Na pódia se letos vrací jeden z nejzásadnějších pojmů hudební historie – Black Flag. A protože pánové nejsou troškaři, reuniony tu máme hned dva: jeden s Ronem Reyesem a druhý s Keithem Morrisem za mikrofonem. A tak se ptáme – co vy na to, jaký je váš vztah k Black Flag a postoj ke comebackům obecně?
Vojta (Burning Steps, Tales Of Error)
Vím, že se sluší a patří uznávat jenom starý Black Flag, ale pro mě byly vždycky první nahrávky jenom další punkový hymny, velice poplatný svojí době. Zasáhla mě až tvorba od Damaged dál, kde výrazně ztemněli a šílenství Grega Ginna se ukázalo v celý svojí kráse. K tomu ale taky výrazně přispěl dost osobitej, sugestivní a testosteronem nabitej projev Henryho Rollinse. Sestava, která je tudíž směrodatná pro mě je: Ginn/Rollins/Kira Roessler/Bill Stevenson. Tyhle reuniony mě teda moc netankujou. Ale když už, tak očekávám, že autentičtější bude ten reunion, kterej pravděpodobně neuvidíme. Ten Ginnův. Je to (a vždycky byla) koneckonců jeho kapela. Každopádně to je pro mě zajímavá zpráva. Black Flag totiž považuju za jednu ze svejch největších hudebních i textovejch inspirací. A reuniony, pokud nejsou křečovitý, proč ne? To ukázali stoprocentně třeba loňský Refused.
Vinca (Pipes and Pints)
Black Flag jako kapela ovlivnila spousty lidí a v hc/punk scéně není snad nikdo, kdo by neznal jejich logo. Osobně mi přijde, že je to ten typ kapel, kdy lidi nosí víc jejich trička, než by znali jejich muziku. Vystřídalo se tam spousty muzikantů, ale bubeník Bill Stevenson je pro mě jeden z nejlepších punkových bubeníků a producentů vůbec (Descendents, Blasting room studios). To, že je reunion v podstatě dvojí kapela, je zajímavé a to tu snad ještě nebylo. Ale proč ne… všichni mají s BF něco společného a jsou to špičkoví muzikanti. A důvodem bude určitě i nějaký přívýdělek. Hold to jsou muzikanti v letech, co počítají každou korunu. Kdyby hráli poblíž, asi bych šel.
Štěpán (N.V.Ú.)
Těžko posuzovat, co člověk nezažil přímo. Můžeme se hádat o morálních, finančních a dalších aspektech, ale to většinou zůstává jen v rovině hospodského mudrování. Zažil jsem již průsery od interpretů, kde bych to nečekal, a naopak příjemná překvapení tam, kde prognózy lámaly hůl. Další věc je, co kdo z interpretů i posluchačů od reunionu očekává a co tím kdo sleduje. Takže těžko vynášet jednoznačné soudy a hádky o to, která sestava jsou ti správní Black Flag. Tu bych nechal maximálně právníkům, až se bude někdo štěkat o tantiémy. Jinak budu soudit, až uslyším a uvidím.
Sveťo (Slobodná Európa)
Človeče, to som nevedel. Obidva Black Flagy vítam a uvítal by som aj tretí – z Henry Rollinsom. To nemôže byť zlé. Každá etapa Black Flag bola výrazná a výnimočná. Keith Morrisa som trošku sledoval, keď hral s OFF! – čo bola tiež šupa, ale keby prišli všetky 3 Black Flagy, tak rozhodne by som šiel na všetky 3. To je niečo úplne iné, ako Dead Kennedys bez Biafru – tí ma nezaujímajú.
Skleník (SPS)
Black Flag jsem nikdy nějak neposlouchal, tudíž mi jejich reunion unikl. Co se týče comebacků, buď se povede, nebo né. Ocením u kapely, která se dá dohromady, když natočí desku a jde s ní ven. Moc se mi nelíbí comebacky kapel, které pouze koncertují, nic netočí, na scéně se její členové nijak nepohybují, žádný klubovky, ale jedou jen velký festivaly, které to zaplatí. Ale zase se v tom nechci patlat, jde o muziku. Když jim to někdo věří a hraje jim to, proč né. Na druhou stranu jsem rád, že hraju v kapele, kde všichni chodí do práce a nikdo není existenčně závislej na honorářích z hraní.
Ondra (Kung-Fu Girlz)
K reunionům jsem byl vždycky spíš skeptickej, ale poslední dobou měním názor. Co se týče přímo Black Flag, který mi přijdou stejně zásadní kapelou, jako Dead Kennedys (který jsou už spíš jen parodii sebe sama), tak nevidím problém. U Dead Kennedys je problém v tom, že Jello Biafra je hrozně charismatická osobnost, kterou nejde nahradit nějakym joudou z ulice, ale v Black Flag se vystřídalo víc lidí na všech postech a Keith Morris mi nepřijde o nic horší než Henry Rollins (kterej není v reunionech zaangažovanej, spíš jsem to použil jako příklad, že to není reunion o tom, že si k sobě pár původních členů vezme někoho, kdo neměl s kapelou nikdy nic společnýho jen proto, aby odehráli pár koncertů). Takže já říkám proč ne a kdybych si měl vybrat, tak bych raději viděl reunion verzi s Keithem Morrisem. A kdybych si mohl vybrat znova, tak bych jel na Groezrock, kde bude společně s FLAG ještě reunion Rocket From The Crypt, Kid Dynamite a Texas Is The Reason … to už by za ten výlet do Belgie fakt stálo.
