Deset let a čtyři akordy. Tak sama sebe popisuje punk-rocková parta Švindl. Ve složení dvě kytary, basa a bicí valí tahle čtveřice z Litoměřic klasický, na melodiích postavený punkrock, doplněný o texty, které, jak sami říkají, mají být o tom, co kapela skutečně prožívá.
Za dekádu existence toho Švindl zatím příliš nestihli, Falešný zprávy jsou jejich teprve druhou nahrávkou. Jejich předchůdce, EP o šesti stopách, vyšlo v roce 2012. Z tvorby Švindlu je cítit vliv kultovních Ramones a místy třeba i trocha Green Day. Na pódiích se kluci potkali se špičkami domácí punkové scény, a navíc k tomu taky se Sham 69 nebo Total Chaos. Falešný zprávy sobě kapela tak trochu darovala ke svým 10. narozeninám – CD bylo pokřtěno v rámci oslav na koncertu společně s Houbou, Louty a Burning Steps.
A jaké jsou? Falešný zprávy je cédečko s pěti songy a s necelou čtvrthodinkou délky. Přebal je naprostá klasika, ovšem s originální volbou barev a pěkným grafickým zpracováním. Co malinko schází, je nějaký booklet s texty. Náplastí na to ale budiž lyric videa, která mají Švindl ke všem pěti songům. Ty mají každý stopáž okolo dvou minut – prostor pro nějaké šílené vyhrávky a experimenty se tu tak nenajde. Nasadit melodii, chytit se jí a na první dobrou, hezky od srdce udělat song. Melodie netíží, hezky se nesou a celé album je koncepčně na jedné notě. Líbí se mi práce s basou, která v některých místech pěkně vykukuje. Až na jednu výjimku je celé album odlehčené, ale právě ta jedna tvrdší chvilka, druhý song Lžeš sám sobě, vyčnívá nad ostatní a baví asi nejvíc.
„Proč bysme měli zpívat, že jsme děti ulice, když prostě nejsme a nikdy jsme nebyli?“
Co je pro nahrávku hodně příznačné, je hlas zpěváka Fídi. Jeho zpěv má zvláštní barvu, které vytváří pocit naléhavosti a třeba právě songu Lžeš sám sobě opravdu hodně sluší. Navíc je pro českou scénu celkem neobvyklý. Textově vytváří Švindl na albu krátké love story i protest songy a používá rozevlátější rýmování, které občas vyústí v nečekané a originální rýmy. Jejich písničky píše život, není tu žádné hraní si na světovost, spíš cílení na menší domácí scénu. Nejslabším kouskem EP je pak Whiskey song – hudebně povedený kousek, na konci pěkně graduje, textově na mě to alko-téma ale nějak nefunguje.
Kolem a kolem, Švindl se svým punk rockem svět nezboří. Ani se o to ale nesnaží, jejich muzika směřuje k tomu, aby se bavily obě strany spektra – jak sami kluci na pódiu, tak posluchači pod/před nimi. A v tomhle duchu album Falešný zprávy funguje.
