Calabrese: Jsme svázaní pokrevní přísahou, že spolu vydržíme až do konce

Calabrese jsou přesně tou kapelou, pro kterou by každý její člen položil život. Každý z nich dává kapele maximum, všechen svůj čas i nápady. Pojí je mimořádné pouto – bratrství. Tři sourozenci v kapele, nesoucí jejich společné příjmení, je rozhodně dobrý důvod pro rozhovor. Navíc Calabrese ve své muzice parádně svým mixem punku a rock’n’rollu olizují všechny hororové, okultní a magické náměty. Páté album mají za sebou, šesté právě před sebou. A to tvůrčí nadšení, to jim může většina z nás jen závidět.

Davey, prosím, můžeš představit kapelu? Jméno Calabrese není u nás příliš známé a je to škoda.

Davey: Jmenuju se Davey Calabrese a hraju na bicí. Moji pokrevní bratři – Bobby a Jimmy – v Calabrese zpívají, Bobby hraje na kytaru a Jimmy na baskytaru.

Hodně se mi líbí vaše zatím poslední deska Born With A Scorpions Touch. Není tolik cítit Misfits, jako t y předchozí, je různorodá. Věděli jste už před vstupem do studia, co přesně chcete nahrát a jak to bude znít?

Jimmy: Od začátku jsme chtěli odhalit na Born With A Scorpion’s Touch šokující pravdu o motorkách, vzpourách a mystice!

Davey: Tentokrát nás ovlivnila celá řádka různých kapel, od Rocket From The Crypt, přes Green Day a Hives až po My Chemical Romance. Takže myslím, že se to na desce promixovalo a odrazilo.

Bobby: Prostě jsme chtěli udělat dobrou rockovou nahrávku. Naše předchozí deska Dayglo Necros byla hodně radikální, ukázala přesně náš garážový old-school zvuk. Zvuk kompaktní, ale na hranách ostrý a dravý, jestli víš, co tím myslím. S další deskou jsme se snažili pohnout trochu dál do čistší roviny. Čitelnější bicí, údernější kytary, ale nenechte se zmást, Born With A Scorpion’s Touch je docela bad-ass album.

Vaší aktuální desku doprovází už tři videoklipy. Nepřipadá vám, že pro tři minuty na youtube je to hodně práce a že to za tu námahu nestojí?

Jimmy: I kdyby to za to nestálo, je to kopec zábavy!

Davey: Myslím, že to stojí za tu námahu. Videa nám pomáhají udržet kontakt s fanoušky a hlavně oslovit i ty, kteří nemají moc šancí nás vidět naživo.

Bobby: Jo, na světě jsou oblasti, které potřebují trochu „zcalabreseovat“ a díky videu prostě můžeme hrát v každém městě na světě, ha!

V tuhle chvíli jste na tour, které trvá už víc jak měsíc, koncert každý den. Kde berete energii? A Zbývá vůbec nějaký čas na osobní život, záliby, nebo jste celou duši obětovali rock’n’rollu?

Davey: Pořád je co dělat, něco, co tě nutí fungovat. Ať už je to psaní nových songů, vymýšlení nápadů pro merch a nebo prostě jen trávení času s lidmi v klubech.

Bobby: Všechen můj čas polyká psaní nových písniček, dokonce, i když jsme na cestách. V hlavě mi neustále zní bicí nebo kytarové riffy. Neudržím prsty v klidu a často si třeba zapíšu nápad na text, fráze, které použiju později, nebo třeba vůbec. Je fakt průser se mnou koukat na filmy, pořád pauzy… Ale je to lepší než nějaký tvůrčí blok.

Jimmy: No a samozřejmě nás v chodu udržují fanoušci!

Tři bratři v kapele. Jste spolu celý dosavadní život, někdy musí asi být těžké spolu vyjít, že? A co vás vůbec vedlo k tomu, založit kapelu. Byl to společný dětský sen?

Davey: Bráchové i já jsme se prostě narodili pro podium. Milujeme společnou tvorbu, chceme předat něco z nás skrze různé umělecké platformy. Samozřejmě někdy přijdou i těžké chvilky, ale jsme svázáni pokrevní přísahou, že spolu vydržíme až do konce.

Bobby: A já už od malička chtěl hrát v kapele, být často na pódiu a nakopat pár zadků.

Očividně milujete horory a sci-fi filmy. Jaký je ten nejoblíbenější? A pokud si musíte vybrat: osmdesátkový slasher, nebo klasická monstra od Universalu?

Jimmy: Je hrozně těžké vybrat jen jeden, ale film, který jsem viděl mockrát je Dead Alive.

Bobby: Já volím slashery oproti Universal Monsters. Driller Killer je úplně nejvíc. Miluju ale spoustu dalších filmů, od sedmdesátkových italských giallo snímků, po stupidní osmdesátkový erotický horory. Osmdesátá léta jsou ale nezvykle dobrá, některé filmy jsou opravdovou špičkou a samozřejmě je zbožňuju. Class of 1984, The Legend of Billy Jean, Fire With Fire, prostě perfektní bijáky.

Davey: Já miluju komedie. Ať už je to horor nebo akčňák mixovaný s dávkou humoru. Miluju smích! Kdo proboha nemiluje smích?

Jimmy, našel jsem na Amazonu tvou povídku The Sleepwalking Corpse. Můžeš prozradit víc?

Jimmy: Psaní je taková má kreativní odbočka od kapely. Je to skvělé cvičení mysli a zabaví mě to, když zrovna nejsem s Calabrese.

V jednom rozhovoru jste zmínili, že plánujete v dohledné době další nahrávku, je to pravda?

Jimmy: Ano, je to pravda, chystáme se vydat naše šesté řadové album na začátku roku 2015. Právě píšeme deset nových songů a v srpnu se chystáme do studia. Chceme vzít fanoušky na dosud neprobádané území, ale pořád s dávkou klasického zvuku Calabrese. Máme v plánu udělat nejtemnější, a kytarově asi nejtvrdší nahrávku. Anebo prostě přijdeme do studia a úplně změníme názor, haha. Takže neztraťte Calabrese ze svého hledáčku, ať vám neuniknou zásadní informace, jakmile začnou nabývat konkrétnějších podob.

Můžete doporučit nějaké kapely, které se vyplatí sledovat?

Jimmy: Určitě bych doporučil naše arizonské kámoše Hours Of The Wolf, Stellar Corpses nebo Creepy Band z Chicaga.

Davey: The Biters, Moving Units a The Killers, abych taky pár jmenoval.

Bobby: Hlavně nezapomínat na klasiku! Anti-Nowhere League, The Damned, Lords of the New Church, The Cramps.

Brázdíte americká pódia, chystáte se koncertovat i v Evropě?

Jimmy: Naši lidé už hledají nějaké evropské lokace a data, takže držte palce, abychom mohli nějaké termíny v dohledné době potvrdit.

Jakou citací mám ukončit tenhle rozhovor?

Davey: Věřte v sebe a věřte v rock’n‘roll!