RECENZE: Telex – Punk Radio (The Best Of)

To, že někdo na desce vydá diskutabilní nahrávku Telex s nablbým názvem Punk Radio sedmadvacet let po jejím vzniku, by mě nenapadlo ani ve snu. Leč čas letí a někdy přicházejí překvapení, kterých by se člověk nenadál.

Telex, jako funkční soubor, stihl vydat naprosto skvělé demo a s rokem 91 po něm byla veta. Část členů založila epizodní kapelu L.D. Totenkopf a bylo hotovo. O pět let později se čtveřice členů, ochuzená o kreativní motor kapely, Martina Štěpánka, pokusila smočit nohy podruhé ve stejné řece a nahrát část repertoáru znovu pro CD. Jedna z nejbizarnějších věcí na tom byla, že to celé vznikalo pod „producentskou“ taktovkou Dje Franty Mareše. Člověka, jenž pro nás v osmdesátých letech byl se svým svazáckým knírem a mrkváči něčím jako pouštěčskou personifikací normalizace. Ostatně na jeho diskotékách bylo vrcholem odvazu zaslechnout Dancing In The Rain, zatímco jiní lokální pouštěči na svých diskotékách běžně pouštěli Ramones, Clash, Motorhead či Metallicu. Již z těchto slov jsou asi jasně na stůl vyložené mé osobní antipatie k určitým aspektům této nahrávky. Naštěstí, díky neexistující supernaturální bytosti či pouze něčí soudnosti, alespoň Marešův tragický „text“ z původního CD, je zde eliminován.

Nahrávka jako taková je ukázkovým důkazem toho, že lepší studio a takzvaně „lepší zvuk“ je často vlastně k ničemu. Telex tu zní sice standardně, leč nemá ani zdaleka onu přirozenou energii, o pár let dříve přenesenou do dema, a absence Martinova charakteristického stylu hry i jeho doprovodných zpěvů ono rozpačité vyznění jen umocňuje. Pro srovnání jsem si pustil LP s demo nahrávkou a ta zní jako z jiné dimenze. Její surová energie působí o tolik lépe, že je až těžké uvěřit tomu, že vznikla v amatérských podmínkách, nahraná zvukařem kapely na koncertní aparaturu. Skladbám neprospěla ani proměna Karlova pojetí zpěvu, který se z frackovského deklamování posunul do hrubších, rádoby dršnáckých, poloh a z mého pohledu to nefunguje ani zdaleka tak dobře.

Základem nahrávky jsou v převážné většině Martinovy Telexové kompozice, doplněné o pár ověřených převzatin z doby, kdy kapela ještě vystupovala coby Novodur. A mimochodem stejně tak jako na původní CD verzi, ani zde se nikde nedočtete jména autorů hudby. Ostatně v době vzniku CD jsme jako reakci na to ve Strakonicích „osvětově“ i rejpavě vytvořili kazetovou kompilaci originálů, doplněnou o kousavý pamflet, reagující na Marešovy žvásty v bookletu. Pro mnoho posluchačů bude možná hitem Strejda Emil, což není nic jiného než původně Cochranovská C‘mon Everybody, zde ovšem obšlehlá z punkového aranžmá pocházejícího z The Great Rock’n‘Roll Swindle. Pro mě je to skladba, jež mě v repertoáru Novoduru neoslovila nikdy, vlastně mě spíše iritovala i jako náctiletého punka od prvního vystoupení kapely. K tomu návdavkem dostanete notoricky známé verze písní od The Exploited (Afrika – SPG, Novodur – Fuck the mods), Partisans, Blitz, Abrasive Wheels a English Dogs (poslední zmíněné měli v repertoáru až Telex, ostatní patřili mezi osvědčené vypalovačky Novoduru v horkém létě 1985). Bohužel, jak již bylo zmíněno, bez uvedení autorů hudby. Zároveň nutno zmínit, že třeba jejich zdivočelá úprava Exploitovské Cop Cars, tepající do Káji Gota, je skvělá, stejně jako I Never Needed You od Partisans. Na druhou stranu některé původní kompozice, jako třeba La la la, ztratily své originální kouzlo a náboj. Snad jediná výrazně pozitivní změna je, že nahrávka je zbavena oněch příšerných, z rádia či televize namíchaných, inter, které jsou při poslechu vždy iritujícím zážitkem.

Po několika sloupcích lamentování by mohl vzniknout pocit, že Punk Radio je naprostá blbost, ale ono tomu tak vůbec není. Sedmadvacet let po vzniku nahrávky ji nevnímám ani zdaleka tak odmítavě, jako tehdy. Skladby jsou ve svém ranku stále skvělé, navíc jim remaster výrazně pomohl znít vitálněji a z desky to je vlastně super. Jenže stále je tu srovnání a fakt, že prakticky všechny zásadní skladby, které tu najdete, mají svůj nesrovnatelně vitálnější a divočejší předobraz, k mání na desce s původní demo nahrávkou. Ostatně při onom již nastíněném srovnávacím poslechu jsem se jen definitivně utvrdil v tom, že původní demo Telex z roku 89 je s velkým náskokem nejlepší hardcore punkovou nahrávkou, vzniklou na území Československa, se kterou se dalo jen těžko poměřovat. Když nakonec přestaneme srovnávat, je fajn, že i tato nahrávka se stala plnohodnotnou gramofonovou deskou, neboť je i tak o koňské délky lepší než většina místní produkce. Především je to pak dílek subkulturní minulosti místa, ve kterém jsem se narodil a vyrostl.

Rok vydání: 2023 /1996

Label: PHR Records

1. Intro punk radio
2. Generace
3. Novodur
4. Zlatá Mládež
5. La la la
6. Zabijáci
7. Strejda Emil
8. Lidi, děti, kanibali
9. Zlatý slavík
10. Řeznickej krám
11. Afrika
12. Poběhlice
13. Proměny
14. Mrtvej nosič vody
15. Samý kecy
16. Do práce jde
17. Továrna na sny
18. Kluci jdou do války
19. Skejbortová růžena
20. Outro punk radio