Jak viděla redakce Kids and Heroes rok 2013?

Desky:

1.  The Baboon Show – People’s Republic Of The Baboon Show Formerly Known As Sweden
2.  Prague Conspiracy – Renegades
3.  Cyanide Pills – Still Bored

V právě skončeném roce vyšlo mnoho skvělých desek, vybrat pouze tři za celých 365 dní je dost nadlidský úkol. V mžiku by se dal můj výherní trojboj rozšířit o spoustu titulů. Napadají mě švédští The Sounds s albem Weekend, debutová deska Moonshine Howlers či novinka nestárnoucích Motörhead. Největším překvapením a jasnou jedničkou se rozhodně stává nahrávka kapely The Baboon Show. Narazil jsem na ně náhodou, když jsem četl recenzi na našem webu. Při prvním poslechu bylo jasné, že se jedná o skvělou muziku, která nemůže nechat nikoho v klidu. Závěrem dodávám pouze bravo a přeji si do budoucna více takových desek.

Koncerty:

1.  The Adicts – Futurum, Praha
2.  Flatfoot 56 – 007, Praha
3.  Iron Maiden – Synot tip arena, Praha

Pokud bylo těžké vybrat tři desky, s koncerty je to velice podobné. Pomyslné stupně vítězů atakuje nedávný pražský koncert The Sounds. Do první trojky jsem musel zařadit svoji srdeční záležitost, která pravda patří do úplně jiných hudebních vod, britské Iron Maiden. Stará tvorba „Maidenů“ je doslova geniální. O to víc bylo potěšující, že letošní turné navazovalo na sérii koncertů z osmdesátých let s názvem Maiden England, takže zazněly téměř všechny klenoty staré tvorby. Koncert byl naprosto špičkový a nic na tom nezměnil ani fakt, že Svatý Petr se musel zřejmě pekelně nasrat na všechny metaláky, protože je po celou dobu vydatně zkrápěl.

Tip:

Knižním tipem roku rozhodně bude právě vydané a horké zboží, Kmeny 0. Kniha se mi zatím nedostala do rukou, protože pošta zřejmě nestíhá vánoční shon. I tak bych ale vsázel na to, že rozhodně nebude propadákem.

Desky:

1. The Computers – Love Triangles Hate Squares
2. Alkaline Trio – My Shame Is True
3. Kvelertak – Meir

Zatímco debut norských Kvelertak z roku 2010 kolem mě profrčel bez valného vzrušení, jejich letošní deska s názvem Meir mě uvrhla do šestitýdenní katarze, ze které jsem vyšel poučený fakty, že i jazyk, který neovládám, mě může bavit, a že dobrý mix metalu, rock’n’rollu, stadium rocku a punkrocku může být šíleně chytlavý! Naopak u Alkaline Trio jsem přesně věděl, do čeho jdu, byť s přehnanou skepsí ke všemu, co nese stikérku pop-punk. Jenže takhle vyváženou desku jsem za poslední roky neslyšel a na obal se dokážu dívat hodiny. No a samozřejmě The Computers. Nesmírně propracovaná dávka punku s trochou soulu, trochou garáže, bebopu, surfu… wow! Když poslouchám jejich Single Beds, říkám si, kam mě muzika zavedla od prvního setkání s Pistolema. Takhle silný rok dlouho nepamatuju, nemluvě o vynikajícím albu The Monster Within od The Brains a fantastickém Danger od The Last. Ke všem jmenovaným deskám se pravidelně vracím, takže je prověřil čas, i mé vnitřní kritické síto, vylučující počáteční poblouznění. Paráda.

