Social Party – Social Party

Recenze na minulou nahrávku Prolomit ledy se pánům ze Social party asi líbila, protože jsem bez vyzvání dostal k recenzi jejich letošní bezejmennou nahrávku. Anebo mě testují, jestli budu psát stejné kraviny jako minule… Jisté je, že nová nahrávka je na světe a to v povedeném bílo-černo-hnědém digipacku s takovým graffiti obrázkem kapely. K samotné hudbě mi to nesedí, ale proti gustu… že jo.  Minule jsem si stěžoval, že na „nosiči“ chyběly texty, tentokráte je vše z tohoto ohledu absolutně v pořádku a posluchač si může přečíst litanie téhle grupy. Stále se jedná u poněkud úspornou lyriku, což ovšem v konečném výsledku je ku prospěchu věci. Raději opakovat pár zásadních vět než vypustit tisíce nic neříkajících slov.

„Díváme se

Pod kameny slov

Hloub…

…jenže i moře

Taky hluboký jsou“

(Ano, pil jsem i benzín, mami)

Musel jsem si pustit obě nahrávky za sebou, abych pochopil, že tam, kde se minule v hudební pestrosti prolomovaly ledy, je nyní vše pevně staženo řetězem celistvosti. Šrouby byly promazány dalšími zkušenostmi z hraní a jednotlivá ozubená kola do sebe přesně zapadly. Působí to naprosto kompaktně. I když stále v hudbě téhle kapely nalezneme potřebnou pestrost motivů, tak výsledný efekt je mnohem více semknutý než minule a to jak po zvukové stránce, tak i celkovém konceptu aktuální nahrávky. Kruhy na hladině jsou mnohem blíž u sebe a neroztahují se již tolik do šířky. Alternativní hardcore devadesátkového střihu prošlo repasem a dostalo fazónku poplatnou současné době. Možná mi tam oproti předchozí nahrávce chybí taková ta postpubertální hravost, ale je slyšet, že tahle tvář kapely je již značně dospělá. Už se musíte holit mnohem častěji, aby vymýtili ledabylost hejsků a dostali punc opravdivého muže.

„…A až všechno utichne,

Zbudou jen myšlenky…

…A ty zatemní nám rozum…

…A probudí řeč.“

(Jewish)

Zatímco předchozí nahrávka mi imponovala v podstatě již u prvního poslechu, tak u eponymního alba jsem potřeboval více poslechů, abych se trefil na kapelou vytyčenou cestu. Jenže o to je pak ta cesta zajímavější a máte větší radost z procházky po ní. Valivé riffy s nekompromisním tlukotem bicích, podporovaných zhuštěnou basou dokáží vyluzovat až nečekaně malebné melodie, které se po pár posleších vryjí do mozku silou slušně rozžhavené cirkulárky. Děti nám dospěly a již vědí kam míří. A my jim na jejich cestě můžeme jen fandit, protože je jisté, že si vybraly dobře netápou v temnotách žánrových kotrmelců a kopírovaní starších floutků, co už ví, jak to chodí. Možná jednou zjistíme, že tu máme něco, co jsme neprávem přehlíželi. Místo lovení ve vlastních vodách, jsme toužili mít stejné pozlátko, jakých je na světě tisíce. Třeba ty ryby, co plavou proti proudu, ví, co dělají. A nebo jen nechtějí plout slepě s davem. Ledy již byly prolomeny… teď jen neztratit směr.