Sanguisuga – Sanguisuga

Mnozí jsme občas otrávení všudypřítomnou angličtinou, i když ji zároveň máme rádi. Je to takový love/hate vztah a tak, když se někdo vrhne na neanglicky zpívaný rocknroll, je to osvěžující a zároveň vždy zajímavý vhled do toho, jak melodiku při nezměněných hudebně estetických postupech promění pouhá jazyková odlišnost.

Hyperaktivní Marco Palumbo (No Front Teeth Records, The Gaggers, Miscalculations, Teenage Tricks, The Flesh Of The City a to není ani zdaleka úplný výčet) svůj aktuální projekt Sanguisuga nazpíval v italštině a výsledkem je, ať již chtěná či nechtěná, pocta prapůvodnímu italskému punku, která z desky vyznívá vážně přitažlivě.

Marco na základě jednoduchých punk rockových motivů s abnormálním talentem staví super chytlavé popěvky, které si při druhém opakování notujete s ním, ač mu nerozumíte téměř jediné slovo, snad krom obligátních výkřiků typu systematico či automatico. Zvuk má velice podobný charakter jako nahrávky The Gaggers s nezaměnitelnou barvou, dosaženou skrze zkreslení protaženým afektovaným zpěvem a dominující nabuzenou kytarou. Sanguisuga jsou ale ve srovnání se spratkovskými plivanci The Gaggers nesrovnatelně zpěvnější a v melodice můžeme vystopovat ať již vědomé inspirace či pouhé náhodné paralely s ranou italskou punkovou tvorbou souborů jako Kaos Rock, Uniplux či Gli Incesti.

Repetitivní deklamace linek zpěvu mění skladby jako Declino Systematico nebo Guerra Psicologica v hity, které se mají tendenci zašroubovat do hlavy a člověk si je s chutí pouští opakovaně.

Pokud jste fandové všech těch víše zmíněných Marcových projektů, Sanguisuga je sázka na jistotu s bonusovou sexy italštinou jako třešinkou na punkovém dortu.