Volbeat – Outlaw Gentlemen And Shady Ladies

Když jsem si desku Outlaw Gentlemen And Shady Ladies pustil poprvé, cítil jsem zklamání! Tak urputně jsem věřil, že kapela pojede v klasičtějším duchu minulé desky Beyoud Hell Above Heaven (recenze zde), že s každým dalším poslechem mě víc a víc ovládá hněv. Volbeat jsou dánskou kapelou, založenou v roce 2001, jejíž název jsem si mnoho let dozadu vezl napsaný propiskou na ruce po několika vypitých galonech vinného stříku z prachatického baru Celtic. Jenže kde je doba vynikajících songů Radio Girl, We nebo Garden’s Tale?

Po odchodu oldskůlaře Thomase Bredahla angažovali Volbeat kytaristu thrashmetalových Anthrax Roba Caggiana a je to bohužel znát. Vzniká tak čím dál tím více patrný kočkopes, připomínající neduh všech studentských kapel, která neví, co hrát. To se ale paradoxně neodráží na počtu fanoušků, ani prodaného merče. Samozřejmě věřím, že srdcovky zpěváka Michaela Poulsena jsou opravdu Social Distortion a Elvis Presley, ale skutečnost, že si to v kolektivu ostatních kolegů nedokáže obhájit, je trestuhodná chyba.

Šablonovitost songů podle receptu „uděláme hustý sloky a pak zpěvnej refrén“ je jasná od úplného začátku desky. Přesto se ale nevyplatí přeskakovat songy o slavné desperátce Pearl Hart a neméně slavné štětce Lola Montez. Kdybych tohle nenapsal, připadal bych si, jako kdybych jednu ze svých dávných oblíbených kapel dočista zradil, i přesto, že ona zradila mě.

Volbeat jsou podle zvuku kapela, kterou zaručeně poznáte, navzdory tomu, že je stylově nejednotná, což vám hlavně dojde při poslechu songu Room 24, kde hostuje King Diamond a dělá tak z celé desky jedno velké WTF. Dojem z téhle podpásovky nezachraňuje ani vynikající Cape Of Our Hero, ani duet se Sarah Blackwood Lonesome Rider, který i tak v porovnání s aktuální Flying High Moaning Low od Hillbilly Moon Explosion působí jako hodně chudý příbuzný.

Je to takové „pojďme si hrát na rock’n’roll“, jako když si Shagrath z Dimmu Borgir vezme křiváka, a jede na pár koncertů se svýma víkendovýma lufťákama Chrome Division. Jediné, co nelze Volbeat upřít, je fakt, že Michael Poulsen má jeden z nejlepších a nejzajímavějších hlasů současné rockové scény. Jinak ale tohle nezbedné dítě June Carter a Mike Hetfielda na pátý pokus už dost nudí. Vynikající zážitek z koncertu na Chmelnici, pokud si odmyslím publikum, mi ale už nic nesebere.