Mesk – Mesk

Píše se rok 1980, první vlna punku je dávno utopena v moři mediálního nezájmu, hardcore ještě není definován, Johnny Lydon vydává s PiL desky, které ve skutečnosti nikdo nedokáže poslouchat, ale to, co zasel boom roku 1977, kvasí v předměstských garážích a hlavách pubescentů po celém světě. O Skandinávii, kde své zkázonosné dílo koncertními nájezdy napáchali Pistols i další protagonisté první punk vlny, to platí dvojnásob.

Mesk jsou předpisovým produktem té doby, atmosféry, klimatu i rodné vlasti. Trojice mladíků v jeansech a košilích, produkující svižné, zpěvné písničky v na svou dobu poměrně rychlém tempu, naznačujícím, že tu již klepeme na bránu nového pojetí punku, ať již mu říkáme hardcore či kang punk. Úvodní Jag Är Ett Problem je se svým skandovaně zpěvným refrénem jednoznačným hitem desky. Mesk byli jednou z mnoha tehdy se vyrojivších mladických kapel a jako převážná většina z nich upadla do zapomnění poté, co se jí nepodařilo udělat i sebemenší díru do světa. Což je tváří v tvář zde obsažené nahrávce možná nespravedlnost, protože hrají přinejmenším srovnatelnou ligu třeba s ranými Missbrukarna. Ostatně je to stejná éra i generace, stejné vlivy určovaly směřování písní obou těchto kapel, takže přirovnání není od věci. Jenže zatímco Mesk byli až do této desky záležitostí vpravdě obskurní, Missbrukarna je legendou. Ovšem pravdou je, že v případě Mesk mluvíme o kapele s v podstatě jepičí délkou života.

Jeden z nejlepších objevů z archivů, jaký mi přistál na gramofonu za dlouhou dobu.