Kompilace – v prvním desetiletí existence hardcore punku to nejzásadnější a nejdůležitější médium subkultury, které zásadně napomáhalo šířit povědomí, dávalo mladým kapelám „odnikud“ prostor a sloužilo jako akcelerátor toho, o čem se mluvívá jako o underground networku. S 90. léty přišla komercionalizace punku a posléze i sociální média, která udělala z DIY kompilací jakousi popelku. I proto mám neskrývanou radost z každé, která vyjde a dostane se mi do rukou. Přesně to je případ i výroční kompilace, oslavující dvacetiletí existence Phobia Records. Ta sice žánrově i zvukově hraje na poněkud monotématickou notu, ale tak si to už moderní svět žádá, a i přes tuto drobnou slabinu je v mezích možností poměrně pestrou.
Rozjezd obstarávají Crutches z Malmö svým divokým kang punkem se záhrobním křikem a nosným motivem, znějícím jako reminiscence mé oblíbené skladby jejich krajanů Asocial. Následují Paranoid, kapela, která se v posledních letech právem vyšvihla mezi d-beatovou elitu. Zde servírují o poznání větší bordel než na posledních studiových deskách, s výrazně nepřeslechnutelnou stopou japcorových noise inspirací. Myteri nabízí epický melodický crust s překřikujícím se žensko-mužským duetem a čtvrtí Dissekerad pro změnu klasický švédský syrový hardcore, poháněný Piriho neomylným d-taktem. Pátá je první nešvédská záležitost, berlínští Earth Crust Displacement, se svým lo-fi pseudo kang punkem.
Mimochodem hned celých 14 z 21 zúčastněných kapel pochází ze Švédska. A nešvédskou menšinu prezentují i následující Absolut z Kanady. To navíc skvělou středně tempovou pseudo-discharge skladbou. Parasit jsou dalším klasickým špinavým švédským hardcore punkem. Appäratus z Malajsie jsou sice ze vzdálené destinace, ale v zásadě zapadají mezi švédskou školu, jejíž zásadní inspirací se nikterak netají. Chörnobyl zní, jako by utekli z nějakého devadesátkového dílu kompilací Really Fast, a totéž platí i pro Utsatt, což je kapela, jejíž jméno jsem poprvé zaregistroval až zde. Moji generační vrstevníci ze Scared Earth mě skvělým coverem kalifornských Iconoclast, které jsme v 80. letech všichni žrali, utvrzují v tom, proč mám rád jejich nahrávky. Warcollapse jsou pak osvědčenou crustovou sázkou na jistotu. Ursut, rozeřvaný to d-takt hardcore. Svaveldioxid evokují Anti Cimex s efektem zdeformovanou vrtačkou místo kytary.
Jediní místní zástupci jsou Fear Of Extinction se skladbou nahranou po delší odmlce. War//Plague z Minneapolisu jsou jedním z nejsilnějších momentů celé desky, metalovým zvukem poháněný crust punk amerického střihu tu je skvělým zpestřením. Mezinárodní kapela Voidfiller nabízí divokou jízdu přeřvávání ječáku a mručáku. Staří známí Makabert Fynd s Poffenem a Mattisem za mikrofony jsou dalším examplem surového švédského hardcore punku. Disease z makedonského Skopje ukazují, jak vypadá variace švédského kang punku na balkánský způsob. Píseň od Slutet patří k nejlepším skladbám, co jsem od této, po tvůrčí stránce velice aktivní kapely slyšel. Na závěr přichází jako třešnička na dortu jménem Verdict – nová záležitost v necelé minutě v sobě mísí špínu skandinávského d-taktu s osmdesátkovým americkým hardcore punkem.
To vše, spolu se stylovým kresleným vizuálem, dělá z desky víc než jen pouhou poctu 20 letům Phobia Records. Je to velice efektní přehlídka toho, jak se v dnešní době prezentuje de facto jedna specifická škatulka z nepřeberného množství odnoží punkové subkultury.
Rok vydání: 2022
Label: Phobia Records https://phobiarecords.net/
- Crutches – Forever Determined
- 偏執症者 (Paranoid) – 悪魔は生き続ける
- Myteri – Insomnia (Alt. Version)
- Dissekerad – Mörkret I Tunneln
- Earth Crust Displacement – Lost cause
- Absolut – Savages v. 1
- Parasit – Rosa Mot Din Död
- Appäratus – Iconoclast
- Chörnobyl – Bonzo Blues
- Utsatt – Jag Ser Dig
- Scared Earth – Battlefields
- Warcollapse – Death Rattle
- Ursut – Sträffangeln Talar
- Svaveldioxid – Dödlig Effekt
- Fear Of Extinction – Game Is Over
- War//Plague – Cloaked In Ash
- Voidfiller – Guided Mislead
- Makabert Fynd – Sprider Hat, Äter Skit
- Disease – War Ghosts
- Slutet – Ingen Utväg Vid Livets Brant
- Verdict – I Don’t Wanna See It
