Všechno to ve čtvrtek bylo jen o kamarádství. Sveťo Korbeľ ze Slobodné Európy, který je už nějaký ten pátek opět ve formě, vytáhl na tour se svým Personálem kamaráda a dlouholetého spoluhráče Braňa Alexe, který takové štěstí bohužel stále ještě nemá. Mysterious Tour 2016 se zastavilo 25. února i na strahovské Sedmičce a nemohl bych se označovat za fanouška Slobodné Európy, kdybych tenhle večer na Kopci chyběl.
Přijít do klubu na půl osmou se vyplatilo, protože večer odpálili Romanes z bratislavské Petržalky a já celou dobu jen s nadšením zíral, jak to pánové valí. To, co se prezentuje jako akustický projekt Hula z Davovky, Iného Kafe nebo Plus Minus, dostalo na aktuálním turné s doprovodnou kapelou naprosto nový rozměr. Temná atmosféra, jakou umí navodit snad jen slovenské kapely, podpořená zajímavě stavěnými texty a hlavně bezchybnými backvokály, mě naprosto pohltila a Romanes se stali jedním z největších překvapení, které jsem kdy na koncertech zažil. Temnější a ohlodanější Živé Kvety. Když se podzemím bloku 7 neslo „máme možnosť zmenit vývoj“ nebo „nerozumiem, kde sa stala chyba“, musel mít husí kůži každý, kdo tu věnoval Romanes aspoň kousek své pozornosti. A když někdo hraje a zpívá jako Křížo za klávesami, může si dovolit i zlaté legíny.
Jeho Skromnosť & Personál na to jdou z jiného konce. Atmosféru sice zachovávají, ale jsou syrovější, kytarovější, rock’n’rollovější. To, že se Sveťo obklopil bratry Hrčkovými (Kaktus, Ramones Bratislava), mě nepřekvapuje, a to, že Svěťovi kývli, mě nepřekvapuju už vůbec. Loňskou desku Žiadny rešpekt! sice nesjíždím každý den, ale je to poctivá práce, která naživo vynikla mnohem víc. Hlavně silné skladby jako C.P.Z. a V krajine Lorda Alexa fungovaly skvěle a song Nikto nie je doma by klidně mohl odstartovat punkovou revoluci v CBGB.
A pak přišel démon Braňo Alex ve své klasické košili s fiží. Nikdy jsem si nemyslel, že tak skvělou písničku, jakou je Krajina nevšedných chvíľ, uslyším naživo z Braňových úst a on ji vystřihl hned na úvod svého setu. Jistil se na pódiu složkou s texty, ale ani jednou se do ní nepodíval. Páteř vystoupení tvoří songy z nedoceněné sólové desky This is punkrock from Transylvania: Bolo to už dávno, Keď, I am Dracula, ale na takové úlety, jako je Stop Stop Stop, se naštěstí nedostalo. Namísto toho Braňo rozechvěl celou Sedmičku písničkou Havran z třetí desky Slobodné Európy a atmosféra nechyběla ani Muži s kožušinovým límcom. Dostalo se i na slobodkovské songy Lovesong a Shut Up, Sveťo s Personálem ještě odrovnal všechny příchozí songem Nedeľa a také skvělým coverem Stooges I Wanna Be Your Dog. V ten okamžik na Strahově nezuřilo dvacáté první století, ale vzpomínalo se na „dark side of the spoon“.
Přiznám se, že tak silně emotivní koncert jsem dlouho nezažil. Vrátily se mi všechny vzpomínky na období, kdy i Slobodná Európa definovala můj pohled na punk, ve kterém si doteď cením kapel s velkou dávkou melancholie. Vzpomínka na tričko s Analýzou, první punkové koncerty. Druhý den ráno se dovídám, že umřel Ďuro Černý a po koncertě s tak silnou příchutí „Slobodky“ takovou zprávu vnímám o dost silněji. Odpočívej v pokoji.
Fotku jsme ukradli Kilčovi, celý fotoreport najdete tady.