Koncerty:

1.  Gallows – Lucerna Music Bar, Praha
2.  Rezurex, U.S.Bombs – Futurum, Praha
3.  Kids And Heroes Punkrock Xmas – Storm, Praha

Každoročně si říkám, že budu víc chodit do klubů a jako každý rok, nejsem schopný dát dohromady seznam akcí, které by byly něčím výjimečné. Ale Kids And Heroes Vánoce jsou vždy o tom potkat přátele a popřát si, aby byl ten nastávající rok lepší než ten uplynulý. Letos k tomu hrála tradičně Nežfaleš a Fialky, dvě kapely, které mě asi nikdy nepřestanou vláčet životem, obohaceni o neskutečné Remember The Heroes. Fantastický večer. V listopadu mě potěšil Duane s holí a dvouma náramkovýma hodinkama, navíc s výbornými Rezurex jako supportem. No a Gallows? Když pominu, že jim předkapelu dělali Bane, byl to koncert roku, který mi potvrdil, že Gallows bez Franka můžou být lepšími Gallows. A to mi tak vzalo dech, že jsem se před BoySetsFire vytratil z klubu a brouzdal okouzlen noční Prahou. Jen víc takových akcí!

Tip:

Kniha Kmeny 0. Proboha, mohl bych snad napsat něco jiného?

Desky:

1.  District 9 – South Bronx Memoirs
2.  Stigma – For Love And Glory
3.  Take Offense – United States Of Mind

Numero uno u mě získali jednoznačně District 9! Už jsem ani nedoufal, že kapela bude ještě hrát, a už vůbec ne, že se vrátí do studia a nahrajou tohle skvělý EP. D9 vyhodili do světa takový pokračování legendární placky SCHOOLAHARDKNOX, ovšem s daleko svěžím zvukem. Tahle deska nemůže prostě zklamat. To samý se dá říct i o novým albu For Love and Glory od Stigmy (AF). Už před oficiálním vydání koloval na netu song Don’t Lose Faith a totálně mě usadil na prdel. Miluju ho! Take Offense jsou zaslouženě na třetí příčce. EP United States Of Mind doporučuju každýmu, kdo má občas chuť něco rozbít, haha.

Koncerty:

1. Everlast – Roxy, Praha
2. Olde York – Cross Club, Praha
3. Vice Squad – 007, Praha

Everlast v Roxy nepotřebuje moc dlouhých komentářů. Kdo byl, musí mi dát za pravdu, že to byl jeden z nejlepších koncertů s nejlepší atmosférou tohoto roku. Nečekal jsem, že budu tak odvařenej z akustickýho koncertu, protože jeho show s celou kapelou považuju za jednu z nej v životě. Ovšem i tento rok vystoupení pouze s klávesistou předčilo moje očekávání. S Olde York jsem strávil pár skvělejch dnů, který se završily jejich posledním koncertem na tour právě v Crossu. NYHC groove v jejich podání nemá konkurenci. Třešničkou na dortu tohoto roku byl gig Vice Squad na Sedmičce, kterýmu jsem ani nechtěl věřit. V.S. jsem viděl naposledy na nějakým ročníku Antifestu a ani jsem nedoufal, že mě to po těch letech zase vezme. Jejich vystoupení bylo identický jak jejich kazeta, kterou jsem poslouchal před deseti lety.

Tip:

Martyho Frky 2!!!

Desky:

1. FIDLAR – FIDLAR
2. Prago Union – Vážná Hudba
3. Touché Amoré – Is Survived By

O desce roku mám jasno už od přelomu jara s létem, kdy se ke mně dostal eponymní debut kalifornských FIDLAR. Dál už je to těžší rozhodování. Nakonec u mě stříbro získává Prago Union. Kato zase dokázal s češtinou neuvěřitelné a vytvořil další album, které mě stále nepřestává bavit. Na třetí místo dávám Touché Amoré s deskou Is Survived By, ale klidně by tam mohli být Wounds, Miscalculations, Red Fang, Vladimir 518, Dead Letters nebo Cirguz. Letos se urodilo.

Koncerty:

1. Cloud Nothings – Klub 007 Strahov, Praha
2. The Stitches – Štvanice, Praha
3. Anti Flag – Mighty Sounds, Tábor

Jsem rád, že jsem zažil Cloud Nothings v narvané Sedmičce při srpnovém třicetistupňovém vedru. Až budou hrát za pár let na Rock For People, tak už to nebude ono. Další koncert, který jsem si maximálně užil, byli The Stitches na Štvanici. Kombinace muziky, skateboardingu a piva je sakra nejlepší. Poslední místo na bedně berou Anti Flag. To je prostě moje srdcovka a poslední den při západu slunce na Mighty Sounds jsem div neuronil slzu. Určitě ještě musím zmínit Cirguz, jejichž show jsem si letos užil mockrát. Vše korunováno předvánočním mejdanem v legendárním mělnickém pubu U Hanze, kde sice vůbec nic nebylo slyšet, ale publikum zpívalo každou pecku a půllitry se tříštily o strop.

