Sonny Vincent v Praze oživil ducha CBGB pro pár zasvěcených
Když se ke mně, asi týden před akcí, dostalo, že se v Modrý Vopici chystá koncert Sonnyho Vincenta, tušila jsem, že to skončí průserem. Na facebook události klikly na „Zúčastním se“ asi tři desítky lidí, nikde žádná tiskovka, plakáty, letáčky po klubech, nic. A přitom to je persona, která se promuje sama.
Sonny Vincent je neuvěřitelně aktivní už od 70. let. Hrával s Testors, The Cramps, Dead Boys, Scottem Ashetonem, Bobem Stinsonem, Glenem Matlockem, Gregem Nortonem, Ratem Scabies, Captain Sensiblem, Maureen „Moe“ Tucker nebo Sterlingem Morrisonem. A když už nic jinýho, tak aspoň úspěch dva roky starého filmu o newyorském klubu CBGB, kde Vincent skoro čtyři dekády nazpátek spoluvytvářel tamní punkovou scénu, mohl hrát do karet a přitáhnout pár zvědavých očí navíc. To se ale nestalo, a tak se 62letý kytarista po vídeňských arénách v Praze tak trochu vrátil na zem a taky v čase – do doby, kdy ho nikdo neznal, chodilo na něj pár lidí a na koncertech se ještě mohlo kouřit.
Ale popořadě. Je devátá večer, Vopici venku obchází Kilčo z punk.cz a fotí, vevnitř Martin Suicide, kluci z Unholy Preachers a samozřejmě Jenda Peterka. Mezitím se na pódiu snaží vypustit duši mladá pražská kapela The A-Bomb. A to doslova. Je jedno, že je nás tady pět a půl, hrajou jako před narvaným sálem. Trochu jako by právě přijeli z Woodstocku, trochu starý Stooges a MC5, a to nejenom protože kytarista má účes jako Robin Tyner.
A pak přijíždí bílá dodávka, ze které celý v černém vystupuje Sonny Vincent. Nevypadá zrovna dvakrát nadšeně, jde rovnou zvučit a se slovy „To snad používal GG Allin nebo co?!“ si sprejem dezinfikuje mikrofon. Pak si přes rameno hodí černýho Les Paula a s badass výrazem začne pálit jeden riff za druhým. Žádná okázalá gesta a naučené proslovy, ta verva, se kterou drtí struny, to všechno říká za něj. Trochu zbytečně pak působí úprk kapely před přídavkem, ale zvyk je asi zvyk. A stará škola je stará škola. Díkybohu za to!
Tomu všemu přihlíželo v úterý večer pár desítek nadšenců. Ale není se ani čemu divit. Koncertům, které by si to zasloužily, se u nás nedělá promo, a lidi dokola chodí na kapely, co se tady točí rok co rok. Anebo si radši zajdou na Kabáty. True story.