Urbura je jméno, které, dokud se mi nedostala do rukou Krvavá nevěsta, pro mě bylo velkou neznámou. Čtyřčlenná kapela z Francovy Lhoty u hranic se Slovenskem, která má na domácí scéně odkroucenou svou první pětiletku, prožitou pod krvavou vlajkou mixu crustu, hardcore punku a metalu. Urbura je taky označení pro podíl středověkých vládců na zisku z dolování kovů. Tomu říkám jméno pro crustovou kapelu!
Krvavá nevěsta je CD stylizované do červeno-černého obalu, který spolu s názvem alba tak trochu evokuje temnou, gotickou atmosféru spíše než apokalyptické peklo. Při rozbalování jsem se tak neubránil vzpomínce na XIII. století, ta se ale rozplynula hned při prvních tónech. Jednoduchý booklet zabalený v super DIY kartonové kapse obsahuje obě věci, které si jen může člověk od takové zásilky přát: CD s muzikou a texty songů. Tak do toho!
Album obsahuje dohromady devět v češtině zpívaných songů, které se rychle sypou vpřed, a Krvavá nevěsta se tak poprvé přehraje do konce dřív, než by se dalo čekat. A první dojem je u mě trochu rozpačitý. Podobně jako mi k sobě mírně nekoresponduje obal CD s muzikou, tak i samotné části desky si občas podávají ruce trochu rozpačitě.
[youtube id=“f3eF0sfw_5k“ width=“620″ height=“360″]Celkový zvuk je v pohodě. Vokály jsou slyšet, ať zrovna více mručí, nebo řežou ve výškách do uší. Bicí, kytara i basa mají svoje jasné místo, kytara ho má možná až příliš. Jen bych se nebál to okolo ní trochu zprasit, a jsou tam ty černý vyhlídky slyšet. A podobný pocit se mě drží po celou dobu desky. Crustové sypačky se valí vpřed jak důlní zával, dobře fungují i temné, pomalé party. Tyhle složky ale k sobě občas spojují rozjařené metalové vyhrávky, které vystavěnou atmosféru kazí jak příliš brzo roztažené žaluzie po dlouhé noci. A tak se každý poslech desky nese ve stejném duchu, kdy si užívám rychlé prasácké party a songy jako Prázdná Slova nebo závěrečná Urbura a pokaždé si pro sebe postěžuju, když mě jak blesk z nasranosti vyruší metalová kytarová vyhrávka.
Celkově mě ale deska baví, baví mě propojení více vokálů, taky disonantní tóny, které některé songy v půlce v podstatě obrátí naruby. Baví mě taky odkazy na mystično a historii, kterých by se vzhledem k celkové podobě desky možná hodilo i více než jen v písních Krvavá nevěsta a Urbura. Tímhle směrem by mohly cesty kapely dál vést.
České texty jsou pak asi spíš subjektivní záležitostí a kdekoho budou nejspíš tahat za uši. Já si stojím za tím, že dělat texty v češtině prostě není prdel, a i přes některé slabší rýmy cením snahu a rozhodně v tomhle ohledu nestojím o změnu.
Krvavá nevěsta je tak v součtu zajímavá deska, která mě ale dlouho nechávala na rozpacích. Když se jí ale rozjedete vstříc s otevřeným hledím a nezaleknete se první věci, která vás poškrábe v uších, má tenhle počin od Urbury rozhodně co předat a má jak vás nevesele-crustově potěšit!
