Jak už samotný titulek napovídá, multižánrový hudební festival Rock for People se vrátil po dvouleté Covidové pauze, během které však fanouškům nabídnul okleštěné varianty RFP Home a RFP Hope. Jak vypadal šestadvacátý, nadvakrát přeložený ročník, který měl i díky velkolepým headlinerům překonat nejen očekávání fanoušků, ale především i návštěvnický rekord? Dozvíte se z následujícího výčtu toho nejnevymazatelnějšího z paměti dvou festivalových povalečů.
1. Nejzásadnější změna
Když pomineme gigantickou stage zapůjčenou z Německa, největší změnou jsou důsledky stále probíhající ruské speciální operace na Ukrajině a sankce z toho pro babičku Rus vyplývající. Neovlivňují jen rebranding ruských fastfoodů, ale především kulturní život. Rušení koncertů jednotlivých kapel při tak masivním festivalu se vyvarovat nadá. Trend, který byl pro tuzemského fanouška poprvé patrný až na letošním Rock for People, se jistě promítne i do ostatních nejen českých a slovenských nadnárodních festivalů. Tak si držme palce a neházejme vinu na organizátory. Ty to ostatně mrzí ještě víc než samotné fanoušky a návštěvníky.
2. Největší očekávání
To jsem měl od sebe. Jak to ten strejda po dvouletém festivalovém pauzírování zvládne fyzicky a především hlavou. No, průběh festivalu s odřenýma patama a následná cesta z Hradce do Královny zášti a zrady už byla ostudou lidské rasy.
3. Největší radost
Areál. Po celou dobu působil čistě a svěže. Jediné sklo v areálu bylo to v obroučkách sloužící k odslunění paprsků nebo přiblížení či oddálení toho, co zrovna stálo za vidění. Těším se, jak se soběstačnost festivalu opět zvýrazní v následujícím ročníku.
4. Nejmenší radost
Chybějící automaty. Nemyslím teď Jednoruký bandity nebo nostalgii nezasloužící si Daytony. Myslím automaty na kondomy, na špunty do uší, na respirátory a na doplňkovou hygienu vůbec.
5. Největší strach
Rozhodně z devastačních bouřek, které byly avizovány meteorology právě na dny konání festivalu a na desetileté výročí festivalové tragédie zapříčiněné právě bouřkami biblických rozměrů. Ve čvrtek z potemnělých mračen jen lehce zaplakalo a po zbytek času trvání akce nadvládu do svých paprskových rukou převzal pan Slunečník.
6. Největší satisfakce
Fakt, že se v létě konají festivaly i se zahraničními interprety. Tahle přes dva roky trvající insane situace je i pro promotéra se sklony k sebepoškozování (což je prvotní předpoklad pro podobný druh pracovního zařazení) nad rámec snesitelných bolestí. Takže všem sebevrahům, kteří to nevzdali, tisíciré poklepání na čelo a imaginární lajk, odběr a sdílení.
7. Nejtraumatičtější moment
Kočkojednorožčí lidi. Vidět děvčata na prahu zletilosti s kočičími oušky, která mají na první pohled reálnou srst, je nejen pro chlapíka s ksichtem vlka zkrátka nová zkušenost, s níž neví, jak pracovat.
8. Nejupřímnější díky
To posíláme do Plzně djent metalcore bandě Severals. One Step Closer málem kvůli zmeškanému letu neodehráli, kucí ze Severals ale prokázali srdíčko a na poslední chvíli se o svůj časově lukrativnější set s pensylvánskou new school hardcore vycházející hvězdičkou šábli, takže jsme o ně nepřišli.
9. Nejočekávanější vystoupení
Za mě právě One Step Closer. Působili ze začátku hodně rozpačitě, ale i s prokletou Petr Svoboda Stage se nakonec vyrovnali a já můžu jen se slzičkou v oku očekávat jejich klubový gig. Obecně nejočekávanější byli samože green day. Kdo se na tyhle pop punk giganty těšil, musel odcházet s úsměvem na tváři, nebo v tom nejlepším možném a jediném případě s BJ Les Paulem na krku.
10. Nejneupřímnější díky
Anti-thanks posíláme všem, co dělají v CBD zábavním průmyslu. Absence jakéhokoliv prodejce s „nealko hulením“ vidím jako velkou díru na festivalu. Šíša byla všude. Slyšíš, Jardo? Měl bys s tím něco udělat, ať máme Green Day legálně i příští rok.
11. Nejdojemnější moment
Mosh pit při setu Ivana Mládka a Banjo Bandu vháněl prach a písek do všech tělních otvorů a několika tisícové sborové vyřvávání typu „spěchám, proto riskuji, přejíždím přes Moravu“ zas minimálně ze mě vyluzoval slzy dojetí.
12. Nejbipolárnější vystoupení
KennyHoopla a jeho banda jsou sice švarní mládenci plní sil a nespoutané energie, ale každodenní cestování napříč kontinenty zacloumá i se cvičenějšími borci. Na výkonu téhle pop post-punkové senzace, která své ostruhy i díky celosvětové kulturní prohibici teprve obrušuje, byla únava znát. Jakmile však začalo šapito skákat do rytmu jejich nejznámějších vypalovaček a nadšeně křepčit, energie z pod pódia okamžitě umělcům najela jak voda živá.
