Čerstvá deska dnes už v některých kruzích kultovních The Drain nezanechává natolik výrazný otisk, jaký by mohla. Přesto stojí za opakovaný poslech a objevení souvislostí a mnoha odkazů. Více než cokoli jiného je to vlastně vyrovnání se stárnutím a škodami, které na nás stihl napáchat nelítostný rock’n’rollový život.
Časy největšího boomu a slávy kapel, jakými jsou The Hives, The Strokes nebo Arctic Monkeys, jsou asi satanžel nenávratně pryč. Stejně tak glam rock, garážový revival a žánry příbuzné ztratily dech. Draini zůstali, jedou dál a tak nějak si ze všeho tropí legraci. Protože někdy je to jediné, co nás dokáže udržet naživu. Dech ztrácíme všichni.
Na radosti i strasti stárnutí poukazuje hned úvodní disco beatová 2 Old 2 R’n’R. Tuzemská garáž nám místy zpopovatěla, což nemusí být na škodu. Avšak na celé desce chybí výrazněji špinavý zvuk, zkreslený zpěv je málo. Nahrávka je skoro i na glam trochu moc učesaná, proto může místy působit, že se motivy opakují. K úplné plochosti ale nesklouzne. Před tou ji zachraňují i výše zmíněné odkazy, jako ten v songu Kill Love. Zavzpomínáme v něm na Amy Winehouse a její Rehab.
Trojlístek nástrojů kytara – basa – bicí je doplněn klávesami, synťáky, typicky rocková intra (skladba Hideaway) se umějí střídat s energickými popěvky (Party Home) a hudební stránka je podtržena rýpavými texty nebo slovíčkařením s odkazem na staré fláky (Sniff It Up). Kdyby náhodou někdo zůstal na pochybách, Sharin‘ Stone, uzavírající celou desku, ho uzemní. Naštvanost kombinovaná s nostalgií funguje občas dokonale. „Because we got no tomorrows – no heroes left to follow – no future left to borrow – old big bad – new big good – death to all.“
