Kids and Heroes
Rock’n’roll na periferii s Dead Letters, Moonshine Howlers a Queens Of Everything
Tony Youngfield 25/03/2014 Reporty

Jistě mnozí z vás už zažili ten známý pocit, kdy se po dlouhé době vracíte do klubu, kam jste chodili v patnácti a začínali svou „kariéru“ na scéně. Pro mě je takovým místem rock club pojmenovaný po Jimu Morrisonovi a nacházející se v Mariánských Lázních. V tomto klubu, který je CBGB’s mého mládí, se již od roku 2006 pořádá klasický jarní mejdan s názvem Chilli Peppers Party. I letos se tento večírek odehrál a to v sobotu 22. března.

Kapely, které měly dorazit, slibovaly pořádnou jízdu. Dead Letters z Mělníka a The Moonshine Howlers si měli odbýt mariánskolázeňskou premiéru, zatímco Queens Of Everything se sem po letech vrátili. Nutno podotknout, že párty bývá opravdu pálivá se vším všudy, včetně ohnivého občerstvení v podobě chlebíčků, chilli vodky a podobných chuťovek, letos mě nejvíce pobavili páliví gumoví červi.

Dead letters

RC Morrison je jediným klubem, do kterého přicházím na akce ve vražedně brzkou hodinu, a celý večer se pak od tohoto faktu odvíjí. Ani tentokrát jsem se nezapřel a objevil se ve dveřích kolem šesté hodiny večerní. Místo se pomalu začalo plnit, zanedlouho dorazily i kapely. Hudební kulisu obstarali stylově z repráků se valící The Kings Of Nuthin‘. Chvíli po deváté se na malém pódiu objevili pánové z Dead Letters. Kytara, harmonika, bicí a zpěv. Jak málo stačí k peckovému garážově-rock’n’rollovému zážitku. Od začátku do konce jsem se bavil, špinavý zvuk kytary a bláznivá harmonika mi učarovaly. Jejich první album The Devil’s Gonna Make Some Noise jsem naposlouchal dávno před koncertem a k mé radosti zazněly i pecky Rock Out a Alive, nejvíce na mě asi zapůsobil flák Home, i když zazněl bez dechové sekce. Pokud jde o texty, tvorba kapely se mi velmi zamlouvá, objevují se literární odkazy (song Beach Boy Bukowski) a atmosféra americké acidové kultury šedesátých a sedmdesátých let (Acid Love). Dead Letters důstojně a s lehkostí zahájili rock’n’rollový mejdan.

The Moonshine Howlers bych si dovolil po několika živých setkáních označit za objev poslední doby, s dravou energií sypané outlaw country mě už párkrát dostalo. Ani tentokrát jsem se nenudil a myslím si, že tato kapela parádně vyplnila prázdné místo na české scéně – něco jako Howlers tady donedávna chybělo. Pánové a dáma odehráli svůj set, zpěvák Brian odzpíval téměř celý koncert s mikrofonem na parketu a večer se rozjel na plné obrátky. A zatímco Dead Letters neměli s velikostí pódia problém, během setu Howlers začalo být vidět, jak malé je. Nicméně, čekali nás ještě Queens Of Everything, kteří také nejsou nejmenší kapelou co do počtu členů.

Queens of everythingJestli jsem byl v počátku večera potěšen pěkně se plnícím klubem, později mé nadšení poněkud opadlo. Stará parta nezklamala a objevilo se i pár méně známých tváří, ale když vidím fotky pár let staré, chce se mi brečet, jak klub kdysi praskal ve švech. Vážně mě znepokojuje nezájem lidí o alternativní scénu v Karlovarském kraji. Snížení návštěvnosti akcí jsem si všiml už před třemi lety, ale od té doby je to horší a horší. Už ani na tak stylových a parádních akcích, jako je morrisonská Chilli Peppers, se neobjevuje žádná závratná návštěvnost. Copak všichni mladší, „školka“, jak jsme nazývali nově příchozí patnáctileté naděje, chodí na diskárny? Samozřejmě, i ve větších městech bývá na koncertech občas menší návštěvnost, například v Plzni se to také stává, ale není to tak kritické, jako v oblastech „na periferii“. Organizátoři obstarají kapely, občerstvení, přidají nízký vstup a odměnou je jim nevděk a malá návštěvnost…

Zpět do klubu, fans už jsou řádně pod parou, mě nevyjímaje, a Queens Of Everything kolem půl jedné začínají vražednou jízdu. Trefil jsem se, když jsem hádal, že svou show začnou Královny flákem Victim of the Trade, songem, jehož začátek evokuje spíše celtic punkové kapely á la Dropkick Murphys nebo Flogging Molly. Celá show mě, přesně jak jsem doufal, utvrdí v nadšeném očekávání nové desky, protože, co si budeme povídat, od vydání Game For Life už bylo vypito mnoho sudů. Královny jsem viděl mnohokrát, v klubech, na velkých festivalových pódiích, a pořád mě to všechno zatraceně baví. Horns driven rock’n‘roll!

Klub sice bohužel nepraská ve švech, ale nálada je dostatečně rozjetá a veselá. Nakonec máme ještě sílu zařvat si a požádat o přídavek. Another Lousy Saturday! Jestli ale byl sobotní večer jakýkoli, tak určitě ne lousy, protože i přes nepříliš slavnou účast si ho přítomní náležitě užili. Z klubu jsem odcházel ve značně upraveném stavu, správně „koncertně“ vyčerpaný a s cédéčkem Dead Letters. Chilli Peppers Party, all you kids and heroes!

Celý fotoreport od Kláry Horáčkové najdete zde.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V K&H od června 2013. Od klasiky, jazzu, rock'n'rollu, country, rhythm'n'blues, swingu nebo rockabilly, přes ska, reggae, rocksteady, 2 tone, northern soul, punk, oi!, hardcore až po psychobilly, goth, surf, garáž, psychedelii nebo folk a celtic. 55% rock'n'roller, 69% skinhead, 77% punk rocker, 161% tolerant human being and hooligan gentleman. Bohemians 1905, St. Pauli. Music, writing, movies, friends and booze... Gimme more!!!

Comments are closed.