Aliusterra – Aliusterra

Určitě ne zrovna horká novinka, ale recenzi si stále zaslouží. Aliusterra nejsou jedinou zajímavou punkovou kapelou z Brna, přesto mi jejich jméno společně s Macgyver a Zeměžlučí utkvělo v paměti dostatečně a výrazně. A vlastně je taky proč.

Nahrávka má na můj vkus poměrně standardní zvuk, v jistém ohledu typicky český, čistý, učesaný. A občas se přichytím přitom, že si přeji, aby kapela šlápla více na plyn, dala větší průchod vzteku a ten jejich punk byl více rozohněný, ale každá mince má dvě strany a ne všechno je tak jasné na první poslech. Začal jsem tím pro mě lehce negativním, abych to ze sebe setřásl dříve, než budu rozdávat ty lepší karty. Vždyť je to první nahrávka, každá kapela si tak nějak zkusí, jak na tom je, nejen pro ostatní ale především pro sebe.

V tvorbě hodně cítím vliv anglického punku jako třeba ve skladbě Jizvy nemá nálada daleko k anarchopunk veteránům Conflict. Jenomže sázet v případě  Aliusterra jen na jedinou kartu je jako dívat se špatným směrem a podobně jako v případě mnoha beskydských kapel je třeba číst mezi řádky,  neposlouchat nic jen tak na oko a plně se soustředit. Tady se na kulisy nehraje a vedle punku je zde silně cítit i vliv českého undergroundu. A o nejen proto, že kapela ve skladbě Tělo použije saxofon nebo valchu v úvodu závěrečné písně nazvané Taxidermie. Jde také o projev zpěváka, který více než naštvaně působí vyrovnaně, jako by nám své myšlenky vyprávěl, slovo za slovem, myšlenku za myšlenkou, spletenou do uzlů přesně tak, aby vnímající mozek  dostal přesný zásah do centra nejistoty. Texty mi dávají zabrat, ale ne každý potřebuje psát přímé linky a posluchači dát cokoliv zadarmo. Aliusterra tací nejsou, byť by se na první poslech mohlo zdát, že opak je pravdou.

Parádní nahrávka, doufám, že nezůstane jen u kazety a brzy se dočkáme nové. A třeba i na vinylu.