Banane Metalik – The Gorefather

Sakra, až teď jsem si uvědomil, že už je to sedm let od brutální desky Nice To Meat You. To zaprvé znamená, že ten čas strašně letí, a zadruhé nutí popřemýšlet, co že to vlastně Banane Metalik celou tu dobu dělali? Tuhle francouzskou gore’n’rollovou řezničinu jsem viděl naživo několikrát a hned napoprvé si ji oblíbil. I přes přísný vzhled a dotaženou image nejsou vůbec ortodoxní psychobilly kapelou, spíš naopak. Hardcore punk s kontrabasem, ze kterého cítím clockwork estetiku. A konečně mám v ruce jejich EP s názvem The Gorefather, první nahrávku od roku 2008, pokud nepočítám singl Sexorcist, který vyšel jako bonus na re-edici Nice To Meat You pod hlavičkou Fiendforce Records.

EP otevře instrumentální intro The Gorefather a je v něm vše, co na Banane Metalik miluju. Tedy kromě Cedricovi roztomilé francouzštiny. Té se dočkáme až v následující, už dříve představené klipovce Funeral March, ve které hostují mexičtí punx Acidez, kteří v Čechách rozhodně nejsou neznámou kapelou. Skvělé spojení dvou žánrů, které zní přirozeně a se znatelným nadšením. K tomu nezapomeňte připočíst skvělou muzikantskou zručnost, především tu kytarovou. Ta nejvíc vynikne v následující Poupee De Sang, což je neskutečná verze francouzské šedesátkové klasiky Poupée De Cire, Poupée De Son. Asi tak pětkrát zmáčknete replay, než se dostanete k Ave Verse I a Ave Banana. Temná kostelní mezihra (nechce se mi hned jmenovat Ghost) a načuřený refrén „Ave Ave Banana“, tohle se určitě ujme na každém koncertě. V nájezdu na refrén Ced666 připomíná Sparkyho z Demented Are Go, jinak je ale kapela po celou stopáž EP čistokrevně banánová. A závěrečná Gore’N’Roll Clan si skvěle pohrává s dominantním houslovým partem a refrénem, který si dokážete zařvat hned napoprvé. Takové refrény vůbec Banane Metalik umí („march, march, funeral march“, „gore, gore, gore’n’roll clan“ nebo dříve „sex, sex, sexorcist“), až je na pováženou, jestli to není moc přímočaře šablonovité.

Místo šesti songů tu vlastně máte jen tři, plus jeden cover. Určitě nejsem jediný, kdo by byl radši za plnohodnotnou řadovku, berme ale, co Banane Metalik dávají. Baví mě, kolik různých tváří dokáže nasadit kapelám inspirace hororovými filmy a knihami. Ta, kterou mají Banane Metalik, hýří kanibalskou nadsázkou, a ne a ne omrzet. Kdo je nestihl na letošním festivalu Pod Parou, může si je 19. listopadu dát v pražském Stormu s domácími Pipes And Pints a basilejskými Bitch Queens.