Je nám jedno, co je a není povolené v kterékoliv scéně, říkají Bloodsucking Zombies from Outer Space

Rock’n’roll, psychobilly, horrorpunk… a tím seznam žánrů, kterými posledních 15 let jasně vládne vídeňská čtveřice Bloodsucking Zombies From Outer Space, nekončí. 15 let existence samozřejmě zasluhuje nějakou oslavu, takže kapela vyrazila na výroční tour, v jehož rámci se zastaví 23. listopadu i v pražském Crossu (fb event). Na otázky o vývoji kapely a tvorbě hudební i nehudební odpovídal bubeník a zpěvák Dead Richy Gein.


This year you are on a tour to celebrate 15 years of your band. Has anything changed in those years for you? Did you find any new ways on how you write and play your music or found some of your sources for inspiration?

Of course, some things have changed. For us as a band and as individuals it is very important to progress and not to repeat ourselves too much. And I feel that we are much more professional nowadays than when we started. We are also more skilled in how we write, record and perform our
songs. On the other hand, the fun and the passion that we are feeling is still the same as it was 15years ago.

You are quite known for your stage appearance. During those years, you seem to be changing your make up, we could even say that it’s getting simpler. Is there a vision to it or simply because it’s more comfortable and takes less time?

I would not say that it became more simple – we just got a little less sloppy and try to look more „stylish“. When we started, the whole show was very trashy and over the years we got more and more structured in what we are doing – today we have much more of a concept of our style and look than we had in the past.

How much time do you spend nowadays creating your look for the stage?

Between 30 mins and 1 hour.

You tend to have people dressed in costumes of various horror characters you’re singing about. How many horrormovie characters did you have on stage and how much work does it take to create those costumes?
On our current tour we have between 7 and 10 different characters coming on stage during the performance. Some of the costumes are bought and over-worked and optimised, others are completely created and done by myself. It took a couple of weeks to get them all done.

You are well to known to have really awesome music videos, some of them like Radio Active, Dr. Freudstein or Singende Kinder von Hernals seems more like a film than a music video honestly. How long do these videos take to shoot?

Thank you very much! Most of our videos – especially the ones you mentioned – are done by my dear friend Martin Faltermeier. He is an underground horror film director and working with him is just brilliant. We usually meet up and brainstorm our ideas and thoughts for a new music video, and from there on Martin takes over and does the production. Shooting days are usually between 2 to 3 days.

Let’s look back on your first two records. Many people told me they feel like they’re a bit different from the rest of your stuff, especially Night At Grand Guignol. How do you view these records nowadays?

We are inspired by tons of different kinds of music and we simply don´t wanna have any boundaries when it comes to being creative. We have never been shy in breaking out of the punk/psychobilly genre and on our last couple of albums there have always been songs that were different.

What makes the first two albums special is that the Reverend Bloodbath was only playing keyboard on them (a bit too much from our today’s point of view), and Dr. Schreck played a normal bass. Our skills in songwriting were also very little at the beginning, so it all sounds more like a musical patchwork.

After so many years, records and songs, do you have like one song, that stands out to you?  Or is it just simply that the newest song sounds always the best to you?

Of course, it is always the new stuff that we are extra excited about. But if I need to pick two songs, then I would say „Moonlight Sonata“. This was the first song ever written by the BZfOS and we are still performing it today at every show. The second would be „Monster Mutant Boogie“, with this song our popularity started to grow.

Your very last album was compiled mostly of covers from your annual X-mas shows. How did you even pick those certain bands and singers? How do you feel about them?

The whole thing started as a joke. We surprised the audience at our very first Christmas show, by performing KISS songs in full KISS make-up. From that point on we just tried to make it more and more obscure and hilarious. People loved seeing us perform as ABBA and Michael Jackson. However, there was no real connection to most of the artists we covered. We just made it in a fun way – and hey, a good song is a good song – and we just tried to make them sound more like our zombie songs.

Your second last album was also your second album with German lyrics. Do you guys enjoy singing German more nowadays? Do you keep those songs for your local audience or do you tend to play some outside Austria?

Yes, we enjoyed it a lot to do these two albums. But for now we are done with lyrics in our mother tongue for a while. Maybe someday in the future there might be some more Viennese songs, but for the next album etc. we are focusing on English lyrics again.

And yes, we usually perform at least one German song at our shows, and normally even our non-German speaking audiences like it. You can tell from our stage show what the song is about anyway, and the true crime story of a teenager who cuts off the head of his mother and puts it into his parents shop window is simply too good to not be told.

From what I’ve seen at your social media, you have played a couple of Unplugged shows this year. You’re not new to this, since you already recorded Unplugged DVD back in 2010. Do you find it difficult to adjust your songs for Unplugged shows?