Kozel (Thalidomide)
Mám dojem, že náš vztah k Black Flag a vůbec k „jejich“ době je všeobecně znám. Zejména raná tvorba, jejich energie a étos jsou jedním ze základních inspiračních zdrojů pro Thalidomide. Tolik fakta. A teď dojmologie. Pokud čerpáme informace o různých událostech, reuniony nevyjímaje, z různých médií a přistoupíme na úroveň jejich výpovědní hodnoty, většinou se omezíme jen na poměrně rychlé schválení, nebo ještě rychlejší odmítnutí. Z mého pohledu se jeví nejideálnější, a dnes ty možnosti jsou, informovat se přímo u zdroje. Nechci šmahem odsoudit kohokoliv právo na comeback, ale ani podporovat „návraty“ pro peníze. A už jsem si taky užil dost smutku s causou Dead Kennedys. Zkrátka (ač nepopírám, že vidět naživo kohokoliv ze sestav BF je sám o sobě zážitek), v tomhle případě, tedy ve věci reunionu Black Flag, by mě zajímalo několik drobností. Otázky na všechny zůčastněné by zněly asi takto: Proč návrat? Proč právě teď? Jaké jsou motivace? Jaký je váš názor na ono blagflagovské schizma, které nás (vás) nyní potkalo? Kdo osočí koho? Chystáte nějaké žaloby? Můžeme se spolehnout, že to celé zařídíte tak, abyste se nestali parodií sebe sama? Nejsa ovce, ptáme se po povaze věcí, ne?! Držíme vám palce. Na mou duši. A těm kids, kterým se tak krásně vyjímá vaše logo mezi ostatní cool tetuáží, těm taky. Aby se v tom konečně zorientovali.
Gegen (The Rocket Dogz, The Moonshine Howlers)
Black Flag neposlouchám a reunion samo o sobě proč ne. Jenže i přestože o Black Flag nic moc nevím, vím, že je kapela nejvic spojována s postavou Henry Rollinse, která tomu dává tu podstatu. Nepřítomnost Roba nebo Deze Cadeny taky může bejt na škodu (ty zas šaškujou v jinym cirkusovym reunionu). Možná se pletu, ale bude to podle mě mít stejnej nesmyslnej potencial jako současný Misfits. Já si radši jdu pustit poslední desku Bad Religion, tahle kapela má pořád co říct!
David (The Unholy Preachers)
Nemůžu říct, že bych byl nějak zásadně proti takovymhle reunionum a nemyslim si, že jsou za tim vždycky hlavně prachy. Možná spíš nostalgie, krize středního věku, chuť prožít si to ještě jednou, zase stát na pódiu a hrát ty samý písničky jako před dvaceti třiceti lety a vidět, že lidem to furt něco říká… a na tom vlastně nevidim nic špatnýho. Myslim si, že my, kterym ještě nebylo pade, to můžeme těžko soudit. Někdy tyhle návraty sice můžou bejt pěknej trapas, ale někdy to může bejt minimálně důstojná vzpomínka. Třeba reunion Buzzcocks byl překvapivě dobrej, navíc i byly schopný nahrát zase výborný songy. To samý Adolescents. V tomhle případě je teda zvláštní, že budou dvě reunion verze, ale třeba budou skvělý obě. Nebo možná jedna bude trapas a druhá průser, těžko říct. Jsem teda přesvědčenej, že ta s Keith Morrisem za mikrofonem a dvěma členama Descendents snad ani nemá šanci bejt na živo špatná, když tyhle lidi jsou pořád hudebně aktivní a dělaj skvělý věci.
Broumis (Climax)
No, co se reunionů týče, jsem v tom strašnej skeptik. Na jednu stranu je super mít možnost vidět legendu, na druhou stranu kapela tím svůj status legendy může velmi snadno ztratit. Přirovnal bych to k tomu, jako když nějaká patnáctka platonicky miluje svojí superstar, pak se najednou setkají osobně a její hrdina jí s napudrovanym nosem v backstagi pomočí hlavu a holka ztratí veškeré ideály. Takže se vždy, když slyším, že se nějaká kapela po letech znovu dává dohromady, bojím, aby fanouškum nenachcala na hlavy. V případě Black Flag, kapely, ke který status „legendární“ bezpochyby sedí, se nechám překvapit, co o tom ještě uslyšíme.
Apačka (magazín Full Moon, pořadatel koncertů k.y.e.o.)
Reunion Black Flag mě nechává klidnou, pozvedla bych obočí jedině za asistence Almighty Henryho. Ale na desku se těším. K reunionům a obecně návratům mám ambivalentní vztah: na jednu stranu často generují skvělé věci (Swans, Crime & the city Solution, Afghan Whigs… ale nutno dodat, že jsem ročník, který osmdesátky a značnou část devadesátek neměl šanci „prožít“ v reálném hudebním čase, takže řada z nich je pro mě úplně nová, často skvělá minimálně koncertní zkušenost a zážitek), na druhou stranu je mi sympatické, když nějaký umělec reunion vytrvale odmítá. Třeba Morrissey. Vážím si jich o to víc.
