Epidemics – Epidemics

Epidemics, švédská punk rock kapela, která svým způsobem provětrala stojaté vody mé náklonnosti k melodickému punku s ženským zpěvem. Občas jsem si rád pustil třeba La Fraction, Post Regiment a The Avengers, ale vždycky (a tak tomu bylo dlouhá léta) jsem dával přednost především čarodejnickému zpěvu, jakým dokázaly svoji naštvanost sdělit křiklounky jako Amy (Nausea), Mandy (Health Hazard), Saira (Detestation) nebo Mandy Manduke (Destroy!). No, je čas se na to podívat z druhé strany.

Oproti původní punkrock retro scéně ve Švédsku na počátku nového milénia mají Epidemics poměrně čistý až moderní zvuk. Přiznám se, že na první poslech jsem byl mírně na vahách, ale tenhle nedostatek vyřešilo posunout volume o několik čárek doprava. Zkrátka punk je vždycky nejlepší nahlas, ať se hraje v roce 1975 nebo 2014. Přece jen „syrové a hrubé“ mi je bližší než „čisté a rockové“.

Úvodní Born in the 80’s vyzdvihne laťku na nejvyšší příčku a každá další skladba se zdá být stejně tak dobrá jako ta předchozí, až nakonec došlo na to, že mi tu album jede celé dopoledne a ne a ne ho vypnout. Ne všechno, co má nálepku rock nebo pop, musí být sladké, slaďoučké a ještě sladší, jak se u nás rádo prezentuje, stejně jako cokoliv, co se vymaní z průměru, musí být naprosto geniální nebo v tom nejhorším případě přeplácané. Zapomeňte tak na progresivní rock nebo vlezlé melodie.

Mé osobní hity jsou Leave Me Out, Wasting Time a I’ve Said Too Much. Žádné zdržování, jednoduché riffy, oldschool rytmika a přímočarost doprovázená přirozeným trochu spratkovským zpěvem. To jsou Epidemics, kteří prostě nejdou za horizont, neroubují na sebe žádné novoty a ve všem tom dávno objeveném to rozjíždějí naplno. Krásné album.