Krüger – Krüger

Hyperaktivní žižkovští Krüger jsou zpět se svým druhým samostatným EP, které následuje po relativně nedávno vydaném splitu s Los Rezios. Kapela, kterou vpřed pohání nezpochybnitelný entuziasmus a nadšení ze živého hraní, tu servíruje hned osmičku poměrně krátkých a náležitě energických songů, natočených v ověřeném jihočeském studiu Hellsound.

Síla Krüger spočívá ve výrazných kytarových rifech a suverenitě, s jakou ji kapela na nahrávce dokáže podat, to ukazuje již úvodní Kdo Ti Podá Ruku? A možná ještě výrazněji druhá Dunkelheit, která je dle mého pohledu jednou z nejlepších písní kapely. Rychlý hardcore ve svých inspiracích asi nejsilněji odkazuje na devadesátá léta a tehdejší post crustovou d-beat scénu, které učarovávali Anti Cimex stejně jako Doom a jež tak či onak přežívá v různých podobách dodnes. Mezi osmičkou songů najdete i převzatinu od Japonců Battle Of Disarm, jejichž existenci jsem již téměř vytěsnil z paměti. Stejně jako na minulé nahrávce tu poněkud postrádám výraznější odlišení zpěvů, což je při dvojici sólových zpěváků odlišných pohlaví škoda a celý trik pak tak trochu přichází vniveč, ačkoliv oproti nahrávce předchozí, je tu znát patrný posun. Shodou okolností jsem si zrovna dnes ráno po dlouhé době pouštěl LP Nausea, a přesně jejich pojetím zpěvů bych se asi nechal inspirovat býti členem Krüger. Namísto dvou v podstatě identicky znějících linek, hezky diferencovaný zastřený mužský zpěv spolu s ženským ochraptělým ječákem, leč nejsem členem Krüger a pojetí zpěvu je každého vlastní „umělecká licence“, která vám buďto padne do noty či nikoliv. Pokud mám pak ještě k něčemu krom zpěvů mít výtku, tak tím je grafické umístění log vydavatelství, které se spolupodílely na realizaci. Za prvé věnovat jim celý jeden panel rozkládacího obalu mi přijde zbytečné a graficky rušící jinak stylový koncept vzhledu, za druhé to pak svým pojetím chtě nechtě vypadá jako soupis sponzorů z nějakého vesnického metalového CD někdy z devadesátých let s v řadách naplácanými logy přispěvatelů typu „Pila u dvou bobrů Zdeňka Zdeňka“, ale to jen na okraj a velmi dobře chápu že výtvarně se poprat s umístěním nesourodých log víc než deseti spoluvydavatelů je noční můra punkového grafika :) .

Suma sumárum ve svém stylu podařená deska, na které je navíc patrný i tvůrčí posun kapely jako takové.