When we made our first unplugged show it was pretty hard and tricky for us, especially with the additional musicians we had at this special show. By now it is easier, we just strip down the songs to the basics and make them sound more like an acoustic version without changing the
arrangements a lot.

You’ve been successful in Amadeus Award. Would you say you’re more famous in Austria than abroad or how do you feel about it?

Yeah, I think in Austria and especially in Vienna we have grown a bit more popular, but in general we are very lucky that still more and more people are coming to our shows. This is something you cannot take for granted after 15 years.

You’ve been selling a couple of T-shirts with logo in GNWP style „Horrormovie fans against Racism“. Not many Psychobilly bands dare to say that kinda things and many fans actually find it political and against the „no politics“ way of the psycho scene. What is your view on this?

We really don’t care about what is allowed or not allowed in any scene. We do our own thing and we have our morals and political believes. I will not keep my mouth shut just because some other people follow the „no politics“ agenda. If people don’t like it, that is fine with us. But with that
said, we are not preaching stuff like that on stage. We just made a shirt design to show where we stand – that’s it.

It won’t be your first time in Prague, but still many people might not know about you and would be
questioning whether they should come to your show. What would you like to tell them and fans

We are working hard to deliver a hot blooded Rock’n’Roll show, spiced up with a lot of stage attractions and entertainment. If you like any kind of rock music and are not easily offended by horror films, I can guarantee that you will have a great time at our show.

Letos jedete tour k oslavě 15 let vaší kapely. Změnilo se pro vás něco za ty roky?

Tak jasně, některé věci se změnily. Pro nás jako kapelu, ale i jako jednotlivce, je důležitý nějaký vývoj, abychom se pořád neopakovali. Myslím, že jsme dnes daleko profesionálnější, než když jsme začínali. Umíme lépe psát, nahrávat a hrát, ale na druhé straně nás to baví úplně jako před 15 lety.

Jedna z věcí, kterou jste dost známí, je váš vzhled. S roky to vypadá, že postupně měníte svůj make-up, dalo by se i říct, že se zjednodušuje. Je za tím nějaká vize, nebo prostě má být pohodlnější?

Já bych neřekl, že by to bylo jednodušší, jen už se snažíme o něco víc stylového, ne takovou prasárnu. Když jsme začínali hrát, tak byly naše koncerty docela bordel, a během let jsme se prostě naučili všechno dělat systematičtěji – dneska má náš styl a vzhled jasnější koncept než dřív.

Jak dlouho ti tak zabere příprava make-upu na koncert?

Něco mezi půl hodinou a hodinou.

Na koncertech také míváte lidi v kostýmech různých hororových postav, o kterých zrovna zpíváte. Kolik takových figurek máte v zásobě a kolik práce je za výrobou těch kostýmů?

Momentálně máme na tour 7 až 10 různých postav objevujících se během koncertu. Některé z těch kostýmů se koupily a já je už jen upravil, jiné jsem celé od začátku vytvořil sám. Zabralo několik týdnů dát je všechny dohromady.

Proslulé jsou i vaše videoklipy, z nichž některé, jako Radio Active, Dr. Freudstein nebo Singende Kinder von Hernals, už připomínají spíš film než videoklip. Jak dlouho vám zabere natočit takový klip?

Teda díky moc! Většina našich klipů, především ty, co jsi zmínil, vytvořil můj skvělý kamarád Martin Faltermeier, který je režisérem undergroundových hororů a pracovat s ním je brilantní. Většinou se s ním nejprve setkáme a nadhodíme v brainstormingu nějaké naše nápady na nové video. Martin to odtud celé převezme a udělá produkci. Natáčí se to běžně tak dva až tři dny.

[youtube id=“40cEynNJaOM“ width=“620″ height=“360″]

Pojďme se ohlédnout za prvními nahrávkami. Spousta lidí říká, že se vaše první dvě desky hodně liší od zbytku tvorby, vyčnívá hlavně Night At Grand Guignol. Jak se na tyhle alba dnes díváte vy?

Takhle, nás inspiruje spousta různých druhů hudby, a tak v naší tvorbě prostě nechceme mít hranice. Nikdy jsme se nijak nebáli vymaňovat z punk/psychobilly žánru a na našich několika posledních deskách byly vždycky songy, které byly odlišné.

Co ale dělá ty první alba tak speciální, je, že Reverend Bloodbath tenkrát nehrál vůbec kytaru, ale jen a jen klávesy (z dnešního pohledu na ně hrál až příliš), a Dr. Schreck hrál na baskytaru místo kontrabasu. Navíc jsme tenkrát ještě neuměli příliš psát songy, takže to dneska všechno zní jako taková hudební slátanina.

Po tolika letech, nahrávkách a skladbách, máš nějakou písničku, která prostě vyčnívá mezi ostatními, nebo prostě nejnovější je vždycky ta nejlepší?

