Iguana Death Cult – The First Stirrings of Hideous Insect Life

Do rotterdamského přístavu konečně dorazili zbloudilí surfaři z vyhlášenějších letovisek. Někteří z Kalifornie, jiní zase z Austrálie, jiní snad přímo z čertovy jámy. Všichni se ale shodují na tom, že jejich strastiplná cesta oceánem začala acidem pod jazykem. Byli mezi nimi King Gizzard & The Lizard Wizard, byli tam i (už zase?!) Thee Oh Sees. Při poflakování se po koffee shopech očividně zanechali v horním Nizozemí nesmazatelnou stopu.

Iguana Death Cult za sebou mají pár singlů, které by se daly založit do šanonů pod štítkem „psychedelic garage“ i „surf punk.“ Ale bylo by to nefér, protože jak je vidět na debutovém albu The First Stirrings of Hideous Insect Life, jejich tvorba je příjemně rozmanitá.

Sic se nic převratného nekoná, Leguáni překvapují nápaditými postupy, unášejí libémi melodiemi, rozvlňují stojatou hladinu houpavými středními tempy, přecházejícími až do pořádného vlnobití. Atmosférou mi to připomíná Meatbodies, i když tak vlastně příliš neznějí. Je v tom ne-tolik- hipsterskej krautrock, občas hraje z rádia 99 Luftballoons, jindy sedíme na pláži u docela studenýho moře s belgickými kamarády Double Veterans, a nemůžeme se dohodnout, jestli teda „sitting smoking weed,“ nebo jen „sitting drinking wine.“ Mánie. Hermafroditní sirény k tomu zpívají zastřený backvokály, lákající nás ku skaliskům.

The First Stirrings of Hideous Insect Life je interaktivní dokument nejenom ze života hmyzu. Začíná průletem nad egyptskými pyramidami (Pyramids), pokračuje snovými sekvencemi plnými náměsíčný romantiky (The Dreamer). Dozvídáme se, jak se žije červům v plechovce (Can of Worms), i o tužbách mladých holanďanů: jejich předkové byli mořeplavci, oni by rovnou byli rádi medúzami (Jellyfish).

Soundtrack se příjemně poslouchá. Songy jsou energický, ženou se kupředu, ale tak nějak elegantně. Je to šepot, (Whispers), a ani při lízání sedmi jazýčky (Seven Tongues) není třeba tlačit na pilu. Podivíni a blázni jsou oslavováni v nadpozemském kousku Freak. Za to plavba mateřskou lodí (Muttershiff 308) bude ostřejší, a stejně tak voodoo před zrcadlem není úplně sranda (Voodoo Mirror).

Při závěrečných titulcích se dostavují účinky extáze, které se uvolňují z tabletky nacpané garážovou magií, pocházející z krabiček s kytarovými efekty. Máte-li rádi třeba Corners nebo předchůdce dnešních Tame Impala – psych-rockové Mink Mussel Creek, tohle bude pro vás. Samozřejmě v modernější, a řekněme i přístupnější, a navíc pořád dost osobité verzi.