Radio Dead Ones: Peníze ničí kulturu; oslavujte, dokud můžete

Když jsem kluky z Radio Dead Ones potkal poprvé, měli za sebou už pět let existence, pár EP a čekalo je nahrávání debutové desky. Prožili jsme spolu několik skvělých večírků, pár set kilometrů v dodávce a hodiny, které jsem trávil poslechem jejich nahrávek, už nikdo nedokáže spočítat. V Praze předskakovali Dropkick Murphys i U.S. Bombs, několikrát se představili na Mighty Sounds, zahráli tu v každém větším městě a panáka na baru si s nimi dal snad každý. Ale všechno musí jednou skončit. Teď mají Radio Dead Ones po vydání své závěrečné desky, těch let existence za sebou už mají patnáct a jsou uprostřed rozlučkového tour.

Kluci, jsem hrozně rád, že jste zase spolu na cestě. Chyběli jste si?

Bev: Tak to rád slyším. Hele, ani jsme si nechyběli, protože máme společnou zkušebnu a vídáme se prakticky pořád. Rikova nová kapela Gang Zero taky hraje spoustu koncertů s mými Berlin Blackouts. Ale od té doby, co jsme se rozešli, každý z nás dělá trochu jinou muziku. Je to svěží pocit dělat něco nového po více jak dvanácti letech v Radio Dead Ones.

Teď ale „oslavujete konec“. Vyšlo vám nové LP, ale odehrajete pět posledních koncertů. To jako napořád?

Bev: Nikdy neříkej nikdy, ale nikdo z nás si nemyslí, že se to bude v dohledné době opakovat. Je fakt stresující, když se musíš soustředit na dvě kapely. A já stres nemám rád (smích). Ale jsme pořád dobří přátelé a možná až budeme staří a prošedivělí, zahrajeme pár pomalých akustických show (smích).

V České republice jste hráli už tolikrát, že to musí být váš druhý domov. Pamatuješ si všechny koncerty?

Bev: Vždycky jsme milovali koncerty v České republice. Jako východoněmecké děti jsme téměř každé léto jezdili do Čech s rodiči, takže mi to připomíná staré dobré časy. Lidi tu jsou strašně pohostinní, upřímně si nepamatuju v Čechách jediný špatný večer. Ale spoustu divokejch večerů, to teda jo! Hráli jsme festivaly jako Rock For People nebo Mighty Sounds, velký koncerty jako předkapela i koncerty po malejch hospodách. Potkali jsme tu tolik kapel a lidí, které máme rádi, že jsme se rozhodli odehrát čtyři z pěti „reunion“ koncertů v Čechách.

Když se rozhodovalo, jakým jazykem budou Radio Dead Ones zpívat, byla angličtina jedinou volbou? A měli jste někdy vůbec nějaký song v němčině?

Bev: Vlastně jsme jeden song v němčině nahráli s Köftem z Mad Sin pro EP Berlin City. Když zpíváš v němčině, nastavuješ sám sobě nějaké limity. Vždycky jsme byli živá kapela, pár let jsme hráli 60 až 80 koncertů ročně. Když to tak chceš, musíš hrát po celé Evropě a německé texty tě prostě přes hranice nepustí. Můžeš hrát v Rakousku a Švýcarsku, ale třeba ve Francii, Británii, Španělsku, Skandinávii, Polsku nebo i Česku nejsou na německé texty zvědaví. A ten hlavní důvod, proč skládáme v angličtině je, že nás ovlivnili pouze a jenom anglicky zpívající kapely.

Berlín byl vždycky hodně subkulturní město. Je tomu tak pořád? A jak se ti v Berlíně žije?

Bev: Čím jsem starší, tím víc mám radši ticho. Berlín býval svěží a uvolněný, ale stává se z něj víc a víc zaprodané místo. Ty zkurvený peníze ničí kulturu po celým světě. Jako v Londýně. To bylo přece hlavní punkové město a dnes je to další nudné místo, kde nikdo nechce žít. Všechno je pryč a je to smutný. Ale pořád musím přiznat, že Berlín je moje nejoblíbenější město na světe, strašně inspirující.

Když šli Radio Dead Ones k ledu, vy jste se rozprchli do různých kapel. Beverly, ty sis založil Berlin Blackouts. Jaký to je s kytarou na rameni? A je název Berlin Blackouts projevem nějakého lokálního patriotismu?

Bev: Lokální patriotismus je pěkná sračka. Patriotismus je něco, co můžeš dělat v soukromí, když sedíš na hajzlu, nebo tak nějak. Nerozumím konceptu patriotismu, pro mě je to fakt výsměch, sorry. Název byl inspirován New York Dolls. Prostě jméno města a něco náhodného za tím. Myslíme si, že to zní dobře, a to je celé poselství (smích). Fakt jsem si zamiloval kytaru, nikdy předtím jsem na ní nehrál. Ale před dvěma lety jsem se rozhodl, šel jsem do toho a teď už bez kytary nemůžu bejt.