Tip:

Upřímně, nevybavuji si jediný film, který letos prošel kiny. Snad jenom prasárny Zdenka Trošky, kterých si nešlo při takové propagaci nevšimnout. Knihovnu jsem také poměrně flákal, ale co určitě stojí za přečtení, je nejnovější Rudišův počin Národní třída.

Desky:

1. Prago Union – Vážná hudba
2. Frank Turner – Tape Deck Heart
3. Misconduct – Blood On Our Hands

Těžko vybrat to nejlepší, co se letos urodilo, protože toho bylo požehnaně, tak to vezmu tak nějak napříč žánry. Prago mám prostě rád a Kato je zárukou kvalitních textů, který nejsou jen tak do větru. Když se k tomu přidá super beat, nemůžu pochybovat o tom, na co jsem se letos nejvíc těšil. Franka Turnera jsem poprvé a naposledy slyšel loni na Mighty Sounds a od tý doby ho sjíždím docela často. Perfektní texty, skvělá hudba a dobrá nálada, tak to má bejt. A do třetice něco trochu tvrdšího, když není ta dobrá nálada, v podání Misconduct, na jejichž album jsem se taky celkem těšil a nezklamali mě. Vyšlo toho mnohem víc, ale když musím vybrat tři, tak tenhle různorodý mix.

Koncerty:

1. Jaya The Cat – Mighty Sounds, Tábor
2. Staré Pušky – Storm, Praha
3. The Computers – Mighty Sounds, Tábor

Výčet nejlepších letošních koncertů je pro mě vlastně výčet všeho, na čem jsem letos byl a pamatuju si to. A co si nepamatuju, to asi nestálo za to… Na letošních Mighty Sounds toho bylo víc, co se mi líbilo, ale Jaya The Cat jsem si užil asi nejvíc. Co se týče Pušek, tak to byla taková každoroční vánoční klasika a opět super večírek. A když nad tím tak přemýšlím, musím ještě zmínit The Computers na Mighty, to byla šílenost a super zážitek.

Tip:

Z letošních filmů mě asi nejvíc zaujaly Hořící keř a Charlieho malá tajemství a kdo má čas číst, ať si sežene knížku Kup si svou revoltu od Josepha Heatha a Andrewa Pottera, nebudete litovat.

Desky:

1. Dropkick Murphys –  Signed and Sealed in Blood
2. The Baboon Show – People’s Republic Of The Baboon Show Formerly Known As Sweden
3. Alex Prima – Lozhka s obezyankoy

Stejně jako loni i letos vyšlo pramálo desek, které by stály za to. Ano, vyšla nová nahrávka švédským skínům Perkele, EPčko Far From Finished, basák Street Dogs si vydal country Oi! album nebo Jenny Woo zvládla vydat hned dvě desky. Bohužel, ne všechno se povedlo. Co mě ale letos potěšilo, byla nová deska Dropkick Murphys, která je vážně skvělá. Další nahrávka, která mě dostala, byla od ruského písničkáře Alexe Primy, a jako poslední deska od šílené kapely The Baboon Show. A zapomenout nesmím na Stravberry Blondes, Transplants a Authority Zero.

Koncerty:

1. The Old Firm Casuals – Praha, Futurum Musicbar
2. The Baboon Show – Popocafepetl Újezd
3. Mighty Sounds 2013

Dlouho jsem se těšil na druhý koncert Oi! projektu Larse z Rancid, jeho The Old Firm Casuals v Praze začínali a jejich show byla dost utahaná zřejmě po dlouhém letu ze Států. Další skvělí koncert se odehrál na Újezdě, kde svou show předvedla skandinávská skupina The Baboon Show. Výborná muzika, skvělá show a šokující pohled na těhotnou zpěvačku, která řádila, jako by nebyla v pátém měsíci těhotenství. Poslední, co mi letos utkvělo v hlavě, je megamonstrózní Mighty Sounds.

