Anita – První expedice

Umřel Bud Spencer. Opět další důkaz toho, že moje dětství je už dávno pryč – dávněji, než jsem ochotný si připouštět. Moje dětství je vším, o čem zpívají Krang, plus Pogy, slané preclíky v čokoládě a Golden Axe. A samozřejmě hokejové kartičky, ke kterým se za pár řádků vrátím…

„Ať složíme cokoliv, vždycky nám z toho tak nějak vyjde punkrock,“ napsala mi mostecká kapela Anita. Možná ani netuší, jakou mají pravdu, protože nevím o jediné tuzemské skupině, která by se tady kromě nich mohla honosit subžánrem ramonescore. Za vcelku nevýrazným jménem kapely se ukrývá naprosto odzbrojující mix energie a naivity, přičemž naivitu nepovažuju za negativní slovo. Vznikli teprve vloni a na přelomu roku vydali debutovou nahrávku První Expedice.

Třináct písniček vecpaných do třiadvaceti minut naznačuje, že celé album bude pěkně odsýpat. Už první song Robot představuje Anita v poloze, ve které se mi líbí. Čtyři akordy, jednoduchý text plný nihilismu, rozpoznatelný hlas s absolutně nečeským a nehudebním frázováním. Minuta, víc není potřeba. Nepřikrášlený a mladými kluky hrdě nesený odkaz Ramones. Písničky jako Kung-fu mistr a Vrať se na Zem jsou naprosto perfektní. Nebudu tu lhát, že je vše zahráno přesně a bez chyb, ale v celkovém vyznění nějaké drobné falešnosti a okamžiky, kdy nástroje úplně nezapadnou do sebe, absolutně nevadí. A odkaz Ramones je cítit i v názvech písniček, samé „Já chci“, „Nemůžu“, „Nechci“… Z písniček, ve kterých se Anita pouštějí do vyhrávek na jedné struně (Proti všem, Budu tady), jsem trochu rozpačitý. Na tenhle postup tu prostě mají licenci The Fialky a druhou takovou kapelu tady asi nepotřebujeme. Naopak z písničky jako Proč nevěříš, že jsem viděl UFO? bez výhrad nadchnou a tady vidím cestu, kudy se mají Anita v budoucnu vydat. V půlce tracklistu příjemně překvapí instrumentální surfová písnička Na stejný vlně. Nejvíc mě z nahrávky baví pecka Eric Lindros, protože přesně vím, proč kapela tenhle song napsala. Lindrose jsem měl na hokejové kartě jako kocourka s chrániči na holém těle v období, kdy jeho Legie zkázy dala ve třech sezónách přes 350 branek. Ale fandil jsem Blackhawks, takže jsem Lindrose vyměnil za Eda Belfoura z edice Score 96 Stoppers. Kluci, mám dobou zprávu: Eric Lindros už bude v Síni slávy!

Ano, nahrávka má spoustu chyb, ale Anita v sobě mají obrovský, OBROVSKÝ potenciál, který by bylo trestné promarnit. Dělají prostě něco jinak, přinášejí čerstvý závan do stojatých vod tuzemského punkrocku, jako před pár lety The OXX. Je z nich cítit upřímné nadšení, jako kdysi z Brain Drain a Cirguz. Konečně máme doma slibný ekvivalent Dee Cracks, The Manges nebo The Hallingtons a taky prvního českého zástupce na kompilaci Ramone To The Bone Records.