Dezinfekce – Interval jistot

Jihočeská Dezinfekce, jejíž početí se datuje do roku 1991, se bez pardonu dá označit za matadory naší hardcore punk scény. Za léta své existence si vypracovali sound, který je dobře identifikovatelný a svým způsobem i originální. Na to, že pódia klubů a festivalů brázdí už čtyřiadvacátý rok, není jejich diskografie nějak objemná. Poslední deska Psi má už má nějaký ten křížek na krku, a po u kapely neobvyklých personálních rošádách dozrál čas věnovat fanouškům další nahrávku. Nejprve se presentovali dvěma zářezy na výborném tuzemském pětikapelovém sampleru Na krev a poté přišlo plnohodnotné album Interval jistot. Alespoň co se týče vydání, protože tohle album bylo nahráno ještě před zmíněnou kompilací. Osudy nahrávek jsou někdy nevyzpytatelné…

Tihle hoši nikdy nebyli nějací hitmakeři, alespoň co se pop kulturního významu tohoto slova týče. Ani banda vošoustů, která má jednu známou hitovku a zbytek alba je hrubozrnná vata. Naštěstí! Dezinfekce si vždycky jela ten svůj hardcore punk bez ohledu na to, jaké trendy na punkových vlnách zrovna svištěly nebo jaké kapely byly na KidsAndHeroes aktuálně v kurzu. Navíc tihle hoši tvoří songy, které mají vnitřní hodnotu a nejsou blýskavé na povrchu. Pokud si poslechnete jejich album jednou, stěží si druhý den vzpomenete na nějaký konkrétní song. Zato při každém dalším setkání tuhle Budweis partu, dle jejich klasického hudebního soundu, bezpečně identifikujete. Kolik tuzemských kapel může tohle říct? Základním poznávacím znamením je natlakovaná energie, která soustavně drží písty těsně pod hranicí exploze. Podobně to kdysi měla americká úderka jménem Pantera. Bavím se o energii přetavené v agresivní hudbu, nikoliv o nějakém kopírovaní. Dalším zásadním poznávacím znamením je zpěv. Jednak si bez něj hudbu Dezinfekce tak nějak nejde ani představit a jakýkoliv jiný by do jejich hudby snad ani neseděl. Bratrem (doslova) ve zbrani majiteli hlasu a basákovi Maxeekovi je kytarista Puffy, jehož kytarové riffy a občasná krátká sóla jsou další nepřehlédnutelnou ingrediencí dezinfekčního koktejlu. Oba jmenovaní měli/mají také nepřeberné hudební zkušenosti z uznávané extremní úderky Gride. Trio na téhle nahrávce doplňuje bubeník Lukáš, který je v sestavě od roku 2012. Jeho bicí, společně s podmanivou basou, dávají nahrávce hutný a hypnotický základ.

Žádnej lepší život nebude

Pracuj, kupuj, přikyvuj

Žádnej lepší život nebude

Pracuju, kupuju, ztrácím čas

(Časožrout)

Těžko na albu hledat nějakou skladbu, která by jakousi hitovostí převyšovala ostatní. Přesto díky textům, které mají místy heslovitý charakter, vám některé v paměti uvíznou… třeba druhá skladba Autoregulační systém, osmá Cukr a bič či následující Někdo to ví. V celkovém kontextu se nejedná o album, na které budete se slzou v oku i po letech nostalgicky vzpomínat. Spíše budete mít dobrou náladu pokaždé, když jeho asfaltový výlisek položíte na gramofon. Dočkali jsme se zase o něco vyspělejší a preciznější Dezinfekce – kapely, která rozhodně není jednou z mnoha. Ono je to totiž podobné jako s obalem téhle nahrávky. Je precizní, koncepčně vyvážený, hodně zajímavý, ale ne na první pohled líbivý nebo aspirující na obal roku. Spíše nenápadný a hodně vděčný. Taková je i hudba téhle party. Pokud podlehnete jejímu kouzlu, budete se radovat z každé skladby, z každé nové nahrávky. Pokud se vás někdo zeptá na nejoblíbenější kapely, tak asi tyhle Budějovičáky neřeknete jako první. Ale zatímco ostatní kapely půjdou do kopru, začnou hrát něco jiného nebo podlehnou tržnímu mamonu, tady sázíte na jistotu. Na kvalitu, která se hned tak neopotřebuje, neohraje a hlavně zůstane věrná sama sobě. Za to Dezinfekci patří obdiv.

Album si můžete zakoupit zde.