RECENZE: Sweat – Gotta Give It Up & Speciall Guest & Boots-N-Booze graphic novel
Původně se mělo jednat pouze o recenzi na debutový dvanáctipalec „Sweatů“, ale čas běží a my s ním, takže se to nakonec sešlo v 3-way split recenzi. Tak to tu ještě nebylo, co?
OK. Tohle je L.A, ne Brno! Sweat jsou pořád poměrně nová kapela z města padlých andělů a zajímavý na ní hned od začátku je, že archetypálně nepasuje ani do jedný ze škatulek, kde bych ji rád měl. Pozadí je jasný, ale jak se doboha někomu povede smíchat punk rock typu Rocket From The Crypt, Discharge, cokoliv na Motörhead způsob, sypačky a klasickej So-Cal hardcore, je mi záhadou (OK, předloni/loni to dala Skara). Stejně jako fakt, že to ve výsledku zní jako moji velký oblíbenci ze Skandinávie, a to jak všichni víme, Honzik moc rád. Tam totiž nikdy ani rokenrol nepřijde zkrátka.
Neruší mě ani občasná metalem načichlá kytara a nezbejvá mi nic, než jen uznale přijmout porážku. Gotta give it up. Někdo umí ve třech vytvořit to, co se na mě teď line z reproduktorů. Vlak nezastavíš, mnozí by mohli vyprávět a nemohou. Už úvodní věc naznačí. Na place se ani nerozkoukáš a už dostáváš hrozně na prdel. Hudebně by bylo možný Sweat připodobnit i k víc punk Charger, takže opět Discharge a cokoliv na Motörhead způsob. Naštěstí vždycky v momentu, kdy se to začíná zvrhávat v TJ show, přijde na řadu těžkej kov. To je positivní. Podle hudby a textů by vůbec nemělo jít o zábavnou desku, ale pro někoho našeho ražení to vždycky bude zábavná deska, všem sráčům navzdory. A díky jim za to. Zábavná a nasraná, jako my. Pěknej kartonovej přebal. Vyšlo na Pirates Press v roce 2022.
Stejně jako třetí číslo Boots-N-Booze komiksu. Tohle je Santa Cruz, ne Brno. Spirit of 69? Pochopitelně. Pivka, bordel, tetování, kšandy pro všechny plešky, který se na to nedaly z nutnosti, důvodu vypadávání vlasů. Všechno to pěkný klišé, který mě donutilo si po dlouhý době pustit Cockney Rejects. Nebojim se, že by to nebyly v základě reálný příběhy, někdy pěkně šílený, kdy příběh končí buď bitkou nebo rovnou fízlama. A všemu předchází řádná chlastačka. Ale takovej už je skinhead life. Kde se mezi holýma hlavama v Santa Cruz vzalo tolik nadanejch ilustrátorů, kreslířů a grafiků, je druhou záhadou dneška. Pop-kulturní odkaz Ameriky: komiks a rokenrol. Je to hezky udělaný a je to zábava. Vyšlo s 7″ přílohou, jediným vydaným záznamem 80’s SC kapely Speciall Guest (aspoň co jsem byl schopnej dohledat). Dva tracky, včetně coveru The Specials. A víme, jak to všechno končí… Hroznou tančírnou. To je dialog?
THX Pedro.
