Bedouin Soundclash je pro mě další z kapel, které jsem kdysi dávno poslouchal, byť ne nějak intenzivně a jednalo se spíš jen o kratší etapu. O to větším překvapením bylo, když jsem někdy během podzimu zaznamenal jejich novou věc Walk Through Fire, která mě následně přivedla k poslechu celého nového alba. To nese název We Will Meet in a Hurricane, vyšlo v druhé polovině října a je pod ním podepsáno Dine Alone Records. Dvanáct tracků v celkové stopáži kolem čtyřiceti dvou minut se dostalo na denní světlo v podobě kompaktního disku, dvanáctipalce a také jako digitál. A rozhodně tenhle počin stojí za pozornost.
Odrazím se ale právě od první skladby, kterou jsem z téhle novinky slyšel. Vystačil jsem si s Walk Through Fire poměrně dlouhou dobu, aniž bych měl potřebu si pouštět něco dalšího. Není se ale čemu divit, protože pustit do světa takovou pecku si o opakovaný poslech přímo říká. O to víc, když se během krátké doby dojde ke zjištění, že na featu se objevuje Aimee Interrupter. Takže, na start a seznámení nemohlo přijít nic lepšího. Melodická, příjemná, pohodová a léto evokující věc, jež člověka usadí hluboko do křesla a bude mu malovat ty nejvíc široké úsměvy.
Když tedy pominula doba neustálého ohrávání, nastal čas na zbytek alba. Samozřejmě u toho padla myšlenka, jestli tahle skladba nebyla jen výjimkou a nezůstane na albu osamocena jako hit, který si žije svým vlastním životem, nebo jednoduše zapadne do konceptu desky, a tak nějak se ztratí mezi ostatními, stejně dobrými. Otázka to byla poměrně zásadní, ale odpověď na ni byla strašně jednoduchá.
Tenhle mix reggae a ska, jako hlavních ingrediencí, a dalších vlivů, je vlastně balzám na duši. Nikam se nežene, splašeně nedovádí, člověk ho může v klidu převalovat mezi prsty nebo se zvolna zavlnit do jeho líbivých rytmů. Nebo stačí jenom zavřít oči a vrátit se k prozářeným západům slunce, teplým večerům a hvězdným oblohám. Přesně takovou má We Will Meet in a Hurricane atmosféru a náladu. Klidnou a pohodovou, kdy všechno kolem odezní a člověku je najednou fajn, cítí se lehce a nespoutaně. Celá deska pomalu a příjemně plyne, houpe v bocích a v nestřežených chvílích utíká daleko mimo obvyklé škatulky, kterými se ale celkově nenechá svazovat. A přesto je to celé tak strašně známé, tak moc univerzální, ale zároveň i neuvěřitelně osvěžující. Ta pohoda z toho přímo sálá.
Melodie se jemně otírají jedna o druhou a vytváří dohromady něco krásného a jemného. Baví mě na tom ve skrze všechno, nemůžu si pomoct. Dává to smysl a není to „pouze“ vyklepané skáčko nebo utahané reggae. Přesah desky je zvláštně neuchopitelný a propůjčuje ji těžko popsatelnou auru, která sílí tím víc, čím déle člověk poslouchá. Tu a tam sklouzne atmosféra trochu víc do zadumaných a zachmuřených pasáží, což tady funguje jako vytržení a kořenící prvek. Sedí to tam, kde to sedět má. Vůně dubu a lehké chvění po těle se pak vytrácí s další náloží prosluněných rytmů a zanechává za sebou drobounké mrazení. A znovu musím říct, funguje to prostě perfektně.
Je to mozaika, která se někdy tváří, že nedává smysl a jen tvoří nesourodý obrazec, ale stačí udělat krok vzad a vše je jasné. A tahle sotva postřehnutelná hranice posouvá desku o několik úrovní výš. A musím taky říct, že ani po nespočtu přehrávání se mi nic z jejího obsahu neoposlouchalo. Čemuž se vlastně celkem divím, protože některé skladby jsem byl, a stále jsem, schopen točit neustále znovu a znovu.
Kromě hitovky Walk Through Fire s Aimee z The Interrupters, ke které vznikl i videoklip, jsou na desce další dvě hostovačky a obě dvě jsou její ozdobou. Konkrétně se jedná o Birds of a Feather s Ashleigh Ball (Hey Ocean!) a Shine on, kde Bedouin Soundclash doplnili The Skints (i tady s videem). A i tohle pozvedá We Will Meet in a Hurricane ještě o něco málo výš a nechává celou mozaiku víc zářit.
Sečteno a podtrženo, je to nádhera, co přináší pořádný refresh a dávku osvěžující energie, která aspoň na nějaký čas navodí pocit absolutní volnosti. Okamžiky blaženého uvolnění a stavy, kdy je člověku pro daný moment všechno jedno. A ruku na srdce, přesně tohle čas od času všichni potřebujeme.
