Svou slabost pro společné desky (a jmenovitě společná EP) ventiluji s větší či menší pravidelností nebo vlastně kdykoliv k tomu mám recenzentskou příležitost. Další taková příležitost se naskytla s aktuálním česko-slovenským společným počinem kapel Death Culture Deprivation a Concussa. Sympatické dílko vypuštěné do světa dík Ultima Ratio Records.
Death Culture Deprivation jsou v zásadě pohánění nezdolnou energií Marka Rybenského, který tu třímá kytaru a vysekává jeden zběsilý a poměrně nekonfekční motiv za druhým. Kapele tím dodává výrazně chaotičtěiší a ďábelštější vyznění. Death Culture Deprivation jsou v zásadě čirý hardcore punk v osmdesátkovém kontextu, doplnění o škálu moderních vlivů. Zběsilost kytarových linek dává vzpomenout na první nahrávky Corrosion of Conformity, Die Kreuzen nebo Void, ale sound post mileniálního crustu celkové vyznění hází do o poznání jiné roviny. Do toho vřeští feminizovaný vokál své navztekané plivance adresované světu kolem. To vše ve čtveřici plus mínus minutových kompozic.
Slovenští sparing partneři na tomto splitu nesou jméno Concussa. Abych byl upřímný, jediné, co jsem o nich dosud věděl, bylo to, že mají nějaký split s Distax. Na ten jsem vlastně narazil jen dík psaní o samostatné desce Distax. Kapela z Vranova nad Toplou na split vnáší ducha komplexnějších kompozic. Jejich pojetí hardcore primárně čerpá z modernějšího vnímání žánru přefiltrovaného skrze skandinávský „crust“, d-beat a death metal. Vezou se tak na obdobné vlně jako jejich krajané Roxor či, již zmínění, Distax. Takže na jejich straně singlu se na posluchače vyřítí pět minut d-taktu made in Slovakia, nic víc ale také nic méně.
Česko-slovenské společné EP, které stojí na pořízení.
Rok vydání : 2023
Label: Ultima Ratio
- Death Culture Deprivation – Krysy
- Death Culture Deprivation – Demotivace
- Death Culture Deprivation – Chcípni
- Death Culture Deprivation – V pasti
- Concussa – Nové rámy
- Concussa – Člověk
