U.K. Subs – Ziezo

Chcete příklad „legendy“, která ještě není směšná? U.K. Subs! Čtyřicet let na scéně, aniž by přišel ten okamžik, kdy koukáte na pódium a říkáte si, proč tahle kapela ještě hraje? Pod vedením neúnavného Charlie Harpera, který letos v dubnu oslaví 73. narozeniny, natočili v loňském roce desku Ziezo a uzavřeli tak svou diskografii, co se týče řadových alb. V jednom z rozhovorů kapela přiznala, že patrně dojde ještě na nějaké EP, nebo digitální singly, ale Ziezo je skutečně posledním albem U.K. Subs. Mělo smysl ho vůbec nahrát?

První song Polarisation je takový typický „subsovský“ otvírák, úderný a zpěvný, ale melodičtější kusy jako následující Oligarchy a  I‘ve Got A Gun jsou tou tváří U.K. Subs, která mě baví víc. Kytara je syrová a ledabylá, hraná s rock’n’rollovým citem. Aktuální line-up, který se už spoustu let stabilně drží v sestavě Harper – Gibbs – Jet – Oliver, je silný, sehraný a po tvůrčí stránce funkční. Šestnáct skladeb na Ziezo je pestrých a snese jak zábavně interaktivní úlet Proto Feminist, tak nadupanou pecku World War III i povedenou odbočku k rancidovskému ska City Of The Dead.

Škoda, že koncertní setlist U.K. Subs je za ty roky nacpaný hity od začátku do konce, že písničky jako Dope Fiend nebo parádní pocta Banksymu ve stejnojmenném songu, se do něj prostě vejít nemůžou. I když se můžeme 31. 1. 2017 ve smíchovském Futuru nechat překvapit.

Je až nepochopitelné, jak je šestadvacáté (!) řadové album U.K. Subs svěží. Být to debut nové kapely, byl bych neskutečně nadšený. O to víc je znepokojivé, že sedmdesátiletý páprda nakopává zadek o dvě, tři generace mladším kapelám. A je potěšující vidět, že ta polovina line-upu, která by už mohla myslet tak akorát na každoměsíční důchod a soutěžní pořady před zprávami v sedm, ani po letech neslevuje ze svých názorů a v písničkách Rise nebo This Machine dokáže být angažovanější a kritičtější než drtivá většina kapel, která má věk a příležitost něco měnit a ohrazuje se punkem za každým třetím slovem. Co bude, až nebudou U.K. Subs?