13. Nejnapínavější příběh
A že jich bylo. Nakonec ten s dobrým koncem napsala kapela Donnie Darko. Ta měla původně vystoupit jako jedna z prvních vůbec. Jenže z příspěvku kytaristy a zpěváka Filipa vyvstala otázka, zda se to během festivalu vůbec povede. Jeden ve Švajcu, druhý kdesi ve Švédském království a bubeník doma s dnou. Zdánlivý unreal ale nakonec nabral směr skutečnost.
14. Nejpřesdvěčivější frontman
Benji Webbe ze Skindred. Tenhle dvojník dobře živeného kocoura z Red Dwarf cvičil s publikem líp než Olga Šípková. Za dívky je to nerozhodně mezi Ellie Rowsell, zpěvačkou a kytaristkou Wolf Alice, Milkie Way z Wargasm a zpěvačkou Yonaka, Theresou Jarvis. Za všechny ostatní je nutné připomenout dechberoucí math metalcore uragán v těle Connie Sgarbossa ze SeeYouSpaceCowboy.
15. Nejpřesvědčivější výkon
Kromě Wolf Alice, Idles, Wargasm, Crossfaith a většiny headlinerů to byli Neck Deep. Obří stage, nadupaný setlist, 100% nasazení, 100% výkon a razítko na prohlášení psané volnou formou, že pop punk s kořeny zapuštěnými hluboko na chvostu odvátého milénia patří na olbřímí pódia i ve třetí dekádě třetího tisíciletí.
16. Nej tričko
Fotodokumentace níže. Tohle komentář asi nepotřebuje.
17. Nejlepší zvuk
Obecně byl zvuk nadprůměrný. Kapely, které hrály na Petr Svoboda Stage, by vám asi tohle tvrzení vlastní krví nepodepsaly, ale mega obří KB stage obstála na výbornou. Ovšem absolutně největší probs a náskok mezi idividuálním zvukem setu měli nesmírňané Bert & Friends. Kombinace velkolepé pódiovky, světelné show z produkce Lunchmeat Studio a samotného instrumentálního výkonu spadá do kategorie naprostá dokonalost.
18. Nejzabitější potenciál
Enter Shikari v Evropa 2 stanu. Tahle post hc rave paráda už pěknou řádku alb dokazuje, že patří na velká prkna s velkým zvukem. Stan byl asi nejnarvanější, co jsem měl možnost za celou dobu festivalu vidět, tudíž prežít v něm hluboko namočený v prachu a potu bez respirátoru, potažmo bez inhalačního kyslíku či potápěčských brejlí, bylo takřka nemožné. Péči všem fans, co vydrželi.
19. Nejvíc osvěžující nápoj
Za standardních kritérií by to byl některý z hromady pivních speciálů či alko/nealko drinků. Jenže návštěvníkova kreativita a chuť po zlepšování původních receptur konfekčního občerstvení je bezbřehá. Vítězem se stává Fanta, ale ne jen tak ledajaká Fanta. Tahle konkrétní je plná Emka. Pokud ji neodnesla bouře biblických rozměrů zpět do Země Nezemě, čeká uprostřed letištního areálu třeba právě na vás.
20. Nejodvážnější hrdina
Parťák Venca Zlo Svoboda, který se již při příjezdu u akreditačního stanu proměnil na Václava Soukupa. Kulturní menstruační kalíšek svíral mezi zuby jen pár hodin úvodního festivalového dne. Nakonec se v něm vzepjala jeho povaha dobrodruha z Ostrova lásky a vydržel až do konce konců. Přejeme vše nejlepší při stříhání hodin materiálu a posíláme písničku. „Nesladí, nesladí, kafe vůbec nesladí, jestli ho nespraví, tak mu nenajede. Konvička vesele na plotně si píská…“
21. Nejsmutnější chudák
To si musel pomyslet každý, kdo mě viděl v pět hodin ráno sklízet stan, který sice postavíte za dvě vteřiny, ale jeho deinstalaci jsem nezvládl ani na devět pokusů, a to ani s youtube návodem.
22. Nejnáročnější rozhovor
Na letošním ročníku jsme si vyzkoušeli, jak náročné a těžké je být žurnalistou a kameramanem na tak narvaném a dramaturgicky komplikovaném festivalu. Zvládli jsme však několik interview s vystupujícími, kolegy, pracovníky, návštěvníky. Rozhovory, které nám dělaly nejhlubší vrásky, byly ale ty s ostrahou festivalu. Nelítostné NE na jakýkoliv požadavek či argument mi v hlavě zní ještě teď.
23. Nejblbější nápad
Pokračovat v žebříčkovém typu reportu. To, že to vyšlo jednou, neznamená, že to bude fungovat podruhé.
24. Nejchytřejší nápad
Nechlastat. Člověk toho víc stihne, víc se koncentruje na náročný průběh a líp reaguje na změny, které s sebou taková akce přináší. Na věc má zkrátka střízlivý pohled.
25. Nejblbější nápad II
Vydržet abstinovat jen první den.
26. Nejchytřejší nápad II/Nejblbější nápad III
Pokusit se o to i příští rok.
DÍKY, ROCK FOR PEOPLE, A TADY JE AFTERMOVIE:
