Podle The Vibrators byste mohli nastavovat kalendář. Rok co rok se na přelomu ledna a února proženou kontinentální Evropou a nevynechají naši kotlinu. Letos se zde ukázali na dvou akcích – v Praze a Brně. A vzít si stojedenadevadesátku na kopec, to je pro pražské dítě přeci jen praktičtější, co se výběru lokace týká. A ne ledajaký kopec, ale Kopec. Strahov. Zdejší Sedmičku miluju. Zbožňuju samolepky na pódiu, kde vedle sebe narazíte na Church Of Confidence, Modern Pets a Bitch Queens. Mám rád místní zvuk, nízký strop, barový pult, lidi. V žádném jiném klubu se necítím víc doma.
Páteční večer v podsvětí bloku sedm odstartovali tepličtí Remember The Heroes. Přiznávám se, že jejich role supportu byla definitivním důvodem, proč jsem se rozhodl na Strahov jít. Známé postavy z 4Debils a Hysterics (ale sahající třeba až ke kořenům Šanov 1) vytvořily kapelu, která spojuje skvěle znějící street punk s nepřihlouplými českými texty. Když jsem je viděl poprvé na nějaké akci s The Unholy Preachers, bavili mě naprosto dokonale. Sice od té doby přišli o zpěváka, kytarista Honza Chrastina se ale do role frontmana dostal bez jakýchkoliv potíží. Navíc byl prý pár dní před Sedmičkou v Bubnu po boku Jenny Woo skvělý i pouze s akustickou kytarou. Remember The Heroes své vystoupení začali peckou Dreamland a pokud jste tuhle věc ještě neslyšeli na jejich bandzone profilu, okamžitě to napravte. Čtveřice přísných teplických stylařů zahrála s naprostým přehledem celý svůj set, ve kterém nechyběla ani klipová písnička James Dean, emotivní Memory nebo s každým dnem stále aktuálnější Realita. Remember The Heroes těží i z rozdílností hlasů Honzy a Bohouše, což vylučuje během celého koncertu jakoukoliv monotónnost. Přijďte si je poslechnout 20. března na oslavu patnácti let The Fialky, protože budete mít co dočinění s nejlepší českou kapelou na sever od Mělníka. A proboha, vydejte jim už někdo konečně pořádnou desku!
Před devátou hodinou se ale narvaná Sedmička dočkala hvězdy večera. The Vibrators patří k legendám první vlny britského punku, i když v současném line-upu zůstal ze zakládajících členů už jen bubeník Eddie Edwards. Knoxovi zdravotní problémy neumožňují vyrazit na tour, a tak se většiny vokálních partů ujal basák Pete. Pete Honkamaki už s The Vibrators jezdí od roku 2003 a vlastně se stal za ten čas tváří celé kapely. Eddieho o Peta doplňuje v The Vibrators už tři roky Darell Bath, výborný kytarista s vizáží vyjetějšího Spidera Stacyho, který se autorsky skvěle projevuje na svých sólových nahrávkách. Tahle trojice začala své vystoupení songem Bad Time, pak Sweet Sweet Love a hned třetí věcí byla moje nejoblíbenější pecka Amphetamine Blue. O tom, že vatu v setu The Vibrators opravdu nenajdete, svědčí další sled písniček. Whips And Furs, Automatic Lover a Troops Of Tomorrow. Pete si užíval přítomnost slečen a dam v prvních řadách, Darell za celou dobu koncertu neotevřel oči a Eddie hrál přesně a zábavně. Když si ale občas uzme hlavní vokál pro sebe, trochu to sráží celý výkon, naštěstí se tak stalo ale asi jen ve dvou písničkách. To naopak když se Darell ujme zpěvu v Birdland Is Closed, udělá z toho jeden z nejlepších songů večera. Plná Sedmička se ukázala jako vynikající volba oproti studeným větším klubům a publikum reagovalo výborně. V playlistu mě potěšila pecka London Girls, a když pak s koncem celého vystoupení kapela vrhla všechnu energii do Disco In Moscow, nenechalo to v klubu nikoho chladným a já si mohl na chvilku vzpomenout i na mé milované Die Toten Hosen. Povedenou Kid’s A Mess pak v přídavku doplnili The Vibrators o novější kousky My Stalker a Slow Death a ještě téměř deset minut po policejní hodině zahráli surfový cover Shakin‘ All Over.
Tentokrát ale nemůžu opomenout afterparty. Songy, které oslavující Dawídek s Jendou Peterkou pouštěl, totiž rozvlnily nejednu romantickou duši a automatického lovera. Sonic Reducer vystřídal noční Berlín v podání PVC, Iggyho Passengera doplnila Joan Jett a já pak po všech těch drincích a nepovedených tanečních krocích vyrazil ke Stadionu. Opět se potvrdilo, že vystoupení The Vibrators otevřelo velkolepě letošní klubovou koncertní nadílku, která se už teď jeví jako víc než slibná.
Autorem fotografie je Karel Vyskočil, celou galerii si můžete prohlédnout zde.