Desky:

1. FIDLAR – FIDLAR
2. Wounds – Die Young
3. Cyanide Pills – Still Bored

Každej rok to je stejný. Popřemejšlet nad tím, který desky stály za to, zavzpomínat a diktovat vkus, abych za půl roku přišel na to, že nejlepší věci mi stejně utekly a přišel jsem na ně až pozdě. Pokusím se letos neutopit ve výčtu jmen, která nikoho (bohužel) nezajímají a vypíchnout jen poklady. Jasnou jedničkou jsou pro mě FIDLAR – ať jsem do recenze psal cokoli, nálada, která rozmetá vešekrá předsevzetí či návaly zodpovědnosti, kterou poslech té nahrávky způsobuje, mě pohltila na dlouhou dobu a pořád se mi ještě úplně nezajedla. Podobně pohlcující je deska Die Young od Wounds, která je podobně sebedestruktivní výplach mozku, jen mnohem depresivnější. Album, které si nepustíte, když se vám chce brečet, ale se kterým se ve frustraci vyžíváte. Dál jsem nevěděl, co vybrat. Dost mě bavili Cyanide Pills, hodně mě překvapili Miscalculations, povedl se návrat Babyshambles, kteří mě přesvědčili, že nejsou nutně jen polovičatým pohrobkem, melancholickým a angažovaným pop punkem RVIVR jsem taky nějaký čas žil, objevem pro mě byli Dalaplan. Z československých věcí byli nejlepší Prago Union, skvělou desku nahráli Wild Tides i mladí slovenští šílenci Shadow of Television, a hodně velká pecka jsou letošní Gambrz Reprs.

Koncerty:

1. The Stitches, The Gaggers, Ricky C Quartet – Shacklewell Arms, Londýn
2. The Baboon Show – Popocafepetl, Praha
3. Babyshambles – Lucerna Music Bar, Praha

Největší úlet byl celý večer v londýnském Hackney, kde jsem se na baru potkával s ksichty, které znám z plakátů, fotek a obalů desek. A samotný koncert, především to, co předvedli Stitches, byl punkrock tak, jak jsem o něm vždycky snil. Kolem klubu se toho, kromě toho že mě vyhodili černoši, sice moc nestalo, ale pod pódiem se mi plnily nejdivočejší nihilistické sny. Povedli se Baboon Show, zpěvačka v osmým měsíci byla sice trochu přehnaná na to, aby člověk půlmetru od ní poskakoval, ale ten koncert měl šťávu, byl zábavný vizuálně i hudebně a především dokázal strhnout publikum tak, jako se v Praze moc často nevidí. Ten den se mi zdálo, že ta kapela přitahuje vyloženě dobrý lidi, a na Újezdě byla parádní atmosféra. A pak řádění Petea Dohertyho v Lucerně, kde kolem sebe kopal jako malé děcko, zatímco mu ochranka bránila lézt mezi lidi. Atmosféra otřesná, ale koncert po všech stránkách povedený. Skvělí byli v říjnu Jackets v Crossu, naprostou anarchií byl nezapomenutelný víkend se Shadow of Television a Cirguz, maximálně jsem si letos užíval Thalidomide, ať hráli kdekoli. Víceméně mě strašně nudí hraní si na scénu tam, kde žádná scéna neexistuje, poplácání po ramenou, řeči o „undergroundu“ a naprosto nudné večery, kde se nestane nic, leda tak to, že se pár lidí ožere a pobleje. Přes kvanta skvělých nahrávek a kapel schopných je podpořit i koncertně, smrdí mrtvej punk čím dál víc jak po Vánocích kapři v popelnicích, jedinou reflexi aktuálního dění a autentické pocity najdeš v rapu a víc než trapný Visací zámky mě baví elektro v klubech, kde se děcka jako zombies schovávají v rytmu 140 bpm před denním světlem či realitou.

