Riots – It Will Never Change

Z norského Osla už vzešla nejedna skvělá kapela, o tom asi nemusíme diskutovat. Relativně novým přírůstkem do místního punkrockového podzemí jsou Riots, ale možná vám spíš něco řekne jméno Goldcrush, což je název pod kterým kapela v roce 2000 vznikla a v roce 2011 i zahrála v České republice. O rok později už jako Riots vydali eponymní dlouhohrající album a letošního následovníka, nadepsaného It Will Never Change, mám právě teď v ruce. Deska vyšla u renomovaných Randale Records a nabízí dvanáct písniček v osmadvaceti minutách.

Riots mají dvě tváře, které ale nejsou ve vzájemné opozici. Jedna z nich ctí tradici britského street-punku osmdesátých let, ta druhá pak moderní americký punkrock s akcentem na kořeny první vlny punku. Obě se pak místy prolínají, aby se vzápětí ještě zvýraznil kontrast, se kterým Riots umně pracují. Energické skladby, jako jsou titulní It Will Never Change, The End, nebo Fucked Up, střídají propracovanější písničky, pracující s tempem, větší melodikou a dalšími hudebními nástroji než jen s klasickým obsazením kytara – basa – bicí. Kombinací obou je pak třeba minutová písnička Gun, o které se ale nedá říct, že by byla bezmyšlenkovitou sypačkou. Mně osobně ale sedí výraz, který Riots nasadí v songu I. Tady se blíží nejvíce Bad Religion a nebojí se výrazně zpomalit a použít piano. V Riot Control se pak dostávají až někam ke „klešáckému“ ska, zmixovanému s trochou Cat Empire a výsledkem je nejzapamatovatelnější skladba z alba. Přechod k Not Listening s výraznou basou i vokální linkou, připomínající Anti-Flag, působí nenásilně a v Dumb & Drunk si zase sólo na foukací harmoniku zahrál Charlie Harper z U.K.Subs. Závěrečnou Dead End Street si pak dokážu představit jako naprosto dokonalý vzorek, reprezentující celé album například videoklipem.

Riots na svém albu It Will Never Change servírují našláplý punkrock, který se neztratí v žádném klubu. Jeden song za druhým skvěle odsýpá, melodičtější zářezy si ale užívám mnohem víc, a je to cesta, kterou by se Riots měli vydat, jelikož z nich plyne tak nějak přirozeněji. Na každý pád, pokud zařadíte norské Riots do svého hledáčku, rozhodně neprohloupíte.