Riku, když jsem slyšel tvoji novou bandu Gang Zero poprvé naživo, byl jsem hrozně překvapený, jaký je to rozdíl v soundu kapely od prvního singlu Lifeless Pictures…

Rik: Když na scénu přišli Gang Zero, měli úplně jiný line-up. Na kytaru jsem hrál já a Jens z Not The Ones, na basu Schwuppi ze 2nd District a na bicí Quentin z The Uprising. Ale nějak to nefungovalo, nikdo neměl dost času. Takže teď jsme v sestavě já, na bubny Alessio z The Black Tales, na basu Adrian, který hraje ve spoustě kapel a na kytaru TV z Radio Dead Ones. Takže jak vidíš, je to veliká změna a tím pádem i důvod, proč je i zvuk Gang Zero jiný. A kdo ví, třeba budeme za rok znít zas jinak.

TV, to je poprvé, co hraješ na kytaru v kapele? Pamatuju si, že máš nahrávací studio, takže jsi tak trochu multiinstrumentalista co?

TV: Na kytaru jsem hrál v jedný sračkový punkový kapele, když mi bylo čtrnáct, ale vždycky jsem radši seděl, tak jsem se stal bubeníkem. Ale je pravda, že když si nahrávám vlastní songy, hraju na všechny nástroje. Je skvělý, když si můžeš dělat cokoliv, co se ti zachce, aniž bys o tom musel s někým mluvit a dělat kompromisy vůči ostatním. Je to jak koukat na telku, můžeš to dělat sám a nikdy tě to neomrzí.

Ändru, ty ses přidal k Suspect Parts minulé léto, ale to je jediná kapela, která se zatím v Čechách neukázala. Vím, že jste někdy začátkem roku šli do studia, můžeš nám Suspect Parts představit?

Ändru: Suspect Parts, což jsou Justin Maurer (Clorox Girls, Red Dons, Maniac), Chris Brief (The Briefs, Cute Lepers, Start) a James Sullivan (Ripchord, Role Models), hledali na záskok basáka pro jejich evropské turné minulý rok, jelikož Smail Shock (The Shocks, Zack Zack) nemohl jet kvůli nahrávání. Nikoho z kapely jsem neznal osobně, jelikož všichni žili mimo (v Británii, Americe a Mnichově), ale naši společní přátelé nás dali dohromady. Rád jsem se přidal, jelikož jsem nebyl na turné víc jak rok a hrozně jsem se těšil na něco jiného, než jsou Radio Dead Ones. A musím přiznat, že tenhle powerpoppunkrock, nebo si tomu říkej jak chceš, co hrají Suspect Parts, mě baví a s klukama jsem si na tour užil pořádnou legraci. Během těch pěti týdnů jsme se z dobrý kapely stali dobří přátelé.

Po dvou koncertech jsme nahráli demo a zjistili, že bychom mohli nahrát celou desku, vůbec první v historii kapely. A čím dřív, tím líp. Takže se vše naplánovalo, zamluvili se letenky a po necelém roce, co jsme se potkali v Berlíně, jsme se sešli na týden v Smail Shock Production, abychom nahráli songy, které tam složíme. Bylo to hodně náročné v tak krátkém termínu, ale každý z nás je spokojený s tím, co z nás vyšlo. Vypadá to, že nahrávka vyjde na začátku roku 2017 v Evropě i USA a chystáme koncerty na obou stranách Atlantiku.

Tři čtvrtiny Radio Dead Ones jeli jako doprovodná kapela Brandyho Rowa z The Gaggers na jeho poslední evropské šňůře. Jak se to stalo?

Bev: Brandyho jsme potkali spoustu let dozadu v Londýně a užili si hodně, hodně divokej večírek. Od té doby jsme v kontaktu, Brandy je fascinující osobnost a skvělý muzikant. Jakmile vzešel nápad něco dohromady udělat, byla jen otázka času, kdy se tak stane. Když Radio Dead Ones hodně koncertovali, nebyl na takové věci čas. Já jsem byl vlastně jediný, kdo Brandyho nedoprovázel, ale dělal jsem jim fotky a viděl jeden z koncertů a bylo to perfektní. Kluci říkali, že si celé turné užili.

Celebrate The End, nové LP Radio Dead Ones, už bylo nahráno před pár lety. Proč vyšlo u Wanda Records až teď? A stojí tenhle konec vůbec za oslavu?

Bev: Celebrate The End není tak úplně o našem konci. Svět a celé lidstvo je ve velice špatném stavu a vypadá to, že nás ta obrovská kapitalistická mašinérie vede do velmi temného lesa. Takže chceme říct: oslavujte, dokud je to možné, protože nevidíme východisko z tak masivního selhání. Nevím, proč vydáváme tyhle písničky až teď, mohlo to být vloni anebo až příští rok, prostě to tak je. Máme před sebou pět koncertů a pak už nic.

Jedna z těch pěti posledních show bude 5. listopadu na podzimních Mighty Sounds v pražské Meet Factory. Máte s Mighty Sounds spojené nějaké zážitky.

Bev: Jasně, strašně moc. Ale ne všechny si vybavuju, protože ve všech figuruje spousta piva. Ale měli jsme fakt skvělej večírek s klukama ze Swingin‘ Utters, to je nejskvělejší kapela, se kterou jsme kdy hráli.