Kids and Heroes
RECENZE: John Lydon – Rotten: Žádný Iry, žádný černý, žádný psy
Martin Suicide 18/02/2017 Magazín

John Lydon alias Johnny Rotten je jednou z figur, co definovala žánr, pojetí pódiové performance i vizuálu, a krom toho, že je to (dle těch, co s ním měli příležitost pracovat) osina v zadku, je to chlápek s na poměry rockových muzikantů nadprůměrným rozhledem, přirozenou inteligencí i jasným politickým pohledem na svět zleva. Je i jedním z nemnoha, kterým se ze světa rebelského rocknrollu podařilo proniknout do světa regulérních celebrit a živit se prostě tím, že je.

Asi mě nikdy nepřestane přivádět k úžasu, jak břitce chytré texty dokázal v sotva dvaceti psát a jak dokázal komentovat realitu. I to je ostatně jedna z ingrediencí, která z Never Mind The Bollocks dělá naprosto nadčasový a nepřekonatelný majstrštyk rocknrollu. V obsahu se projedete Lydonovým životem, peripetiemi mládí, divokými dvěma lety existence Sex Pistols spolu s následujícími porozpadovými nočními můrami, od smrti Sida Viciouse přes škálu soudů a roztržek, to vše doplněno jak o pohledy a názory Lydona samotného, tak o komentáře lidí z jeho okolí. Uměle budovaný mýtus o nihilismu je přehlušen jasnými politickými postoji, což byla ta pravá tvář Lydona i Pistols. Byli to právě oni, kdo pořádal vánoční koncerty pro děti stávkujících horníků, aby podpořili boj jejich otců. Jen mám obavy, že nikoho roku 77 nenapadlo, že ono No Future, deklamované ve finálním partu God Save The Queen, dostane ten trpce reálný podklad až o čtyři desítky let později, po desetiletích běsnění hayekovského neo-liberalismu, odstartovaném sociopatickými agendami Reagana a Thatcherové. Stejně tak jako měl (a má) John Lydon co říci v písňových textech, tak dokáže jako jeden z nemnoha lidí z hudebního kšeftu vnést i do biografické knihy myšlenky mající nějakou hlubší hodnotu, přesahující snůšku obligátních rockových klišé. To je ostatně také důvod, proč má tahle kniha smysl.

Upřímně by mě zajímalo, proč se z Čech stala za poslední čtvrt století země produkující nejhnusnější knižní obaly a grafiky na celé planetě. Právě zde je příklad, stejně jako v případě místní verze Please, Kill Me, česká edice disponuje opravdu nejnevzhlednějším obalem ze všech jazykových mutací a edicí, jaké jsem na internetu našel. Přitom punková grafika dává tolik šancí k tomu udělat obal šik, po světě kolují tisíce super fotek Johnny Rottena a výsledek je tohle? Je to vážně škoda, ale bohužel to přesně zapadá do nevkusné obalové kultury zaplavující česká knihkupectví. A popravdě, takovouto knihu je nutno soudit i podle obalu.

vydáno 2012 (nakladatelství Maťa)

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Comments are closed.