V/A – Our Music! Our Scene!

V ČR v podstatě nevycházejí jiné než na extrémní pojetí muziky orientované vinylové kompilace a v tomto ohledu je kompilace Our Music Our Scene snad první vlaštovkou, prezentující na jedné straně v převážné většině street punkem či Oi! ovlivněné kapely, na té druhé pak čistě ska záležitosti. Album se zároveň definuje jako propagační agitka kampaně GNWP, ze které mám dlouhodobě poněkud rozporuplné pocity. Obal je produktem ručního sítotisku z Ivoškovy dílny, což je super. Pamatuji si, jak jsme spolu před pár lety řešili tuhle ideu a to, jaká je škoda, že tady sítotiskové obaly nikdo nedělá. Ledy jsou v tomto ohledu konečně prolomeny. Navíc je tu vtipný aspekt s foneticky přepsanými názvy kapel na zadní straně obalu.

Desku otvírají asi největší hvězdy desky Pipes & Pints. Svižná, po všech stránkách dobře zmáknutá a profesionálně zahraná skladba, která ale zároveň nijak zvlášť neuchvátí a především ji pro mě zásadně handicapuje protivné bzíkání dud. Zvuk tohoto nástroje nemohu vystát od časů raného dětství, kdy jsem podlehl chronické dudofóbii, vypěstované již tehdy, dík regionu, ve kterém jsem vyrostl. Crossczech alias Krosček tu mají dva songy standardního středně tempového Oi! stavícím na dobrých kytarových nápadech, ale s poněkud nekompaktně působícím zvukem, což bývá bohužel poslední dobou poměrně častý atribut nahrávek v tomto subžánru. Navíc jejich lyrika je pro mě svým obsahem jako řeč mimozemšťanů. Všechny ty „hrdé scény“ nebo „děti ulice“ mi připadají jako by členům kapely bylo asi tak dvanáct, ale chápu, že k danému stylu to patří. Asi v tomto nejsem objektivní, protože potřeba demonstrovat v textech, že „politika mě nezajímá“, na mě trochu působí jako červený hadr na býka a navíc mi to připomíná legendární hlášku „ostřikovače ostřikují“. Jako celek mají pánové hudebně celkem grády. Muerti čerpají inspirace pro svou tvorbu ze stejných kořenů, ovšem disponují o poznání větším písničkovým potenciálem a menší snůškou klišé v lyrice, k tomu mají patřičný cit pro odrhovačkové popěvky, takže si dokáži představit, jak s kapelou na koncertě huláká půlka sálu. Tak Dost! je vážně pecka, škoda jen toho divného zvuku bubnů. Kung-Fu Girlz mě baví z pětice kapel na první straně s náskokem nejvíce a jejich No Solution s lehkým odérem klasického kalifornského punku je fakt povedený kousek a v podstatě přesně můj šálek kávy.

Green Smatroll jsou pro mě vizuálně jednou z nejodpudivějších kapel, co jsem kdy viděl, zároveň jsou ale jejich písničky na tomto albu vlastně příjemné, mají parádní zvuk kláves a i dík tomu hudební nápady znějí trochu jak nějaká doprovodná hudba k britskému seriálu z počátku osmdesátých let. The Spankers mají skvěle vyprodukovaný zvuk a vlastně první, co mě napadlo při jejich skladbách, bylo: „Ty jo, to zní jako nějaké disko z rádia, když jsem byl malej v sedmdesátejch letech…“ Vlastně si ani nejsem jist, zda je to kompliment, nebo urážka, asi záleží na úhlu pohledu. Pak tu jsou nejznámější jména tuzemské ska scény, D Čencrs a Fást fůd. Ti první otevírají druhou stranu a ti druzí ji uzavírají, v obou případech pak předvádějí stoprocentně profesionální práci. The Chancers jsou ovšem zde poněkud méně výrazní, ačkoliv jsou jednou z mála ska kapel, která mě reálně baví. Jejich song Bossman tak nějak prošuměl okolo mých uší bez toho, aby ve mně zanechal jakýkoliv silnější pocit. Na druhou stranu Fast Food skladba je velice chytlavá záležitost a armstrongovský zpěv jí sluší. Z mého pohledu je to důstojný vrchol celé kompilace.

Přijde mi poněkud komické vyřvávání patetických hesel typu „Our music, Our scene“ od lidí, kteří by nejraději kamenovali každého, kdo má jiný názor, než je ten, který zapadá do jejich omezeného světa. Od lidí, a nyní nemluvím o zúčastněných kapelách, nýbrž obecně, kteří se halasně ohánějí tím, jak je politika nezajímá, ačkoliv právě politika je to, co ovlivňuje sociální fungování systému a rasové pnutí je klasickým produktem jeho selhávání. Stejně jako mi vadí apriorní spojování rasismu a xenofobie s bytím „White“, ačkoliv obojí naleznete ve všech kulturách a etnických skupinách v těch nejrůznějších podobách. Nejsem si jist, zda ten halasně deklarovaný antirasismus jde u většiny alespoň do hloubky jediného milimetru pod kolem dokola omílané fráze. Zda pro mnohé tohle celé není jen další laciná nálepka, pod kterou mohou zakrýt svou plytkost a zároveň vypadat „cool“, ale to je asi téma na samostatný článek a s tímhle kouskem vinylu už zas až tak docela nesouvisí. Navíc zjišťuji, že to vlastně celé vyznívá poměrně negativně, ačkoliv mi je tahle deska vážně sympatická, je na ní zajímavá sestava kapel a rozhodně stojí za to si ji pořídit.