V zapadlých koutech krajiny v CHKO Slavkovský les jako byste se ocitli na konci světa. Divočina, lesy, kopce, klid. Ovšem i tady to občas ožije čilým ruchem. Letos se zde potřetí a pravděpodobně naposledy odehrál příjemný malý Festival Podtvrzí. Přímo na Krásenském vrchu pod magickou rozhlednou bylo možno na dvou stagích, ve stanech a stáncích zažít hudbu, přednášky, divadlo, poezii a nasytit duši i tělo.
Vzhledem k malinkému areálu, rozprostírajícímu se pouze pod rozhlednou a v jejím úzkém okolí, bylo možné stihnout koncerty téměř všech na festivalu hrajících kapel. Za pouhé dva dny jsme si zvládli poslechnout čtrnáct hudebních uskupení, zažít workshop Konsentu, zasnít se v lese u recitovaných veršů a protančit se do rána během setu výtečných DJs. Krom duchovní potravy jsme se sháněli i po něčem dobrém k snědku a k pití, ani toho nebylo málo a nabídka byla pestrá. Jen někteří sucharští, netolerantní a nechápaví turisté-vidláci mířící na rozhlednu nevědomky kazili přátelskou atmosféru.
Na festivalu jsme se potkali s celou řadou hudebníků z Plzně a Tachova. Většina z nich na Podtvrzí i zahrála. Spousta těchto kapel sdílí společné členy, nadané mladé multiinstrumentalisty a bohémy. Je těžké si vybírat někoho „oblíbenějšího“ protože své osobité kouzlo mají všichni z nich. Začněme u zasněného dua Ida The Young. Zpěvačka Iris s kytaristou Márou (jindy basákem několika z těchto mladých skupin) přibrali v poslední době ještě bubeníka Slajmra (jinak China Soup) a v tříčlenné sestavě plují fialovými a třpytícími se vodami dreampopu a shoegaze. Jako byste se s nimi vrátili do bájných devadesátek a byli na koncertě Slowdive nebo Mazzy Star. Slušela jim malá odpolední stage na Podtvrzí, ale stejně dobře se s melancholickými aranžemi a podmanivými melodiemi vyjímají v potemnělém útulném klubu uprostřed noci.
Dalšími miláčky, výše zmíněnými, jsou o poznání divočejší China Soup. Jejich koncerty jsou epileptickým záchvatem garážového marastu, synťákovým masakrem, smrští riffů. I na „velké“ stagi Podtvrzí předvedli početnému publiku šílenou vlasatou a vestičkovou jízdu. Mladý rock’n’roll bez zastávek k odpočinku. Plzeňská odpověď na legendární Gun Club, kombinované s morrisonovskými náladami a bohémstvím, se jmenuje Blue Chesterfield. Blonďatý anděl s ďáblem v těle David Jirka je uhrančivý sám i s kapelou. Tentokráte opět rozšířenou i o naštvaný saxofon. Temné country, topolovský styl Psích Vojáků, duch prokletých básníků. Láhev vína prolitá hrdlem během koncertu. Poslední koncert s basákem Márou. Přivolali svým setem déšť.
Ed Rosenthal – psychedelická dwyerovská garáž s divokým Tobiášem Muchou v čele, zpívajícím a deklamujícím české texty. Jednoduchost – bicí, kytara, zpěv a klávesy. Od vyhrávek až po zvukové stěny; touhu užívat si střídá smrtelná úzkost a halucinace na večírku ještěrů. Do pětice našich západočeských úkazů nesmí chybět kapela-orchestr Marcel Gidote’s Holy Crab se svými instrumentálně propracovanými kousky a výbušnou fúzí jazz rocku a psychedelie. Jejich zvukové výlety sahají ale i dále, do kraut a space rocku, punkových nálad nebo až starého neworleanského dixieland jazzu a swingu. Rozhodně radostná muzikální bouře, co se musí zažít.
U orchestrů chvíli zůstaneme – byli jsme totiž mrknout také na show velkolepých Sun Apollo. Byla radost sledovat desetičlennou vesmírnou loď, vezoucí na palubě dvoje bicí, dvě kytary, basu, klávesy, dechy… A obrovské hudebnické nadšení hrát, jamovat, tvořit. Od kraut rocku přes synťáky až po psychedelický opar. O to větší škoda, že dle slov kapely samotné byl koncert na Podtvrzí také jejím posledním. Třetí parta má orchestr i v názvu – ShizzleOrchestra je brass-rapovým pokusem, kloubícím rap, oplývající vtipnými i kousavými texty, s převážně dechovým hudebním útvarem. Něco jako kdyby Kato a Prago Union jeli na výlet s balkánskou dechovkou. I když to není právě má krevní skupina, umělecky i lidsky to funguje.
Od orchestrů zpět ke garáži a psychedelii, dokonce až k post punku, soulovým náladám a glam rocku. O divokou jízdu tímto směrem se postarali léty zocelení, vyhraní a drásaví Kill The Dandies! Ať už v klubech, na festivalech nebo ohledně soundtracku k filmu Okupace, o této partě kolem La Petite Sonji a Hanka J. Manchiniho slyšíme často a v pozitivních tónech. Napomáhají tomu i zuřivá živá vystoupení, show na Podtvrzí nevyjímaje. Zasněné psychedelické spřežení Love’n’Joy z Ukrajiny má v názvu satanžel pravý opak toho, co se děje u nich doma. V absolutním kontrastu s hořícími ukrajinskými městy a válkou s ruskými okupanty berou tři pozitivně naladění týpci posluchačstvo na divoké výlety do krajin nespoutané fantazie, mixují psychedelii, vlivy britských šedesátkových i pozdějších kytarovek s příchutí garáže. Kapela neztrácí optimismus a na Podtvrzí se svou zběsilou show postarala v podstatě o vrchol festivalu.
O mejdanovou a taneční špičku v afterparty stanu se postarali parádní Voodoo Beats DJs v kolaboraci s Heller Than Hell. V jejich společné hudební režii se do brzkých ranních hodin odehrávala divoká vinylová rock’n’rollová, garážová tropická party, plná osvědčených klasik, znaleckých objevů i raritních obskurností.
Aby toho nebylo málo, z kapel jsme stihli ještě bláznivou funky dadaistickou entitu s názvem Ty, oplývající texty v duchu „…super sny jsou děsivý sny, tarantule v trávě a ještěrky…“ nebo pohodové Island Mint, kombinující pop s psychedelií a shoegaze. Podobně příjemní byli blues funk rockoví Steven’s. Naopak na undergroundové surrealisty a performery z kapel Sépie z hor a Panoptikum jsme nebyli naladěni ani připraveni. Své publikum si ale i tato divočina našla.
Ať už proběhne další setkání na Festivalu Podtvrzí kdekoli, upřímně doufáme, že bude opět takto příjemné a přívětivé. Letos nás neodradily ani menší organizační komplikace a větší páteční skluz v programu.