Tip:

Ať už je to popík nebo ne, nadchla mě Národní třída od Rudiše. A film o CGBG popík rozhodně byl, ale stejně bylo úžasný vidět na hollywoodském plátně Stiva Batorse a slyšet Johnnyho Thunderse. Celkově doporučuju číst, neničí to mozkové buňky, zpříjemňuje věčné čekání na tramvaj, holku, uherák v akci, změnu nebo lepší život, a zabíjí potřebu vysedávat na sociální síti nebo rozjímat nad nesmysly.

Desky:

1. Night Birds – Born To Die In Suburbia
2. Kaos – Betonska Djeca
3. Fredag Den 13:e – Tjugohundratretton

Po pravdě vypichovat tři nejvýraznější nahrávky za rok je pro mě vždy téměř neřešitelný problém a je tomu tak i v tomto roce, jenž byl neuvěřitelně plodný na zajímavé desky nejrůznějších podob rocknrollu, které mám rád. Stejně tak by v tom topu totiž měla být nová deska The Last, LP O! Kult, The Connection, The Baboon Show, Komplikations, Friends Of Dorothy, Sado – Nation, Total Dementia EP od Neighborhood Brats, kompilace Hardcore 013, Dissekerad, The Nature, Bring The Drones, singlová kompilace The Stitches, Ruleta Rusa, Wyldlife, obě desky The Novelties, nové album nesmrtelných Motörhead, nové LP Monster Magnet, Autistic Youth a tak bych mohl pokračovat i dále. Pravdou je, že hudba dokáže být i nadále velice svěží, ačkoliv přiznejme si, zlomové či zásadní desky nevychází a již ani nikdy nevyjdou. Éra zásadních počinů a objevitelství skončila v osmdesátých letech, od té doby se více či méně recykluje a to co vychází je samozřejmě mnohdy velice dobré, leč na druhou stranu vlastně „pouze“ dobré, ale to je možná jistou měrou i dáno věkem a jím danou odlišnou perspektivou náhledu na hudbu obecně.

Koncerty:

1. The Stitches – Štvanice, Praha
2. The Baboon Show – Popocafepetl, Praha
3. Enemy Of The Sun festival – Praha

Co ke koncertům říci. The Stitches převedli esenciální jijokalifornský P.U.N.K. tak jak si ho představuji, se vším všudy. The Baboon Show dokázali s fenomenální energií ukázat, jak lze skloubit super chytlavý popový potenciál s punkovou energií a radikálně levicovým poselstvím. Enemy Of The Sun, pak byl příjemný klubový festival a třídenní setkání lidí z nejrůznějších koutů světa se zajímavou skladbou kapel, ze které pro mě výrazně vystupovali Speedwolf, Meanwhile, Belgrado, The Bellicose Minds, Hellshock nebo Dischange. Těším se, jak se vydaří nadcházející ročník. V trojce nej koncertů by stejně tak mohl být ovšem i koncert TSOL, kteří jsou jedna z mých srdečních záležitostí, a byl jsem velice překvapen s jakou energií jim to i dnes šlape.

Tip:

Na tipy mě moc neužije, ale jeden ze sebe přeci jen vypotím. Tím je na BBC před pár dny odvysílaný dokument Never Mind The Baubles – Xmas ’77 With The Sex Pistols. Až neuvěřitelně autentická sonda vystihující atmosféru doby, kdy byl punk něčím opravdu relevantním a zároveň do doby, která může dnešním teenagerům vlastně připadat jako výlet do pravěku. Navíc má nikdy neskrývaná záliba v Sex Pistols tímto dostala ještě další rozměr. Tohle není velkohubý rocknrollový švindl, ale jasné a jakéhokoliv patosu prosté vyjádření podpory těm, kdož stojí na té chudé straně barikády třídní války, bezprostřední a opravdové každým coulem. Koho by při pohledu na ty rozesmáté tváře kapely asi tehdy napadlo, že Sex Pistols čekají poslední dva týdny existence a Sida Viciouse jen o málo víc než rok života.

