Paragraf 219 – Pogokoktejl

Přístup kluků z Paragraf 219 asi nejlíp vystihuje úryvek z jejich kapelní historie: „…koncertně určitě nejslabší rok, ale (…) celej rok se samozřejmě lilo, a to je hlavní.“ Mluvit tedy o téhle letňanské partě pijanů v seriózním měřítku je zhola nemožné. Škatulka alko-punk je v tomto případě určujícím faktorem celé tvorby, byť od debutu Kluk britskej udělali Paragraf 219 po muzikantské stránce neskutečný pokrok. Nová deska nazvaná Pogokoktejl (vážně) je vyzrálejší (hudebně) než předchozí Vražda lopatou (vážně), tematicky se ale stále točí kolem chlastu, dětí, drog, análního sexu a mrtvol, byť ne nutně v tomhle pořadí. Pokud ale má mít nejhorší obal roku 2013 poslední deska Black Flag, Martin Suicide stopro ještě neviděl tenhle.

Holešovické studio GAW vykouzlilo Pogokoktejlu obstojný zvuk a kapela se vyvarovala podobným excesům, jako když na desce Vopravdu úroveň musela nazpívat song Dylina šmoulím hlasem, protože se zpěvák Hanz Piss (vážně) propil ke ztrátě hlasivek. Nejlíp tak na nové desce působí přímočaré písničky jako Dneska je ten den, Trpaslík nebo Sám doma a nasraný. Song Újezdskej debil sráží dolů nepřenositelný kapelní interní humor, naopak nejlepším songem jednoznačně vyhlašuju chytlavý Balkán.

Dlouho jsem neslyšel výrazy jako „smočit tyč“, „vykropit se“ nebo „vojet“, uznale ale pokyvuju hlavou, že kluků slovní zásoba opravdu nechybí. Když desku uzavře ramonovská Se psem ven!, je jasné, že v rámci diskografie kapely se jedná o vybroušený klenot. Je to upřímná deska od alko-punkerů pro alko-punkery. Tečka.