Myrkur – Mareridt

Myrkur znamená v islandštině „temnota“. V případě dánské zpěvačky Amalie Bruun, vystupující po jménem Myrkur, bych ale zdůraznil spíš islandský chlad před tou temnotou. Myrkur na letošním albu Mareridt opět láme žánrové hranice, byť už není tak radikální, jako na svém eponymním demu z roku 2014 a především debutu M. Nad black metalovou formou vítězí folkový obsah, pořádně mrazivý.

Ortodoxním blackařům se Myrkur nepozdává – hipsterský výstřelek, který krade subkulturu. V době, kdy black metalovou estetiku najdete v nejednom háemku a každý už vykradl každého, je podobné tvrzení už jen frází, která falešně utvrzuje skupinu lidí o vlastní výjimečnosti. Už nikdo dnes není opravdu „true“, je mi líto. Divoženka Myrkur je tak portálem, který funguje dvěma směry: ze sklepa do přírody a zpět.

Rozjezd, plný Amaliiny vokální ekvilibristiky, je notně podpořen atmosferickým podkladem tradičních severských nástrojů. Až v Måneblôt Myrkur ukazuje, čeho je schopna – blackový štěkot se prolíná s nosnými melodiemi a výsledek je opět překvapivě funkční. Kombinace lo-fi metalu a nordického indie staví na jasných kombinacích obou, Myrkur se je ale snaží všemožně ohýbat. Hutně zpomalený song The Serpent ale hraje na jinou notu – tíživou a monotónní. Miluju kombinaci kytarové vazby a teskného piana. V Crown nevíte, jestli neposloucháte zrovna Lanu Del Rey. Nic proti, jen tak dál. V další ze svých fází naráží Myrkur až k hranici vzletného symfonického metalu a Bohyně Zkázy pak plive jednotlivá slova do neotesaného bridge, aby pak vše zlomila čistokrevnou lidovkou De Tre Piker. Z kolaborace s ceněnou Chelsea Wolfe vznikl atmo kousek Funeral a tahle kombinace zní naprosto přirozeně a samozřejmě. Přesto je jasně nejlepším reprezentantem aktuálního rozpoložení Myrkur song Ulvinde. Vlčice si přišla pro vaše dcery. Škoda pak, že poslední dva zářezy jsou spíš do počtu – Kætteren je instrumentálka jak od Asonance a Børnehjem outrem od Die Antwoord.

Tak ukradla nakonec Myrkur ten black metal? Spíš okořenila folk. Byť jede album Mareridt podle jasného vzorce, dokáže zaujmout a věřím, že Amalie na něm spojila dvě své hudební lásky. A snad se dokážu i povznést nad Ameliinu lacinou popovou minulost. Každý děláme chyby. Je ale Myrkur tou poraněnou laní z hor, lesů a jezer? Uvidíme 11. prosince v pražském Roxy po boku Islanďanů Sólstafir.