Subhumans – Internal Riot

Dvacet jedna let po vydání poslední velké desky své původní éry vydali znovuoživlí Subhumans jejího následovníka. Páté řadové album dostalo název Internal Riot a de facto navazuje na nit, přestřiženou v půli 80. let. O dalších 12 let později se Internal Riot dočkala své nové edice za vydavatelského přispění Pirates Press Records.

Subhumans se jako jedni z mála zreformovali v sestavě, která pod tímto jménem stála na pódiích i v osmdesátých letech. Což bylo, dík tomu, že tři čtvrtiny kapely v mezičase pokračovaly jako Citizen Fish, relativně snadnou záležitostí.

Desku rozjíždějící This Years War ukazuje, že kapela neztratila nic ze svých zásadních deviz. Punk v jejich podání je stále chytlavý a divoký, zatímco staví na výrazných společensko-politických komentářích. Poplatný novým časům je ale zvuk a jeho celkové nastavení, což dává celku poněkud jinou příchuť. Co je ale neměnné, jsou skvělé melodické basové linky, které stále působí jako klíčový melodický atribut kapely. Subhumans jsou tu bez pochyb melodičtější než kdy předtím. V mnoha ohledech je to jejich nejkrotší nahrávka, což může pramenit i z doby vzniku krátce před splasknutím iluzorní bubliny ekonomického boomu a příchodu krize. Dick Lucas ale i zde v textech kouše do shnilého jablka konzumního kapitalismu, rozpínavého imperialismu i povrchní popkultury, aby břitce glosoval jeho realitu. Jsou tu i nezpochybnitelné hity jako třeba jedenáctá This is Not An Advert nebo titulní Internal Riot.

Pokud patříte k těm, kterým deska nějak utekla v době jejího původního vydání, ať již z jakéhokoliv důvodu, neváhejte to napravit, protože ani s více než desetiletým odstupem nic ze svého kouzla neztratila.