„Tak kdy už vám vyjde ta deska?” ptám se nejprve Zmar a o půl hodiny později Snackthief. Odpověď je z obou táborů stejná: „Snad už brzo.” Snad. Náplastí na bolavé čekání budiž mi dnešní koncert – kromě Zmar a Snackthief zahrají na benefici pro LGBTI+ komunitu a iniciativu Inakosť také rakouští Clutch at Straws. Těm vyšla nová nahrávka loni, a tak se zatím ptát nemusím.
Večer v prostorách BarCafé Éléphant otevírají domácí Snackthief. „Rozhodli jsme se, že budeme hrát nejdřív nový písničky, a až na konci ty z předchozí desky,” uvádí set frontman Igor zabalený do šály. Na krk mu totiž z jedné strany útočí studený vzduch z klimatizace, z druhé horká salva přímotopu. Na jeho zpěv to ale naštěstí nemá vliv – Igor podává jako obvykle skvělý výkon. Hlas z jedné koleje na druhou přehazuje stejně snadno, jako Snackthief přeskakují z jedné melodické kytarové linky do druhé.
Z nových skladeb Zlodějů svačin se trochu vytrácí ta midwest emo atmosféra typická pro první desku, co ale naopak zůstává, je taková zvláštní mladost a naivita jejich hudby. Působí to zranitelně, svěže a velmi zábavně. A pokud se takové pocity podaří přetavit i do samotné nahrávky, bude to výborné. Závěrečné starší skladby jsou už jen třešničkou na dortu vydařeného, křehce působícího setu.
Druzí před poctivě zaplněné prostory podzemního sálu nastupují vídeňští Clutch at Straws. V brněnském sklepě začíná jejich týdenní tour, které skončí i po několika dalších českých zastávkách za týden v Bratislavě. Emo v podání Clutch at Straws není lehce uchopitelné. Repetice intenzivních partů a prudké změny tempa jako by se měly co chvíli rozutéct i kapele samotné. Hudba je stejná jako lidské emoce: těkavá, nestálá a oscilující mezi intenzivním křikem a klidným vybrnkáváním. A to vše se jen tak tak daří udržet na uzdě. Já v tom slyším trochu La Dispute, někdo další francouzskou emo scénu a řeč padne třeba taky na Karla Svobodu. Který z hlasů má pravdu, si můžete ověřit sami, zkuste si Clutch at Straws chytit někde ve vašem okolí. Jestli máte bolavé srdíčko se slabostí pro emo, zklamaní nebudete.
Večer uzavírají nejtemnější z trojice interpretů, pražští věrozvěsti zkázy Zmar. A souhrou dobrého zvuku, skvělé atmosféry a plného sálu ho uzavírají tím nejlepším setem, jaký jsem od nich slyšel. Skrze mohutné salvy blastbeatů a křiku pronikají záblesky známých, ale taky zcela nových skladeb. Zmar tlačí až na hranu snesitelnosti a svou gradací odhánějí z hlavy v podstatě všechny myšlenky na okolní svět. Zbývá jen pohupování hlavou do rytmu krysařovy píšťaly. Píšťaly, která tentokrát zní jako předehra k apokalypse, a přesto za ní bez váhání kráčíme.
Po přídavku Zmar zůstává v hlavě na chvíli ticho a prázdno. Postupně se ale vrací pozitivní pocity vyvolané ozvěnami celého večera. Tohle se povedlo po všech ohledech – první koncert, který v prostorách BarCafé Elephant pamatuju, přilákal přes stovku lidí a na Inakosť se vybrala nemalá částka. A to za doprovodu tří výborných setů. 3x emo a pokaždý trochu jinak. Ano, prosím.