Desky:

1. Babyshambles – Sequel To The Prequel
2. The Baboon Show – The Peoples Republic Of The Baboon Show Formerly Known As Sweden
3. Jello Biafra & The Guantanamo School Of Medicine – White People And The Damage Done

A pak že je třináctka lucky, co? Naštěstí tenhle prapodivnej rok vyvažovala víc než solidní záplava skvělý muziky, která nejenom mně pomáhá se z toho tady nezbláznit. Baboon Show nakopli začátek roku silou, jaká mi u většiny female fronted kapel chybí. Mrazivý závan destruktivního nihilismu pak přivál z Irska natřískaný debut Wounds, do nálady se mi trefili i temně melancholičtí INVSN Dennise Lyxzéna, s všeříkající biblí moderní doby nepřišel nikdo jiný než klasik Jello Biafra nebo (nejenom) jeho odkaz hrdě následující Night Birds, jejichž poslech mě pohltí tak, že mám problém sedět a psát tyhle řádky. Patent na rocknroll směle obhájil taky Mr. Iggy Pop a jeho kumpáni ze Stooges a s fackou do tváře strnulé společnosti přispěl svou 24. deskou (a obzvlášť stále úchvatnými videoklipy) David Bowie. Pomyslnou cenu za nejchytlavější refrény by si z fleku domů odnesl Michael Monroe, v kategorii o nejlepší sólovou desku pak jasně kraloval Dregen a ostudu si neudělali ani Bad Religion, ale to byla sázka na jistotu. Největší překvapení se objevilo v září – pestrobarevné album Babyshambles dokreslující už takhle krásnej podzim mi vyrazilo dech. A nakonec mi tu zbývá trojice českých jmen a jedno slovenské: Degradace zrající jako víno přišla s nahrávkou, která s každým dalším poslechem odkrývá další poklady, Kung-fu Girlz s třípísňovým EP navnadili a zároveň si nasadili laťku pěkně vysoko, Cirguz zaslouženě sklízí, co se za těch x let poctivý práce zaseli, a poslední smeknutí klobouku míří na Slovensko k Shadow of Television, mladé kapele, která má už teď v rukávu kromě muziky se silnými texty historky jak z knížky o Mötley Crüe…

Koncerty:

1. The Stitches – Štvanice, Praha
2. Dirty Pictures – Rock Café, Praha
3. The Baboon Show – Popocafepetl, Praha

O výše zmíněných kapelách toho už zaznělo dost, což jenom dokazuje, že jsou na špici právem. Zmínku si ale zaslouží i do vlastního publika šijící NOFX na Aerodrome Festivalu, úlet z jiné dimenze Sigue Sigue Sputnik na vinobraní na Mělníku, neuvěřitelně energičtí The Jackets v Crossu, teenage nostalgie na akustických Yellowcard v Roxy, domácí folkpunk objev Cheers! řádící v Crossu nebo stále se zlepšující Sox In the Box. Speciální poklona pak patří kapelám, které si v květnu zahrály na benefičním koncertě pro to nejlepší rádio StreetCulture – Nežfaleš, Thalidomide, Cirguz, Crossczech a Dreadrot. Respekt patří samozřejmě i všem, kdo jste tuhle myšlenku přišli podpořit. A vám, co tohle zrovna čtete. Vlejvá to sílu do žil, fakt.

Tip:

Prokletí rokenrolu od Michele Primi, novináře z italské mutace časopisu Rolling Stone. Kniha, která se při objevení na pultech zdála být pouhým výcucem z Wikipedie, se po detailnějším čtení dostává pod kůži.

Desky:

1.  Oathbreaker – Eros/Anteros
2.  Touché Amoré – Is Survived by …
3.  Deez Nuts – Bout it + Down to Nothing – Life on the James

Tento rok byl hodně plodnej, co se týče skvělejch desek. Škoda, že tu není víc místa, abych je mohl všechny vypsat (ale stejně sem to ošmelil a dal tam jednu navíc). Takže pokud můžu sám za sebe doporučit desky, který byste si měli sehnat, tak k výše uvedenejm bych ještě připojil nový LP Nails – Abandon All Life, Off With Their Heads – Home, The Bronx – IV, Hessian – Manegarmr, Terror – Live by the Code, novou desku Modern Life Is War – Fever Hunting. Většinu těhle desek seženete u pana Banána v Rekomandu… a ještě k tomu dostanete kafe a vlídné slovo.