Jasně, že z nových věcí jsem vždycky nejvíc nadšenej, ale kdybych mohl vybrat dva songy, tak bych první řekl Moonlight Sonata. To byla první píseň, kterou jsme napsali jako BZfOS, a dodnes ji hrajeme na každém koncertě. Druhou bych pak musel říct Monster Mutant Boogie, protože s ní začala růst naše popularita.

Vaše poslední album je z většiny poskládané z coverů z vašich každoročních předvánočních koncertů. Jak jste vůbec vybrali zrovna tyhle kapely a zpěváky/čky? Máte k nim nějaký vztah?

Tahle celá věc začala původně jako vtip. Na naší úplně první předvánoční show jsme překvapili diváky tím, že jsme hráli písně od Kiss se stejným make-upem, jako mají Kiss. Od té doby jsme se to pak snažili udělat co nejobskurnější a nejvtipnější. Lidi hlavně bavilo vidět nás jako Abbu nebo Michaela Jacksona, ale vlastně jsme k těmhle umělcům žádný skutečný vztah neměli. Prostě jsme zkusili udělat něco vtipného a dobrá písnička je prostě dobrá písnička, přičemž jsme se snažili, aby zněly víc jako ty naše zombie songy.

Vaše předposlední album je zároveň vaší druhou nahrávkou s německými texty. Baví vás dnes psát a zpívat víc v němčině? A necháváte si tyhle songy pro domácí publikum, nebo si je troufnete zahrát i mimo Rakousko?

Jo, vytvořit obě Mörder Blues alba nás moc bavilo, ale teď si dáme s písněmi v naší mateřštině chvíli pauzu. Možná v budoucnu ještě přibudou nějaké vídeňské kousky, ale při práci na novém albu atd. se zase zaměříme na anglické texty.

A jo, normálně hrajeme na koncertech alespoň jednu věc v němčině. A běžně i německy nemluvící publikum je má rádo. Stejně z naší stage show poznají, o čem ta která píseň je, a třeba detektivka o teenagerovi, který usekl své matce hlavu a položil ji do výlohy obchodu svých rodičů, je zkrátka příliš dobrá na to, abychom ji vynechali.

Na vašich profilech na sociálních sítích jsem viděl, že jste letos hráli i několik unplugged koncertů. To sice pro vás není novinka, když jste už v roce 2010 nahráli vlastní Unplugged DVD, je to ale pro vás složité upravit své songy do unplugged verze? 

Když jsme dělali naši první unplugged show, bylo to pro nás dost složité a záludné, především kvůli zapojení dalších muzikantů do takového speciálního koncertu. Dnes je to pro nás daleko jednodušší – teď ty písně prostě jen osekáme až na dřeň a hrajeme je tak, aby zněly jako akustické verze našich songů bez toho, že bychom zase nějak složitě více měnili jejich aranžmá.

V rakouských cenách Amadeus jste zaznamenali velký úspěch. Řekli byste, že jste v Rakousku známější než v zahraničí?

Jo, myslím, že v Rakousku, a především ve Vídni, jsme narostli v docela populární kapelu. Ale celkově máme dost štěstí, že na naše koncerty pořád chodí víc a víc lidí. A to je něco, co nemůžeš brát po 15 letech jako samozřejmost.

Už nějakou dobu máte v merchi trika s logem v GNWP stylu s nápisem „Fanoušci hororů proti rasismu“. Poměrně málo psychobilly kapel si troufá říkat podobné věci takhle otevřeně a část fanoušků to vidí jako vměšování politiky a vybočení proti apolitickému způsobu psycho scény. Jak to vidíte vy?

Nám je vážně úplně jedno, co je a není povolené v kterékoliv scéně. Děláme si to po svém a máme svá vlastní morální a politická přesvědčení. Nebudu držet jazyk za zuby jen proto, že někteří lidé jsou apolitici. Pokud se to někomu nelíbí, tak prosím, nám to nevadí. Musím dodat ale, že naše názory nekážeme na pódiu. Prostě jsme jen udělali jeden design na trika, abychom ukázali, jak to vidíme my, to je celé.

V Praze nebudete hrát poprvé, přesto vás v Česku určitě ještě spousta lidí nezná a bude pochybovat, jestli mají zkusit zajít na váš koncert. Co bys jim i fanouškům vzkázal?

Tvrdě dřeme na tom, abychom na pódiu rozjeli horkokrevnou rock’n’rollovou show okořeněnou spoustou pódiových atrakcí a zábavy. Pokud máte rádi jakýkoliv druh rockové muziky a nenecháte se snadno pohoršit hororovými filmy, tak vám garantuji, že si náš koncert užijete.


Back to top button