapela .themayrevolution. Klub je parádně narvaný, okukuji merch a brousím si zuby na desku. Dnešní večer hostí známé tváře i spoustu omladiny – že by ještě alespoň některé zástupkyně a zástupce mladší generace bral rock’n’roll? Kdyby tomu tak bylo, byli bychom jedině rádi…
Aby report nevyzněl jako nostalgické stýskání – Bad Nerves dokážou nakopnout, jsou plní chytlavých melodií, mají hitový potenciál. Přidrzlý zpěvák v tričku, ležérním sáčku a slunečních brýlích je svým způsobem variací na Peta Dohertyho. Celá parta kolem něho je neposedná, skákající jako blechy a i zvukově je show bez chyby. Ramonesácká jednoduchost, úderné riffy a líbivé melodie a aranže, co uměli The Strokes, než se z nich stala elektro-píčovina. Bad Nerves umí skloubit hodně power popu se špetkou garáže a duchem starého britského ’77 punku. Kombinace, která funguje na první dobrou, avšak laťka je s prvním albem nastavena tak vysoko, že se do podvědomí posluchače kradmo plíží strach, aby kapela dokázala navázat alespoň tak, aby další materiál byl poslouchatelný a nenudil. Vydávat po první, hitovkami oplývající desce, hned desetipalec se záznamem z živáku upřímně nebývá dobrý tah.
Jinak ale není koncertu Bad Nerves v podstatě co vytknout – energie se valila z pódia do lidí a zpátky takřka bez ustání, se syrovou upřímností, stagedivy a vařícím kotlem, sahajícím v prostoru Underdogs‘ od stage občas až ke zvukařům. Aby bylo zašlé slávě Ramones učiněno zadosti, krom vlastní tvorby vyšvihli Bad Nerves cover Cretin Hop. O jejich vlastních skladbách nemá moc cenu pochybovat, všechny fláky jako Radio Punk, Baby Drummer nebo Can’t Be Mine zní krásně na desce i naživo. Tahle skvadra je strmě stoupající hvězdou, přejme jí to a jen doufejme, že divokou jízdu ustojí. Závěrem lze říci, že eponymní deska by se kupovala lépe za pětikilo než za skutečných sedm stovek, ale to už je záležitost trhu a hudebního průmyslu. Bomb the music industry!