Koncerty:

1.  Comeback Kid a Suicidal Tendencies na Mighty Sounds
2.  Oathbreaker a Hessian na Fluff Festu
3.  The Bones v Berlíně

Stejně jako desek i koncertů bylo požehnaně, ne všechny byly dobrý, nějaký byly super a pár mi jich určitě vypadlo… no a spoustu jsem jich samozřejmě nestihnul nebo jsem byl línej. Takže asi tak.

Desky:

1. Bad Religion – True North
2. The Songs of Tony Sly: A Tribute
3. Implants – From Chaos To Order

Koncerty:

1. Everlast – Roxy, Praha
2. H20, Plus Minus – Mighty Bar Velbloud, České Budějovice
3. Subwaste, Saturday’s Heroes – Cross Club, Praha

Přiznávám se, že letos jsem zas až tolik koncertů nenavštívila, ale ty výše zmíněné stály rozhodně za to.Atmosféra v natřískaném Roxy na Everlastovi byla bezvadná, stejně tak jako H20 v Budějovicích, které bylo super vidět zas v malém klubu.

Tip:

Jim Lindberg – Punk Rock Dad: No Rules, Just Real Life

Přestože knížka vyšla už někdy v roce 2007, dostala jsem se k ní až letos na začátku roku. Po celou dobu jsem ji opravdu hltala a při čtení některých pasáží jsem se musela nahlas smát. Kniha není jen o Jimových zkušenostech a historek ohledně dětí, ale i o Pennywise, takže fanouškům doporučuju. Za zhlédnutí určitě stojí i film „The Other F Word“, kde se v roli taťků kromě Jima objevují i Fat Mike, Joe Escalante nebo třeba Brett Gurewitz. 

Desky:

1. Dropkick Murphys – Signed & Sailed in Blood
2. Prago Union – Vážná hudba
3. The Creepshow – Life After Death

Dropkick Murphys, Signed & Sailed in Blood, co k tomu říct. Další skvělá deska do sbírky, kterou jen tak neodložím. Skvosty jako Rose Tattoo nebo úsměvná The Season’s Upon Us mě jen tak neomrzí. Vážná hudba není tak vážná jak se tváří. Katovo slovní hříčky, dvojsmyslný a promyšlený texty jsou českej unikát. A Creepshow…nejprve jsem nemohla hlasu Kendy přijít na chuť, ale po pár posleších si mě dostala.

Koncerty:

1. Prago Union – Klatovský Majáles
2. Wohnout – Chodrockfest

Letos jsem neměla moc času na koncerty nebo festivaly, proto je můj výčet tak střídmý. Dokonce bych řekla, že letos byl můj kulturní program nejchudší za posledních pár let. Prago pyčo! „Přijď se podívat a naši show, každej ví, že se vrátíš s řití zpocenou, takže budeš usínat s vlkem jak Mauglí.“ Nemusíte být největší fanoušek rapu nebo hip-hopu, ale kdo neslyšel Prago naživo, jako by nebyl! Wohnoutí koncert na Chrf byl skvělej. I přes nepřízeň počasí a tun bahna před stagí jsem si koncert neskutečně užila.  Apropo koncert Tara Fuki v Písku. Nejdivnější koncert roku nebo vlastně vůbec, co jsem zažila. Naživo už je neuslyšíte, ale fakt to bylo zvláštní, kor pro člověka, co téhle hudbě nevěnuje moc pozornost a ani by ho nenapadalo jít na podobnou akci. Tip: vždycky se před koncertem koukněte na předpověď počasí a na to, co za hudbu uslyšíte, ať nesedíte na symfonické hudbě v mikině Ramones a nízkých gládách jak já.

Tip:

Johnny Cash – Stephen Miller

Velmi dobrá kniha o “muži v černém“. Všem, kdo má rád hudbu Johnnyho Cashe, mohu jen doporučit.